Dogtreking Pojizeřím za sluncem aneb překonej své hranice :-)

Nevím jak, ale ocitla jsem se na startovní listině trekařů na 40 km. Blázen? Slabé slovo :-) Ale zkusit se má vše a my s Aríškem 8:31 startovali ze Semil od hotelu.

Cesta vedla kolem Jizery na Riegrovku, my se tu na chvíli zastavili a počkali na tým, který startoval hned po nás.....Andy a Gasse Stamo-Bud. A pak už jsme vyrazili vstříc pochroumaným nožkám a bolavým puchýřům :-) Riegrovka je krásná a na podzim už vůbec, takže začáteční nadšení z treku bylo obrovské a podpořené ještě krásou přírody. S Andy jsme se bavili o tom, jak bychom chtěli zkusit long a že třeba už příští rok :-) Joo na začátku bylo hej. Cesta nás pomalu vedla do Železného Brodu, kde jsme odpověděli na první otázku a vydali se směr Líšný. Tady se šlo pěknou cestičkou kolem Jizery a já několikrát málem skončila v ní.... to když si Aríšek uvědomil, že by se celkem rád vykoupal a jaksi pozapomněl, že nás pojí vodítko :-) Začalo první mírné stoupání na Závrší, kde jsme neodolali lavičce s nádherným výhledem na Malou skálu. A taky tatrankám v batůžku :-) Andy tedy zjistila, že tatranku na niž se těší celou cestu nechala na pokoji a misto ní táhne jiné užitečné věci....např. nabíječku na foťák :-D Udělali jsme ale fakt super věc.....vyzuli si boty ! Již nikdy více!!!! Zpátky do nich jsme se rvali pomalu heverem, to by člověk neřekl jak mu natečou nohy o tři čísla během takové chvilky :-) A puchýř, který ještě nebyl ani puchýřem a já ho pro jistotu zalepila, začal bolet jak čert. Po pár metrech se to ale rozchodilo a bylo to v pohodě. Ještě taky došlo k menší potyčce mezi našimi hafany, když se Aríš nachomítl moc blízko k Andy. Pak už jsme nemohli být při jakékoliv zastávce moc blízko u sebe, jelikož Gassík startoval a Aríšoj se to nelíbilo, tak po sobě řvali. Ale jen, když se zastavilo, jak jsme tlapali, šli vedle sebe a vůbec jim to nevadilo :-)

V Líšném jsme trošku zabloudili a to hned dvakrát :-) Ale pokaždé jsme se hned chytli, takže to bylo jen pár desítek metrů. Úspěšně jsme dorazili na Malou skálu ke kapličce, odtud nás čekal výstup na Zbirohy. Ten nám tedy dal, byl to první větší výstup a docela nás vyřídil, měli jsme za sebou 18 km cesty :-) Pokochali jsme se opravdu krásnou přírodou a vydali se směr Turnov. A nastala opravdu krušná cesta, řela bych že nejhorší úsek na celém treku (to i ten výstup na Kozákov na konci mi byl sympatičtější). Šlo se asi 4 km po silnici, opravdu nekonečná cesta :-( Nejen že to neutíkalo, protože nebylo na co koukat a všechno bylo stejný, ale z té tvrdé asfaltky bolely hrozně nohy a šlo se fakt nepohodlně. Jediný světlý okamžik byl, když jsme šli kolem nějakýho baráčku a na balkoně stála paní, která telefonovala : ,,Prosimtě, co mám dělat, tady před barákem jsem viděla běhat prase" :-) No, docela jsme zrychlili :-) A přišla krizovka....vidina lavičky v Turnově bylo jediné, co mě táhlo kupředu a nohy šlapaly tak nějak samy....jak trefně vyjádřila Andy - nastavený budík tik...tak...tik....tak :-) Konečně tu byla a byla nádherná, vyloženě nás vybízela ,,sedni na mě a zůstaň tu celou věčnost" :-) A my uposlechli :-)

Turnov náměstí, 24 km na cestě, nohy jak olovo a 18 km před námi. Skočili jsme si koupit bagetu do místního obchůdku a jelikož nám těch několik km asi poznamenalo zrak, musela nám paní prodavačka ukazovat kdeže mají ty bagety (a to každé zvlášť bo jsme tam šli postupně :-D ) Ještě si Andy popovídala s místním individuem, který ji stáhl o drobný na pivo :-), já si vyměnila ponožky a šlo se dál. 

Čekala nás nyní cesta na Rotštejn přes Klokočský skály a v nových ponožkách se to šlapalo skoro samo :-) Jak kdybych si vyměnila celé nožky, člověk by neřekl co to udělá :-) Paráda. Andy jsem to tak vynachválila, že neodolala a vyměnila i ty své.....za mé použité :-) Jen si je obrátila naruby :-D Ale prý to hodně pomohlo, zvlášť když předtím šla v teplých termo ponožkách :-) Takže ponožky celkem machrovský...borky ušli celých 42 km :-) asi si je někam vystavim :-D. Klokočský skály byly nádherný, cesta tam utíkala neskutečně rychle, jen stálo hodně úsilí slízat ty schody dolů....Aríšek pořád nějak nemohl pochopit, že jsem ráda když táhne, ale ne za každé situace :-) Bylo to celkem o hubu, vyplněno výkřiky typu Argo stůj, Gassy pomalu, čekej, Argouši stůůůj, Gass pomalůůů!!! A neobešlo se to bez pádu...viď Andy :-) Rotštejn....31 km, juhůůůů :-D Už zbývá jen 11 km :-) Čas kolem páté a my si začali uvědomovat, že za světla nedorazíme...ajej, nemám baterku :-( Naštěstí Andy má čelovku, ale výstup na Kozákov chci zvládnout za světla...bezpodmínečně. Andy moc nechápe a nechápe o to víc, když jí ukazuju kdeže ten Kozákov je. Ale brzy začíná chápat :-) Sestup do Vesce jde Andy pozadu, bolí ji prsty na nohách :-) Je to celkem vtipný a jistě budíme u místních zájem :-)

Cedule Kozákov 2,5 km. To je jak dvaapůlkrát na zastávku a zpátky, to zvládnem :-) Šlapeme, nemluvíme, nefotíme, výhledy nevidíme..... nesnášim Kozákov, obzvlášť po 30 km cesty! Dech nestíhá, nohy přestávají poslouchat, koleno začínná bolet...hodně bolet, Aríš přestal táhnout, pomalu zapadá sluníčko....kde je kruci ta rozhledna!!! Už tady přeci někde musí být!!! Konečně!!!!!!!! Jsme tu, jupíííí :-) Lidi, vidíme lidi....mají psy....mají BÍGLY :-) Nikdy jsem neviděla tak ráda bígla jako tam :-) On ještě někdo jde, nejsme tu samy :-) O to větší psychologická podpora to je, když se dovídáme, že jdou 20 km, né tu 40.... trochu nechápem, ale poté co nám líčí jejich trasu, mám pocit, že si tu 40 samy dobrovolně udělali :-) Nahrneme se do restauračky na Kozákově a dáváme si kofolu...božský to mok :-) Na otázku Co se dnes děje na Kozákově odpovídáme ,,Za nás už nic" :-) 

A teď už jen cesta dolů do Semil po žluté...nějakých 6 km. Už se jde líp, je nás 5 a opět už se zase chlámeme celou cestu, jen ti psi by už mohli přestat táhnout. Nechápu jejich výdrž, potřebovala bych trochu té jejich energie. Začíná se stmívat, ztrácíme žlutou a je tu jen zelená....ale taky do Semil (5,5 km). Nehledáme ji, jdem po zelené. Vede lesem, kotáry jako blázen, krpál dolů, tma jak v pytli. Vytahujem baterky kdo má, dostávám Andy čelovku na heslo...zhasíná každou chvíli,musí se s ní pootočit a jdu jako první. Značky se hledají potmě pěkně blbě :-) Potkáváme pána, co nás odrazuje od této cesty, máme se prý vrátit a jít jinudma....tak to ani náhodou, vracet se nikam nebudu, to určitě. Jdeme dál, cesta konečně začíná připomínat civilizaci....poslední krpál dolů :-)) Koleno bolí jak čert, ostatní si stěžují na prsty, někdo padá, tma jak v pytli....jen ty Semily tam tak krásně svítí :-) Kdo se tu bavil před 40 km o longu? Já teda určitě ne :-) Posledních pár metrů.....jsme tam, došli jsme to !!!!! Usedám na lavici a odmítám se hnout, od Jany dostávám čaj a jsem spokojená na duši.....42 km, ušla jsem to :-) Bolí mě sice všechno, koleno mám v háji, ale stálo to za to, je to krásný pocit. Aríš mě trochu děsí, když si začíná hrát s Julkou a petkou, ale doufám, že zítřejší den prospí :-) Čas 12:12, 3. místo (stejně jako náš spoloubojovník Gass a Andy). Ale byla to paráda, hřeje mě pocit, že jsem to ušla a nevzdala to. I když tvrdím, že nikdy více....asi trochu kecám :-)

Fotky, jsou ale hodně rozmazané (asi se mi třepaly ruce :-D ) a spoustu jsem jich musela vymazat. Jsou tam fotky i od Andy. Zde