Tak jsme se konečně dokopali a vydali jsme se na běžky, sněhu tedy ještě moc nebylo, takže jsme občas drhli :-( Nebo jinak, sněhu bylo pěkně, ale nebyl zmrzlý základ. Autem jsme si vyjeli ke starému kravínu a odtud už pěkně běžkově na Háskov a do Vojtěšic k hotelu U Nás. Tam jsme měli sraz s Káčou a Badýskem. Odtud jsme se našim ,,běžkovym" tempem vydali na Háskov na grog :-D Cesta byla neskutečně úžasná, krásně svítilo sluníčko a my i pesani si to vyloženě užívali. Fotky můžete zkouknout tady nebo u Káči fotky 

Ukončení sezóny v našem klubu agility, kdy jsme si udělali takové sranda závody :-) A sranda tedy byla, psiska byla rozpaslá až hanba, páníci to motali a pletli se psům na parkuru .... no podařené závody :-D Skončili jsme s Aríšem na 3. místě (z 6 psů), ale ani se to nedá počítat ... nechtějte vidět ten plot postavený z chyb a odmítnutí a ten čas !!! Ale tak užili jsme si to, nacpali se ňamkami, co dovezli obětaví členové a bezva strávili jedno sobotní dopoledne :-D

Letos tedy docela brzy a musím říct, že Aríšovi to tedy vůbec, ale vůbec nevadí. Opět nastalo jeho nejoblíbenější období a kdykoliv vyjdeme ven, válí se, tuneluje a sněhové kule jsou táááák fááájn :-D Zato Mogýsek sníh nemusí ani trošičku, navíc jsem jí koupila obleček a to je sí tedy nelíbí :-) Ale sekne jí to v něm :-D

Pro představu nějaké fotky prvního sněhu zde a video

Nevím jak, ale ocitla jsem se na startovní listině trekařů na 40 km. Blázen? Slabé slovo :-) Ale zkusit se má vše a my s Aríškem 8:31 startovali ze Semil od hotelu.

Cesta vedla kolem Jizery na Riegrovku, my se tu na chvíli zastavili a počkali na tým, který startoval hned po nás.....Andy a Gasse Stamo-Bud. A pak už jsme vyrazili vstříc pochroumaným nožkám a bolavým puchýřům :-) Riegrovka je krásná a na podzim už vůbec, takže začáteční nadšení z treku bylo obrovské a podpořené ještě krásou přírody. S Andy jsme se bavili o tom, jak bychom chtěli zkusit long a že třeba už příští rok :-) Joo na začátku bylo hej. Cesta nás pomalu vedla do Železného Brodu, kde jsme odpověděli na první otázku a vydali se směr Líšný. Tady se šlo pěknou cestičkou kolem Jizery a já několikrát málem skončila v ní.... to když si Aríšek uvědomil, že by se celkem rád vykoupal a jaksi pozapomněl, že nás pojí vodítko :-) Začalo první mírné stoupání na Závrší, kde jsme neodolali lavičce s nádherným výhledem na Malou skálu. A taky tatrankám v batůžku :-) Andy tedy zjistila, že tatranku na niž se těší celou cestu nechala na pokoji a misto ní táhne jiné užitečné věci....např. nabíječku na foťák :-D Udělali jsme ale fakt super věc.....vyzuli si boty ! Již nikdy více!!!! Zpátky do nich jsme se rvali pomalu heverem, to by člověk neřekl jak mu natečou nohy o tři čísla během takové chvilky :-) A puchýř, který ještě nebyl ani puchýřem a já ho pro jistotu zalepila, začal bolet jak čert. Po pár metrech se to ale rozchodilo a bylo to v pohodě. Ještě taky došlo k menší potyčce mezi našimi hafany, když se Aríš nachomítl moc blízko k Andy. Pak už jsme nemohli být při jakékoliv zastávce moc blízko u sebe, jelikož Gassík startoval a Aríšoj se to nelíbilo, tak po sobě řvali. Ale jen, když se zastavilo, jak jsme tlapali, šli vedle sebe a vůbec jim to nevadilo :-)

V Líšném jsme trošku zabloudili a to hned dvakrát :-) Ale pokaždé jsme se hned chytli, takže to bylo jen pár desítek metrů. Úspěšně jsme dorazili na Malou skálu ke kapličce, odtud nás čekal výstup na Zbirohy. Ten nám tedy dal, byl to první větší výstup a docela nás vyřídil, měli jsme za sebou 18 km cesty :-) Pokochali jsme se opravdu krásnou přírodou a vydali se směr Turnov. A nastala opravdu krušná cesta, řela bych že nejhorší úsek na celém treku (to i ten výstup na Kozákov na konci mi byl sympatičtější). Šlo se asi 4 km po silnici, opravdu nekonečná cesta :-( Nejen že to neutíkalo, protože nebylo na co koukat a všechno bylo stejný, ale z té tvrdé asfaltky bolely hrozně nohy a šlo se fakt nepohodlně. Jediný světlý okamžik byl, když jsme šli kolem nějakýho baráčku a na balkoně stála paní, která telefonovala : ,,Prosimtě, co mám dělat, tady před barákem jsem viděla běhat prase" :-) No, docela jsme zrychlili :-) A přišla krizovka....vidina lavičky v Turnově bylo jediné, co mě táhlo kupředu a nohy šlapaly tak nějak samy....jak trefně vyjádřila Andy - nastavený budík tik...tak...tik....tak :-) Konečně tu byla a byla nádherná, vyloženě nás vybízela ,,sedni na mě a zůstaň tu celou věčnost" :-) A my uposlechli :-)

Turnov náměstí, 24 km na cestě, nohy jak olovo a 18 km před námi. Skočili jsme si koupit bagetu do místního obchůdku a jelikož nám těch několik km asi poznamenalo zrak, musela nám paní prodavačka ukazovat kdeže mají ty bagety (a to každé zvlášť bo jsme tam šli postupně :-D ) Ještě si Andy popovídala s místním individuem, který ji stáhl o drobný na pivo :-), já si vyměnila ponožky a šlo se dál. 

Čekala nás nyní cesta na Rotštejn přes Klokočský skály a v nových ponožkách se to šlapalo skoro samo :-) Jak kdybych si vyměnila celé nožky, člověk by neřekl co to udělá :-) Paráda. Andy jsem to tak vynachválila, že neodolala a vyměnila i ty své.....za mé použité :-) Jen si je obrátila naruby :-D Ale prý to hodně pomohlo, zvlášť když předtím šla v teplých termo ponožkách :-) Takže ponožky celkem machrovský...borky ušli celých 42 km :-) asi si je někam vystavim :-D. Klokočský skály byly nádherný, cesta tam utíkala neskutečně rychle, jen stálo hodně úsilí slízat ty schody dolů....Aríšek pořád nějak nemohl pochopit, že jsem ráda když táhne, ale ne za každé situace :-) Bylo to celkem o hubu, vyplněno výkřiky typu Argo stůj, Gassy pomalu, čekej, Argouši stůůůj, Gass pomalůůů!!! A neobešlo se to bez pádu...viď Andy :-) Rotštejn....31 km, juhůůůů :-D Už zbývá jen 11 km :-) Čas kolem páté a my si začali uvědomovat, že za světla nedorazíme...ajej, nemám baterku :-( Naštěstí Andy má čelovku, ale výstup na Kozákov chci zvládnout za světla...bezpodmínečně. Andy moc nechápe a nechápe o to víc, když jí ukazuju kdeže ten Kozákov je. Ale brzy začíná chápat :-) Sestup do Vesce jde Andy pozadu, bolí ji prsty na nohách :-) Je to celkem vtipný a jistě budíme u místních zájem :-)

Cedule Kozákov 2,5 km. To je jak dvaapůlkrát na zastávku a zpátky, to zvládnem :-) Šlapeme, nemluvíme, nefotíme, výhledy nevidíme..... nesnášim Kozákov, obzvlášť po 30 km cesty! Dech nestíhá, nohy přestávají poslouchat, koleno začínná bolet...hodně bolet, Aríš přestal táhnout, pomalu zapadá sluníčko....kde je kruci ta rozhledna!!! Už tady přeci někde musí být!!! Konečně!!!!!!!! Jsme tu, jupíííí :-) Lidi, vidíme lidi....mají psy....mají BÍGLY :-) Nikdy jsem neviděla tak ráda bígla jako tam :-) On ještě někdo jde, nejsme tu samy :-) O to větší psychologická podpora to je, když se dovídáme, že jdou 20 km, né tu 40.... trochu nechápem, ale poté co nám líčí jejich trasu, mám pocit, že si tu 40 samy dobrovolně udělali :-) Nahrneme se do restauračky na Kozákově a dáváme si kofolu...božský to mok :-) Na otázku Co se dnes děje na Kozákově odpovídáme ,,Za nás už nic" :-) 

A teď už jen cesta dolů do Semil po žluté...nějakých 6 km. Už se jde líp, je nás 5 a opět už se zase chlámeme celou cestu, jen ti psi by už mohli přestat táhnout. Nechápu jejich výdrž, potřebovala bych trochu té jejich energie. Začíná se stmívat, ztrácíme žlutou a je tu jen zelená....ale taky do Semil (5,5 km). Nehledáme ji, jdem po zelené. Vede lesem, kotáry jako blázen, krpál dolů, tma jak v pytli. Vytahujem baterky kdo má, dostávám Andy čelovku na heslo...zhasíná každou chvíli,musí se s ní pootočit a jdu jako první. Značky se hledají potmě pěkně blbě :-) Potkáváme pána, co nás odrazuje od této cesty, máme se prý vrátit a jít jinudma....tak to ani náhodou, vracet se nikam nebudu, to určitě. Jdeme dál, cesta konečně začíná připomínat civilizaci....poslední krpál dolů :-)) Koleno bolí jak čert, ostatní si stěžují na prsty, někdo padá, tma jak v pytli....jen ty Semily tam tak krásně svítí :-) Kdo se tu bavil před 40 km o longu? Já teda určitě ne :-) Posledních pár metrů.....jsme tam, došli jsme to !!!!! Usedám na lavici a odmítám se hnout, od Jany dostávám čaj a jsem spokojená na duši.....42 km, ušla jsem to :-) Bolí mě sice všechno, koleno mám v háji, ale stálo to za to, je to krásný pocit. Aríš mě trochu děsí, když si začíná hrát s Julkou a petkou, ale doufám, že zítřejší den prospí :-) Čas 12:12, 3. místo (stejně jako náš spoloubojovník Gass a Andy). Ale byla to paráda, hřeje mě pocit, že jsem to ušla a nevzdala to. I když tvrdím, že nikdy více....asi trochu kecám :-)

Fotky, jsou ale hodně rozmazané (asi se mi třepaly ruce :-D ) a spoustu jsem jich musela vymazat. Jsou tam fotky i od Andy. Zde

Zúčastnili jsme se s Aríšem ukázek agility na Semilském pecnu. Mám z něj radost, protože ačkoliv lidí a psů bylo kolem spousta, Aríšek makal, reagoval a celkově mi dělal radost. Takže super :-) Dokonce se musim pochlubit, že i já sama jsem si dělala radost, protože mi šly francie :-D Prostě povedený den :-)

Info o Moo :

Mám z ní velikou radost, přestává se bát ruky, při hlazení si to užívá, tatam je ztuhlé celé tělo :-) Venku už krásně reaguje i na zavolání a svoje jméno, za mnou projde i kolem cizího člověka, pokud si jí nevšímá, přijde k němu a očichává si ho. Zatím jsme nebyli v rušnějším prostředí, ale ve společnosti několika lidí už je úplně v pohodě, jen si jí nesmějí všímat. Dneska jsem jí poprvé česala a dávala do kupy, takže jsem trochu zděšená ze stavu její kůže...je to samá lupa, strup a boule. Dále jsem zjistila, že jí chybí přední zoubky nahoře. Nevim jak a proč o ně přišla, špičáky má pěkné, ale řada zubů mezi nimi prostě chybí. A největší šok, co jsem objevila, bylo tetování v uchu ! Tak to vypadá, že máme doma ,,papíráka". Bohužel je dost blbě čitelné a nevim jestli se mi podaří dohledat :-(

Zase jednou jsme vyrazili prošmejdit Malou Skálu. Tentokráte jsme s sebou přibrali i kámoše borderáka Badýska (Gangster Paradise Aibara) :-) Výlet se moc povedl, psi se vyblbli a vylítali, počasí sice nebylo nic moc, ale nepršelo, což bylo hlavní. Super den jsme zakončili ve Vysokym na lavičce v parku, kde jsme si labužnicky dali kafčo z marketu a zákusek z cukrárny :-D A psům se házel míček .... klasika :-) Za fotky děkujeme Káče tady

Do alba Morgen (viz. níže) přibyly nové fotky :-) Jinak děláme obrovské pokroky. Moo se drží pořád u mě, už si chodí lehat až úplně k tělu, jen se na ní nesmí moc sahat...z ruky má pořád ještě strach, asi tam opravdu nebylo nic pěkného :-( Ale už se nechá chvíli hladit, sice u toho není uvolněná, ale drží. Což beru jako obrovský úspěch, jelikož když jsem si ji dovezla, odmítala být s člověkem v jedné místnosti. Venku už si mě hlídá a pěkně ťapká za mnou, když se vyleká cizího člověka nebo podobně, odběhne a my se pro ni musíme kousek vrátit...pak už zase tlape. Jinak jak jsem si myslela, je to rarach. S Aríškem řádí jak černá ruka, hopsá kolem něj a snaží se za ním lítat, když běží pro balón.....

Z dnešní první větší procházky jsme natočili video, je to teda celé třesavé, ale pro představu ......  tady

Ani nevim jak se to stalo, ale je to tak....Aríšek má novou kámošku, takové malé bílé cosi :-) Je to holčička maltézského psíka, jmenuje se Morgen, zkráceně prostě Moo a hrozně se bojí lidí :-( Pochází od velkochovatele, kde byla zavřená v kleci v nějaké maštali spolu s další hromadou feneček a za úkol měla jen rodit štěňátka. S člověkem neměla žádný kontakt, má z něj panickou hrůzu a podle toho jak se chová při prudčím pohybu, soudím že pár ran i schytala :-( Naštěstí pořád existují dobří lidé a díky nim se Moo dostala až k nám. Tímto jim všem děkujeme a vážíme si jejich činnosti :-) My se budem snažit Moo z toho vysekat aspoň natolik, aby byla schopná ve společnosti normálně fungovat, nechala se hladit a zjistila, že člověk je vlastně bezva kámoš :-) S Aríšem vychází skvěle, skrývá se v ní rarach, takže si spolu rozumí :-D Hopsá kolem něj a provokuje ho ke hře, štipká ho do oušek a schovává se za něj, když jsem moc blízko. Jen když už je Aríš moc divokej, tak se schová do pelíšku. Jinak je to zvědavý tvor jako každá ženská :-) a až se dá do kupy,tak myslím, že bude trdlo akční :-D První fotky z nového domova jsou tady

Po dlouhé době jsme se zase vypravili na nějaké závody. Tentokráte trochu dál, až do České Třebové. Je to asi dvě a půl hodiny cesty, takže jsme se rozhodli vyjet už v pátek večer. Jela s náma i Julka s Nikouškem a Darwinem, takže Feldík opravdu kvílel :-) Ale vešli jsme se tam úplně s přehledem - Nikoušek vepředu s Julkou, vzadu Aríšek a zavazadla a v kufru Darwin a klec pro Nikouška :-) Trocha jsem se bála co ti dva vzadu budou vyvádět, páč se moc nemusí, ale byli úchvatní, když si tam vzájemně dávali pusinky :-) Do Třebové jsme dorazili už za tmy, takže stavět stan byla sranda, ale povedlo se a my mohli jít spát. Aríš byl ale po prochrápané cestě pln energie a tak furt pochodoval a lehal si mi na hlavu a na Julku a podobně...no zabit málo :-)

Druhý den byly neoficiální závody, počasí ale tedy nepřálo ani trochu. Celý dopoledne prolilo, všechno a všichni byli mokří....no zážitek. Naštěstí se odpoledne umoudřilo a přestalo pršet. Takže zbylé běhy už jsme běhali bez deště:-) Nu a jak jsme dopadli? Hru jsme běželi rozběh o třetí a čtvrtý místo, ale nezadařilo se nám, takže čtvrtí. Agility teda taky nic moc, ale stačilo to na druhé místo ! Takže máme stříbro :-) Ale říkám, běh radš nevidět...Aríše jsem blbě navedla do tunelu a pak se tam zasekl a prostě tam nechtěl....taky tomu napovídá náš čas něco přes minutu !!! V jumpingu už Aríšek měl svůj obvyklý zásek....čuměl kam mohl jen ne na mě, odbíhal, nebyl soustředěnej.....ale zase mám radost, že se mi podařilo ho na parkuru udržet a doběhnout i když hrozně....lepšíme se :-D Po vyhlášení výsledků jsme nakrmili s Julkou zvěř, dali je odpočívat do odkládaček (teda až na Nikouška, který měl výsostné právo chrnět ve stanu) a zajeli si do pizzerky - mňam mňam :-) V noci jsem si potom už jen převedla Aríše do stanu a šlo se chrnět :-)

V neděli byly oficiálky, kde jsme se sice nikde neumístili, ale mám z Aríše radost. Jumping jsme se diskli....blbá díra tunelu (nebyli jsme však jediní, na stejným místě se vydiskala snad půlka závodících), ale celkově běh byl hrůza....francie jsem dělala pozdě, Aríš zase čuměl kde mohl, jen mě jaksi moc neviděl apod., podlízal skočky (od kdy!) .... Zato se zkouškou jsem spokojená. Aríš makal, koukal na mě a nezajímali ho háravky...prostě super. Až teda ty zóny, ale to víme :-(  S jednou chybou jsme zaběhli zkoušku na 8.V

Celkově mám z víkendu v Třebové dobrý pocit. I když Aríš zdaleka neběhal ideálně, ani jednou mi z parkuru nezdrhl, což je pro nás podstatné :-) Video je už hotové, opět děkujeme Julce. Najdete ho zde

Zašli jsme se podívat za naším kámošem borderkou Badýskem do Vojtěšic. Z Rokytnice to je asi 8 km přes Háskov a Saně, takže jsme si udělali pěknou procházku. Fotky jsou tady

Tak jsem dostala na hlídání na týden svoje dvě neteře, čtyřletou Terezku a desetiletou Mirušku. Celý týden jsme podnikali různý výlety, byli jsme v ZOO, v Praze kouknout na orloj a výstavu aut veteránů, chodili na procházky s Aríškem a podobně. Zkrátka jsme si to užili dokonale a Aríšek měl o zábavu postaráno od rána do večera, protože tu měl neustále čtyři ruce připravené k házení míčků a hraní :-)

Shrnuto jedním slovem - fuška největší. Teď se oba s Aríšem válíme doma a užíváme si nicnedělání :-) Ale bylo to super :-)

Všechno to začalo ve čtvrtek večer převozem překážek, další den ráno jsem se dobalila a fííí do Lomnice....a tam začal maratón :-D Dvakrát denně agi (dopoledne, tedy vlastně ráno, začínali jsme kvůli vedru v 6:00 ! ) jumping, odpoledne (většinou kolem páté) zónovky. Poté shrnutí dne či teorie. My ve skupině byli s háravkou, takže jsme si první den moc nezaběhali :-( Aríš byl nesoustředěný a mimo. Pak už se s ní jen na parkuru střídali (nebyli tam oba naráz), takže už fachal. Ale popravdě takhle zničenýho psa jsem dlouho neměla....a jak je teď hodný :-D V polední pauze jsme se váleli před stanama, koupali pesany v bahňáčku a cpali se pizzou :-) (to se pak dobře běhalo :-D ). Do postele (teda spíš do spacáku) jsme se dostávali kolem dvanácté....zničení a s vědomím, že zítra zase v šest na place :-) Upřímně lituji majitele dvou psů :-D

Ještě děkujem Evičce Neumannové i Lucce Součkové za skvělý trénink a spoustu a spoustu rad do budoucna. Rozhodně jsme tam nebyli zbytečně, odnesli jsme si toho domů víc než dost a zkusíme teď podle jejich rad dělat. A samozřejmě nemalý dík za zorganizování této akce Janě a Julce z Be happy, ačkoliv jsem nechtěla původně jet, příští rok se hlásíme znovu :-)

Tak a videa, za zpracování dík opět Julce, za točení všem, kdo se dostal k foťáku :-) Tady jsou. Nu a ještě pár  fotek

Tak jsme si udělali s Aríšem lehárko a zajeli si k našim na kraťoučkou dovču :-) Měli jsme se báječně, počasí sice nebylo úplně ideální, ale v sobotu nám i sluníčko vyšlo na chvíli, takže nač si stěžovat :-) Fotky tady

Zúčastnili jsme se našich prvních dogdancingových závodů a teda ostudy zase jak Brno :-( Aríše tam totálně rozhodila jedna háravka a nebyla s ním vůbec řeč. Nakonec jsme jakž takž odtančili, ale byl to děs běs, hrůza největší, 11.místo z 13 :-) . Ale i přesto se nám líbilo a třeba se vydáme zase na nějaký závody :-) A třeba konečně nepotkáme žádnou háravku a budem normálně fungovat :-) Potkali jsme tam ještě jednoho choďáčka - Arlin Preberry. Moc šikovná feňulka a dokonce vyhráli svoji kategorii - gratulujeme :-) Fotky jsou tady