Čelovkobežky II

Taková rychloakce na zvednutí nálady, dnes to bylo opravdu potřeba! 15. březen a o měsíc a den později 16. duben mám v srdíčku zapsaný černě ... dnes by měl Aríšek 10 let, kdyby tu s námi byl, téměř rok utekl a stále mi tu moc chybí :-(
Takže rozhodnuto, nebyla jsem jediná, kdo potřeboval přijít na jiný myšlenky a tak vyrážíme na běžky! A kam? No přece na Dvoračky! Z původně domluveného srazu na pět se stává sraz na půl šestou, v reálu se potkáváme na Rezku skoro před šestou. Ale Míša jede s Kamčou, naštěstí, takže konešně na nás jednou nečeká :-D Zaparkovat, přezout běžecký boty, vytáhnout běžky, batoh, psy ... Čertíček už se tak moc těší, že svou hlasitou radostí rozštěká celý Rezek a holčičky mu ještě z auta vesele přizvukují. Pán, co akorát přijel z běžek a skládá se do auta zaparkovaného vedle mého, se ptá ,,a vy jste nějací ti mašeři"? No jasněěě :-D Kamča to ukáže hned v další minutě, jak máme ty psy zmáklé anatěšené k běhu, když ji holčičky zatáhnou přímo do hospody :D
Tak nazout běžky a jedem ...ale co to jako kurňa je! Dyť je to brutálně zmrzlý! Klouže to všude možně jen ve stopě to nedrží, no to se mi zas jednou povedlo vymyslet akci. A místy to jehličí a šišky na cestě jsou taky super. Jako ale to se nedá, tohle se fakt nedá, umírám tu, dřu tu jako kůň, Čertíček dře jako kůň a místo abysme jeli dopředu, kloužeme dozadu ...a Kamčoooo uhniiii ... výborně a jsem zamotaný. Další pokus zdolat trasuna Dvoračky a opět po pár metrech končíme zamotaní, né tohle fakt už né. Míša vepředu s Lokišem volá na Fairynku, která je přišpendlená pod holčičkama a ty jsou zamotaný do vodítka Čertíčka a my tam jen stojíme a už ani nevíme který vodítko vlastně patří ke kterýmu psu! Ale jo, povedlo se, konečně trocha jedem, hergot trocha víc jedem, ale teda už až moc jedem, klouže to jako blázen, ČERTÉ STŮŮŮJ! No ani kulový jako, vedle něj si poskakuje Fairyna, občas ho jakože jen tak mimochodem kousne do krku a pak zrychlý jako dělej si pomalej ty loudo. A Čertíček se nenechá přemlouvat, jede, prostě on ji jako ukáže zač je toho loket ...hužel za sebou vláčí olověnou kouli v podobě měna běžkách, držím se na tom silou vůle, brzdím i očima a doufám, pekelně doufám, že se nerozsekám, protože hůlka mezi nohama, kterou jako v tý rychlosti nemám šanci vytáhnout (doprčič proč ty hole jsou tak dlouhý!) neslibuje v případě pádu ale vůbec nic pěknýho. No docela se zapotím než toho pitomce naspídovanýho konečně uřvu a zastaví, fuj a ještě jednou fuj. Se smrtí v očích se obracím na své kamarádky ...houby kamarádky, smějou se až jim tečou slzy, tomu se říká ta podpora!
Kamča protestuje, že už nic nevidí a že nutně potřebuje už tu čelovku. Tak si ji vytáhni, mám ju v batohu ... a zatímco si ji vytahuje Lokíšek uzná, že už stojíme moc dlouho a že jako taky už hodně tahal a že by potřeboval pomazlit. A tak koná. Bohužel Míša na běžkách není úplně tak stabilní a taky stojíme lehce v kopci, tudíž začne ujíždět dozadu na Kamču a následně se zpomaleným efektem co jde snad jen ve filmech padá. A padá přímo do houfu holčiček, které se připlácnou k zemi a rozptýlí se do stran jak jim to jen umožňují vodítka. Ještě ladně za Míšou následuje i její hůlka, která elegantně opíše oblouk kolem jejího ucha ...bože, jsem stejná jako ty dvě, teď slzím smíchy já :D
Už jen ten šílený půlkilák nahoru, který tedy absolvuju s běžkama v rukách a hurááá jsme tu! Bude bašta! Trošku dilema co si dát dobrého, když kyselo už došlo, trošku rozruch na celou hospodu, když se před námi objeví ten střapatej vořech, trošku psycho,když Fairyna se rozhodla zasebevraždit a leze Rejle do držky, trošku sebeovládání, když přes Lokiše přeskakují děti sem a tam a pozor, dnes máme Dvoračky i s kulturní vložkou, přímo proti nám se chystá nějaká kapelka a bude párty. Zatrsáme na ,,Pod dubem, za dubem, my si na tě počíháme, ... " a pak už jen zaplatit, oblíct a hurá na ten sjezd :D
No hurá, ono nám všechno drobet trvá a taky každá přesně víme kde a na jakým vodítku máme svoje psy, že Kamčo! Takže si tak stojím nachystaná k odjezdu a najednou koukám, tamhle běží Čert!  A Kamča? ,,Jé promiň, já ti ho odepla" :D Jedno foto pod večerníma Dvoračkama a fííí dolů.

No fííí, neseme to v ruce žejo, ten půlkilák by byla fakt smrt to sjíždět, ještě na tomhletom ledu. Psiskům ve světle čelovek úplně hrůzostrašně svítí oči, jít si sama tmou a vyběhnout na mě pět párů svítících očí, tak asi potřebuju vyměnit spoďáry :-D Nazouváme a jde se sjíždět, achich ach. Je to zmrzlý, je to tvrdý (ozkoušeno na vlastní koleno, to mi do zítřka stopro krásně zmodrá!) a je to furt dolů, au au kyčle, nohy, tělo, všechno volá SOS ... hužel k těm autům se dostat musíme. A tak statečně bojujeme, umíráme a znovu bojujeme a znovu umíráme ....zlatá Špindlerovka!!! Ale pozooor, tamhle už je světýlko a jo hurá, jsme tu! A asi protože mi konečně otrnulo, že už to mám za sebou, mám další super nápad ... neobcházet ten kousíček po silnici, ale vzít to přes zasněženou louku, no dyť je to zmrzlý ne. No tak není no :D No bóže tak se těch poseldních pár metrů k autům probrodíme po kolena ve sněhu no :D :D :D
Jako ... BYLO TO SUPER! :D Tak brzy repete :-D