Fryštácký dogtrekking

Tak jsme zase jednou vyrazili mezi ty blázny trekařské :-) Tentokráte až do daleké Držkové a rovnou na tři dny! Když už, tak už, vzali jsme to jako kulturní a socializační akci :-) Vzhledem k tomu, že se trekařsky vyrazila vzdělávat i Adélka, zvolili jsme pouze kočárkovou trasu ... no název lehce zavádějící, takovouhle kočárkovou trasu svět neviděl :D

Sobotu ráno jsme odhodlaně stáli na startu a cca v deset vyrazili vstříc avizovaným 15 km kočárkové trasy. Už začátek dal ale tušit, že pro kočáry to zrovna moc nebude :D Ono krpálem nahoru přes kořeny je sice pro mě a kluky záhul, ale náš boží kočár to dal v pohodě a Adélka spala jak nemluvně ... s kamenným žlabem přes cestu to ale bylo horší. Člověk takovou drobnůstku neřeší, přeskočí a jde dál ... my jsme se tam drobátko potrápili pravda, ale zmákli jsme to! Každopádně na nás musel být vtipný pohled ... nejdřív převíst psy, uvázat, pak následovala korbička kočáru s Adélkou a následně konstrukce kočáru. Nebyl to ani druhý kilometr, tak mě trošku děsilo co ještě na nás po cestě čeká. V hlavě mi běžela jedna jediná otázka ... ten co trasoval, asi nepočítal, že by se mu přihlásil nějaký blázen s kočárem že?! :D
Po zákeřném úseku ale následovala moc příjemná cesta a tak bylo postupně trasovačům odpuštěno ... na chvíli :D Zvesela jsme si došlapali až ke kontrole K1 na 5,5 km a tu se mi chtělo zase dosti smát. Cesta pokračovala krpálem nahoru dosti blátivým a s dosti vyjetými kolejemi, nu zkrátka Držkovské chodníčky jak vyšité. Nebýt věrných tahačů, kloužeme se tam doteď :D Ale Čerťas zabral a vyjeli jsme ač tedy blato jsem měla až u kolen. A to jsem stále netušila, že to není ta pověstná třešinka na dortu! Po velice příjemném úseku přes louky, kde svítilo sluníčko a my opět pořadatelům odpustili jsme se vydali kousíček po silnici a pak se mělo uhnout do lesa. Sranda! Chvíli jsem tam stála a přemýšlela, jestli jako fakt. Míjející trekaři mi pravili: ,,Broňa říkal, že to je nejhorší úsek". Bezva, že to ví. Lesní cesta by byla příjemná, nebýt těch kaluží hloubkou přesně do půli mých lýtek. Ano vím to přesně, poté co zůstal kočár zabořený v jedné z nich jsem si je plně vychutnala :D I to jsme nakonec zvládli a stále netušíc, že vždycky může být hůř, si to štrádovali dál. Těm trekařům přede mnou se cesta na kočár asi taky úplně nepozdávala, protože jeden z nich se vrátil bez psa, zda nám nemá pomoci. Ale to už cesta vedla zase jen krpálem přes kořeny a ty problém nejsou, když máte 16" kola a dva zdatné tahouny. Jako mákli jsme si s klukama pěkně, to tedy jo, ale pomalu a jistě jsme stále pokračovali kupředu k cíli :-) Těsně před kontrolou K2 Pod Humencem na 10 km ale nastal problém! Kočár přes potok jsme ještě s pomocí jedné trekařky zvládli přenýst, ale to co následovalo potom už se fakt nedalo. Přes vytěžené stromy, kořeny a kameny vymletým korytem prudce do kopce bohužel nedal už ani náš super kočár. Cesta 0,5 km od druhé kontroly pro nás prostě nebyla průjezdná a tím to všechno končilo. V tu chvíli jsem popravdě byla docela naštvaná, neměla jsem chuť to vzdávat, ale tohle se fakt nedalo! Na vytěžené planině jsme si udělali pauzu, Adélka dostala oběd a já studovala mapu. Dalo by se to objet po žluté, vede skoro souběžně s původní trasou. Nebo to vzít po žluté a pak cyklostezkou zpátky do Držkové. Jak to ve mně pěnilo, že tenhle trek nedokončíme, byla jsem rozhodnutá jít rovnou do Držkové. Sbalili jsme si saky paky, opět překonali potok již známým způsobem - psi, korbička, zbytek kočáru a vydali se na cestu. Jenže tak nějak se to ve mně zase rozleželo a domů se mi ještě nechtělo, tudíž na rozcestí jsme zabočili po žluté a vydali se na zbytek trasy :-)
Po modré do Držkové, konečně parádní cestička, příjemně lesem a přitom rovná, kočár jel skoro sám! Pravda, chvílema bylo třeba trocha improvizovat, to když se třeba přes cestu objevil padlý strom, ale co by mě mohlo ještě asi tak překvapit. Ani cesta prudce klesající dolů, opět řádně bahníčkatá a opět parádně vyjeté koleje už nás nezaskočila, trocha bylo třeba vyrovnávat balanc abychom se i s kočárem nezřítili do jedné z těch kolejí, ale co. Prostě jsme jeli kupředu a hotovo! :D A najednou jsme byli tu! Kemp Patriot už nám otvíral náruč. Nakrmit pejsky, ubytovat je, dát si horkou sprchu a smýt ze sebe zbytka bahna, kočáru už nepomůže ani to :D A pak už jsme trávili odpoledne, večer i noc v milé společnosti ostatních trekařů, kteří se postupně vraceli z midu a longu. V neděli po vyhlášení (Adélka dostala taky svoji cenu trekařka moje!) jsme naházeli všechny věci do auta a vyrazili vstříc těm několika stovkám kilometrů na cestě domů. Byl to naprosto parádní víkend a dokonalý relax!

Jen mě trošičku zpětně zamrzely dvě věci ... že jsme ve výsledkách uvedeni jako DNF (pravda kontrolu K2 jsme neměli, protože se to opravdu nedalo, ale zbytek trasy jsme také ušli) a že nám předem neřekli, že kočárová trasa není pro kočár (mohla jsem Adélku navázat do šátku a trasu bychom ušli i s druhou kontrolou ... ovšem nebylo by to takové dobrodrůžo :D ). To ale nechci nic kritizovat, opravdu jsme si víkend parádně užili, spíš jen takové zamyšlení ...
Fotky skoro žádné nemám, ono to bylo tak dobrodrůžné, že jsem vůbec nějak nestíhala fotit :D