Fryštácký dogtrekking

Jak jen tuto akci popsat slovy? Těžko, hodně těžko, zážitků bylo dost a místy byly opravdu hodně intenzivní :-D Trek, který měl asi zatím nejvíce NEJ ... nejvíc km v nohách, nejdýl času na trase, nejvíc výškových metrů, nejmíň spánku, největší zoufalství při hledání té debilní žluté! Avšak také nejlepší společnost, nejlepší občerstvovačka, nejlepší víkend! Dvěma slovy ... PROSTĚ FRYŠTÁK :-D

Čtvrtek se opět nečekaně naprosto zvrhl v soutěž ,,kdo přečte více klasické literatury" a tudíž páteční startovní okno jsme stíhali s přivřením obou očí a vyrazili na trasu přesně půl hodiny po konci. Však co, hlavně nepřepálit začátek! Z Držkové vyrážíme na nám již známý Humenec, kde jsem loni s kočárem docela umírala. Tudíž přesně vím, jak krásný a příjemný začátek nás čeká. A to sluníčko se tak krásně činí, kdo by to byl řekl, že v půlce září to bude takhle fajrovat. Stoupáme vzhůru, člověk se u toho rozpouští a první pauzu dáváme už na 4 km ... nutně potřebuju pít! PÍT ... heslo letošního Fryštáku, tolik vody jako tady za ty dva dny jsem snad v životě nevypila. Dokonce i trenéra vidím upíjet VODU! Kam to ten svět spěje!
Do kopce a z kopce, víc z kopce a víc do kopce, Syrákov - konečně hospoda! Usedáme k jídlu, k pivu, ke kofole a vůbec nám nevadí, že je už dosti hodin a my nemáme ani 20 km v nohách. Naprosto do kolen nás dostává maník jenž se během pauzy v hospodě asi třikrát převlíkne, z batohu vytáhne plechovku s tuňákem, kolem celé hospody rozloží své věci na schnutí jako spacák, celtu, špinavý ponožky ... jooo, ten už tu asi bude bivakovat :D
Po parádní pauze nás čeká naprosto nečekaně opět výstup do kopce, rozhledna Vartovna se na nás z vršku ďábelsky usmívá a my raději děláme, že nevíme že až tam máme zase vystoupat. A taky děláme, že nevíme kolik km máme v nohách a kolik je hodin.

V papírech psáno Valašská Polanka, K4, živá do 17.00. Nooo, tak to máme co dělat, zvlášť když se kousek před debilní Polankou ztrácíme někde uprostřed luk a trenér chytá krizi. Dáváme pauzu a snažíme se zorientovat. Já tvrdím, že i touhle cestou se tam dostaneme, ale nakonec vsadíme na jistotu a vracíme se, abychom našli, kde se nám ztratila značka. Máme ji, hurá! Krásným klesáníčkem se dostaneme do vsi, míjíme jednu, druhou hospodu, ale pokračujeme dál s tím, že pokud už nebudou na živé, tak se vrátíme. Je lehce po 18. hodině a s velkých úspěchem zdoláváme 26 km, K4 ... a hurááá jsou tu ještě! A je tu i více závodníků, nejsme v tom úplně samy, člověka to přece jen trochu nakopne kupředu, když ví, že tu bojuje ještě víc lidí. Dovídáme se, že spoustu lidí už vzdalo, z vedra a dusna, které panuje jim je špatně, dost lidí si odneslo úpal/úžeh ... prostě takové typické zářijové počasí :-D

Ač jsme živou stihli, stejně se vracíme do hospody ... máme chuť na pívo a chceme dát větší pauzu. Do hospody se k nám přidává i Maťo ... a kolik máte doma mrazáků vy? :D Už za šera vyrážíme dál ... a to nečekaně brutálně do kopce. Tma jako v pr... a kopec jako kráva, ať žije Fryšták. Mám pocit, že každou chvilu umřu! Trenér překonal 30tý km, tudíž chytl svoje tempo a mám co dělat, abych ho stíhala, on se snad ani nedotýká země, on letí! Maťo nestíhá vůbec a tak se s ním rozloučíme a pokračujeme dál v naší klasické sestavě. Kousek před 35 km potkáváme potmě v lese Luboše a vytrháváme mu (tedy trenér mu vytrhává) trn z paty. 36 km a pro dnešek končíme, po brutálním výstupu toho mám plný kecky, je asi jedenáct večer a my opět stejně jako na Šeráku máme zítra skoro 70 km před sebou ... no hurá :D
Ráno raníčko po naprosto perfektním bivaku, kdy teplo bylo jak v létě, se šlape perfektně ... škoda jen, že už se zase ztrácíme :-D Ale co, je tu tak krásně, kdo by si to nechtěl prodloužit. K6 na 44 km, štípeme kontrolu, čistím si zuby a pijeme rum. Heslo dne: Barum :-D

Kopec jako kráva nahoru, druhý a třetí, K7 na 52,5 km, štípeme kontrolu a pijeme rum, Kohútka opravdu dala zabrat. Kopec jako kráva dolů, Vranča, zavřená samoobsluha, kterou nám otevřou, chlazené pivo a 57 km. Nepříjemná cesta po asfaltu, sluníčko se hodně snaží a není to úplně ideální, ovšem dle papírů Nový Hrozenkov, K8 na 59 km živá! Ovšem jen do dvanácti, snad na nás počkají, je jedna. Počkali! Nejlepčejší živá! Polívka, pivo a rum, pivo a rum a rum. Nejlepčejší obsluha s kterou čas nějak rychlo utíká, škoda, že musíme dál, popili bysme víc :-)

Vyrážíme ovšem odhodlaně dál, po pár metrech se tedy trenér vrací pro hole a napodruhé už směle vstříc Držkové, dáme to! A nečekaně do kopce, nahoru a dolů a nahoru a dolů a nahoru a Vsacký cáb, hospoda! Jídlo, pití a UMYVADLO! Už tak strašně odporně smrdím, že se musím umýt na záchodě v umyvadle :-D

Pomalu a jistě se začíná smrákat, tudíž je čas vyměnit baterky v čelovce a zvednout se zase o dům dál. Jsme na 73 km, 30 do cíle ... to vypadá na pěknou celonocovku. A opět do kopce a z kopce, do kopce a kurňa moc do kopce, K10 na 82 km už za úplné tmy. A aby byla trochu víc sranda, trocha toho blouděníčka nikdy neuškodí a tak si louky nad Vsetínem prolezeme několikrát. K11 živá na 87 km, hlásíme ztrátu trenérových holí, zůstaly opřené o jeden strom, skoro půlnoc, nu což, čas zase popojít. Že posledních 16 km půjdeme skoro 7 hodin by mě opravdu nikdy, ale nikdy nenapadlo. Nějaký ten kufříček hned ze začátku, zoufalství, minispaní ve stodole na fošnách, opět kufr, K12 na 95,5 km, krpál jako kráva a kde je dopr... ta značka??!! Pro velký úspěch si ten krpál dvakrát slezeme a třikrát vylezeme bo ta debilní žlutá prostě vždycky zmizí! Zoufalství, zoufalství nejtěžšího kalibru! Chce se mi spát, bolí mě všechno, chce se mi umřít. Minispánek na batohu, nekonečný 2,5 km po modré, minibivak a následně opět čiré zoufalství, když zjistíme, že modrá značka prostě není! Tady je, tady je rozcestí a tady nikde prostě NENÍ! Néééééé!!! Chce se mi křičet,nejvíc křičet! Jednou cestou to riskneme a po strášně dlouhé době hurááá, máme ji! Pod Humencem, 4,5 km do cíle ... raději volíme trochu delší trasu, zato pro nás již známou, hlavně už nechcu bloudit! Teď nás čeká krpál jako kráva dolů, koleno už mi protestuje solidně, ale to dojdu, i kdybych se měla plazit! A ten Čert furt táhne! Bože ať už tam jsme! Rozednívá se a musím říct, že za světla je všechno hned optimističtější. Opět se utvrzuji, že nesnáším chodit potmě. Už vidíme Držkovou, už do ní scházíme, už jí procházíme, už vidíme kemp, ahoooj jsme tu, půl sedmý ráno a jsme tu! Bohatší o 46 hodin, oficiálních 103 km a 4048 výškových metrů. Děkuji ti TRENÉRE, bez tebe bych na té žluté umřela! A Čertíček ač místy proklínaný až do posledního chloupku to taky oddřel na 100%, nejlepčí trekař prostě!

Pár fotek tady