Fryštácký dogtrekking

mé věrné už několik sezón :-)

Potřetí jsme zamířili do Držkové, do kempu Patriot, do destinace náročných Hostýnských vrchů zvaných Fryštácký dogtrekking. A opět to byla jedna velká paráda. Čtvrteční přivítání opět nemělo konce, tak ani nevím v kolik jsme se dostali do postelí (rozuměj podlahu auta :D ). Navíc večer proběhlo odebrání vzorků DNA, přičemž se několik nejstatečnějších (rozuměj těch, co zůstali vzhůru nejdéle) zařadilo do klubu ostříhaných. Ráno se pár trekařů divilo, proč má na hlavě lysinku :-D

plnou pusu koláče a hurá na trasu :-)

Startovní okno jsem opět nestihla, těžká jsou rána trekařova! Ale důležité je, že start proběhl a my se vydali na námi tak milovaný Humenec, Vysoký Grún a loni tak proklínanou žlutou značku do Štěpkové. Jen jsem si vzpomněla na loňský ročník jak jsme tu potmě bloudili a začla mi pěnit krev v žilách, fuj a ještě jednou fuj! Štípeme K1 a přes Porubu míříme na K2, kde začíná mnou doteď nepochopená jurčovina. Místo pěkně nenáročně po značce po cestě si to střihneme lesem, nahoru do kopečka, abychom to vzápětí o pár metrů zase střihli dolů z kopečka. Prostě proč to dělat jednoduše, když to jde složitě :-D
Trošku pobloudíme a netrefíme žlutou značku, ale přesto se zdárně dostáváme do Ratiboře, kde usedáme do první hospůdky. Vyslechneme si místní hlášení o tom, jak přes Ratiboř půjdou lidi se psama, ať se místní nediví ... no vzhledem k tomu, že uzavíráme závod, moc brzy to nehlásí :-D Trenér potom jednomu místnímu znalci osvětlí, že ti husky jsou zimní psi, kdežto ti naši jsou letní varianta a můžeme se vydat zase na cestu. Šupky dupky po červené, kde trošku opět  pobloudíme, rovnou na 22,5 km a živou kontrolu. Sluníčko svítí, pivo příjemně žbluňká do žaludku, komu by se chtělo zvedat ... a tak v příjemné společnosti trekařů pobudeme hodnou chvíli. Pejskové si aspoň odpočinou :-)

Čas ale ubýhá neúprosně a je na čase se zvednout a ukrojit zase kousek z trasy. A tak se zvedáme a vyrážíme dál, směr Lázy, kde potkáváme neodolatelnou hospůdku. Vyloženě na nás volá a zve nás pojďte ke mně! A tak ji poslechneme ... však co, sluníčko pomalu zapadá a večeře se hodí. Večeře a pivo :-D

Vzhledem k tomu, že odsud nás čeká kolečko, potkáváme kolegy a kolegyně jdoucí už zpátky. A že jich je dost. Vadí nám to? Nevadí! Víme, že tudy budeme procházet zase ráno a tak se necháme jedním místním pozvat na snídani :D

No nic, čelovky na hlavičky a hurá do kolečka, do kola. Kuželek a následně opravdu výživné šlapání lesem nelesem, cestou necestou, mimo značku, od fáborku k fáborku, pro mě další promyšlená jurčovina až k památníku T.G.Masaryka. Kousek pod památníkem potkáváme několik hasičských aut a spoustu hasičů. Dáváme se s nimi do řeči a ani nevím jak, už vytahují z korby auta dvě Plzně. Tak hoši děkujeme a na zdraví :-) Došlapeme ke K3 a teď už budeme hledat bivak, potmě nás chodit nebaví a už docela ráda zalezu do spacáku. Nějak se nám nedaří najít vhodný lesík, kde složit hlavu, všude hrozně fičí. Nakonec prostě někde zalezeme a nazdar. Že je to pod proschlé smrky, z kterých se při každém sebemenším vánku sesype hromada jehličí, zjistíme až ve spacáku. Měnit bivak už odmítám a tak usínáme za deště jehličí. Ráno pod nánosem jehličí nejdu skoro vidět :-D Ale co, to se střepe. Pobalíme a za probouzejícho se rána si projdeme další z promyšlených jurčovin ...a to miniaturní kolečko kolem Jarcové. Slezeme kolmý krpál dolů, abychom ho vylezli nahoru a vrátili se na to samé místo, kilometrově celý okruh necelé 2 km. Jako hodně mi ten úsek dal a hodně jsem se na něm pokochala výhledy a podobně :-D

miluju rána po bivaku!

Živá na 41 km ... krásné ranní pohoštění. Škoda jen zkyslé polívky, na tu jsem se docela těšila. No nevadí, pivko to nahradilo :-D Povegetíme zase pár hodin a směle se vydáváme dál, přes Hůrku a Kuželek zpět do již známých Lázů. Hospůdka je ještě zavřená, takže tlapeme zvesela jen zvesela dál. Přes Bílou paseku, kde máme známýho s mlátičkou, až do Rajnochovic na pívo a oběd. Nacházíme naprosto boží hospůdku, zvenku sice nevypadá vábně, ale vaří tam luxusně a kachličky mají taky dokonalé :-D  Ještě dva průduškové a můžeme pokračovat v cestě. Přebrodíme potok, tentokrát do něj nespadnu ani já ani batoh :-D

Štípneme K6 na 56,5 km a čeká nás výživné stoupáníčko kolem Zubříče a Šaumburku, kolem nostalgické chatičky, kterou musím s trenérem vyfotit pro Soničku, až na K7 na Kelčském Javorníku, kde zabíráme lavičku a dáváme pauzu. Dále pak peckovou cestou dolů a nahoru, dolů a nahoru a pro změnu dolů a nahoru. Rovinek tady moc nemají, člověk vyleze na kopec, aby se rozhlídl, udělal krok a zjistil, že už klesá :-D Na Tesáku v hospodě potkáváme Marťu Hronovou, jde tu MIDa. Připojujeme se k ní ke stolku a pokecáme, je čas večeře, tak se hospůdka šikne :-)

Vytahujeme čelovky, za chvíli budou potřeba. Pokračujeme dál k další jurčovině - Obřany. Opět jsem nějak nepochopila smysl této kontroly, kdy vylezu nahoru a tou samou cestou slezu dolů, k trase připsán asi 1 km, výškové metry snad raději ani vědět nechci. Jak jsem byla upozorněna, duše romantika tam měla zaplesat ... no nechtějte vědět co dělala moje duše :D Už potmě pokračujeme na K11 na 78 km, kde nás čeká poslední hospůdka na trase. Bohužel mají zrovna dnes uzavřenou společnost, koná se tam svatba. Asi působíme dosti zničeně, protože se nás ujímá příjemný mladý muž a donese nám pívo, dotočí vodu,i něco k snědku by se prý našlo :-) Příjemná, velice příjemná zastávka!

Odtud pokračujeme takový nicneříkající úsek lesem, kde velice oceňuji pořadatelskou snahu a olepení stromů odrazkama ... výborná věc, člověk se potmě netrápí s hledáním neviditelných fáborků a jde na jistotu. Zpátky na značce nás trochu potrápí modrá, naštěstí už jsme vybavení a navigace v mobilu nás nezklame. Odtud po neznačené k poslední jurčovině - vylez si lesem nahoru a slez to dolů, i když pod tím vede krásně po cestě plus minus po vrstevnici značená turistická cesta. Nu co, proklestíme se krpálem lesem, štípáme poslední kontrolu a šupsky hupsky přes Dolínky zpátky do kempu. Uvědomuju si, že domluvená sprcha asi neklapne, když Maťo už bude spát. Já se nechci sprchovat v tý hnus sprše v kempu hergot! Trenér mi půjčuje mobil s číslem na Maťa a tak se ho snažím připravit na to, že mu někdo lehce po půlnoci vleze do koupelny. Neodepisuje, divný...
A jsme tu! Kemp Patriot, Držková! Je asi půl jedný v noci a krom pořadatelů a pár statečných skoro nikdo tu! Bože kam ten svět spěje, to trekaři chodí spát už s večerníčkem?! Nabaštíme bříška, nepohrdnu nabízenou sprchou od Marti a hurá taky na kutě. Ráno zjišťujeme důvod Maťova neodepsání ... trenér tam nastavil cizí číslo :D Asi se pán divil, když mu přišla SMS, zda mohu použít jeho sprchu :D :D :D Vyhlášení, pokecání s přáteli a loučení ... tak bando trekařská, zase na další akci, už teď mi chybíte!