Legendární běžky :-D

A že letos byly opravdu hodně legendární! Den před akcí dlouhááá debata ... vyrazíme - nevyrazíme, Kamča neváhá vytahovat jedno eso z rukávu za druhým, hurikán, ledovka, bouračky, výjezdy hasičů, ve Špindlu v podstatě apokalypsa, konec světa, všichni zlámaný nohy ... no do toho jako na běžky nejde! Ráno debata zvesela probíhá dál, bohužel i horská služba umisťuje výstrahu před silným větrem a tak se přidávám na stranu Kamči, v tomhle na běžky po hřebeni asi ne. Domlouvá se tedy alternativní plán ... tam ale ne, tam jsme pořád a tam je to zas moc dlouhý a tam zas nebude sníh a tam nejsou výhledy a tam jsou zase moc kopce a taky tu hospodu po cestě jako. Je to docela jednoduchá domluva :-D Nakonec se probudí Míša, otevře facebook a rozsekne to slovy a já bych šla na ty běžky :-D No nakonec vyrážíme přeci jen pěšo, trasu má v režii Míša a kdybych nebyla líná si otevřít mapku kudma půjdeme, asi bych spíš zůstala doma. Jenže líná jsem, na mapu nekoukám, přišiju Adélce do krosny fusak, aby mi tam nezmrzla, sbalíme milion věcí, nalodíme se do auta a konečně jedem. Z vesela, z vesela, lehce se zpožděním nabírám Stáňu s Baďáčkem v Sytový, zbytek cesty mi vzadu komentuje Čertíček, že on jako ví, že se bude něco dít a že on už se jako těší. Na sraz dorážíme jako poslední, i ta Kamča tu je dřív, bože, stydím se :-D Přejedeme ještě kousek na Strážné, cestička krásná, ledovatá, houpe to ze strany na stranu, už se těším až pojedeme dolů. A s velkou slávou se vyloďujeme, balíme, cpu Adélku do fusaku v krosně, vypouštím to své uřváně a hurá na vychajdu.

No hurá ... zima je jak v Rusku, cesta zpočátku velice příjemná pomalu a jistě mizí pod hlubokým sněhem a co hlavně, tak stoupá! Krutě stoupá! Je mi jakási povědomá, vrtá mi hlavou odkud to tu znám a pak ten mostek, ten mostek, né, já už vím! Jeníkův výlet na Výrovku!!! Bože za co! No tenkrát jsem to tlapala těhotná, taky zážitek, Adélko jdeš tu podruhé :-) Adéle je to jedno, v krosně spí, já pod krosnou umírám pomalou a bolestivou smrtí.

Kamča vzadu s Patrikem asi taky umírají, protože jestli je někdo pomalejší jak já, to snad ani nejde aby ještě žil :-D Ale holčičky stále běhají dopředu a dozadu, takže tam vzadu pravděpodobně někde jsou. Holčičky mi tím dělají radost, tou úzkou cestičkou vyšlapanou ve sněhu tam ... a zpět ... a tam ... a zase zpět ... a plác přede mnou do sněhu, zmrazek mezi prsty ...a zase tam, jé ty jsou tak super při tomhle lítání :D Ale je to tady, jsme nahoře! A jak je tu krásně! Sluníčko svítí, odráží se od ledovatých svahů a kdyby nefučel ten šílený vítr, tak naprostá pecka. Patrik ověřen z minula, že ty společné fotky umí nejlíp, vyfasuje foťák a tak zase zalehává připraven zachytit nemožné. A jak se mu to povedlo zase. Jen ta Safira prostě, holt jde vidět, že ty společný ještě nemá naučený :-D

Míša ukazuje kam jdeme na jídlo, Klínovky pár metrů před náma, hurá jídlo. Cestou k nim ještě stačíme zapadnout do sněhu, Míša tam zahučí skoro po pás, já jen po kolena, zato s Adélou na zádech se dosti blbě vylízá :-D A jsme tu, naskládáme se ke dvou stolům bo k jednomu se nevejdeme a já než svleču Adélu, nechám jí ohřát čaj, zajistím pro ni jídlo a vyřeším krizi s ručičkami, Míša se Stáňou už se pomalu zvedají. Bože ne! Dyť tady nejsme ani dvacet minut proboha, to jako ne, nikam nejdu. Co že tu sedí nějací pražáci co mají kecy, že smrdíme, my se ptali zda můžem dovnitř s psama :-D Nacpu do sebe předražené kyselo, ve kterém plave zelí a hříbky co zapomněli uvařit, že by tam mělo být aspoň trocha kvásku jim asi taky nikdo neřekl, opravdu kulinářský výtvor. Tady asi ještě neviděli jak takové kyselo vypadá a domácí houska velikosti padesátikoruny mě taky docela dostane :-D Klínovky zabodovali no. Míša se Stáňou že teda ještě vylezou nahoru na výhled a potkáme se na rozcestí, že si zavoláme jak vyrazíme z chaty. No zavoláme, jako zavoláme, když chytnem signál. Takže následně už jsme se prostě nepotkali :-D Strašně fučí, je kosa jako blázen a mě omrzá Adéla, tudíž vyrážíme na Friesovky samy, však oni nás doženou. Ale ty bláho, to je sibiř jako hrom, s člověkem to háže ze strany na stranu a tom ledu je to zážitek. Stáňa volá, jo vidíme vás, jdeme na Friesovky, pojďte za náma. A pokračujeme dál ... ale oni nejdou, jak nejdou, to není možný, že nejdou, dyť byli jen kousek za náma. Utíkáme se schovat před zimou do chaty, signál tu není žádný, takže si nemáme dát jak vědět, ale to je přece napadne, že tu jsme.

No ... nenapadlo :-D Když se konečně sobě dovoláme, jsou už kousek před parkovištěm, jejda :-D Stáně zdrhla Safira zpátky na Klínovky, rovnou do kuchyně a třešničkou na dortu byli ti pražáci, co tam seděli ještě s náma. Chudák to slízla za nás všechny a ještě za cizího psa :-D No ale co teď, Stáňa má Kamči Safiru, jede se mnou domů, ale ona je už na parkovišti a my ještě na Friesovkách... nu útulek jí poskytne Míša ve Vrchlabí :D Jeník se asi hodně diví, když mu do pokoje napochoduje Stáňa a dva choďáci :-D Zato my si posedíme v teploučku, spravíme si chuť po kyselu naprosto geniální krupičnou kaší a když se stmívá, konečně se rozhoupeme k tomu vyrazit dál. Těsně před Hříběcí boudou s sebou Kamča tak parádně šlehne, že to jen pleskne. Nebo Kamča, oni to vzali s Patrikem tak hezky synchro :-D K autům dorážíme za úplné tmy, při placení parkoviště se mě pán ptá ,,A vy jste se nějak sobě ztratili ne? Ti co přijeli s váma odjížděli už dávno" Jen se rozesměju, to se nedá komentovat :-D Ještě cestu dolů, uff, to bysme měli. A do útulku pro Stáňu a Safirku. Jooo, byl to boží den :-D :-D :-D
Fotky od Stáni tady