Pes v tahu - okolo komína

Věruška slaví narozeniny ...a kde se nejlépe slaví? Na treku přece! :D A tak ve čtvrtek odpoledne skáču do auta a s cestou přes naše zdolávám pětihodinovou cestu do Hartvíkovic - kemp Wilsonka. Rozpravu samozřejmě nestíhám, jako vždycky. Noční etapa je veselá a jelikož prostě slavíme, jde se spát až ráno. Je nad slunce jasné, že i kdyby se trenér na hlavu postavil, startovní okno nestihneme. A že se snaží jako, snaží ...dřív jak v jedenáct ten start stejně neklapne :D 
Ale pozor! Jsme na trase! Prudce do kopce na Wilsonovu skálu, jé tady je to krásné! A pak už přes Hartvíkovice, kolem vojenského letiště, kde mě trenér zásobuje historkami z vojny až do Popůvek, kde štípeme K2. Na Vlčím kopci potkáváme Tomáše. Ne neztratil se, on už se tudy vrací. Jako vždy vypadá jak kdyby se jen vznášel :) Nyní směr Zňátky ...a jelikož se nám tlape fakt dobře, krásně si pobloudíme a místo příjemnou lesní pěšinou směřující k Zňátkům, se ocitneme na asfaltce v Sedleci. No nic, trocha improvizace a už to točíme ke Zňátkům, trošku nás to tu potrápilo. Nějaká svatba nebo pohřeb nebo co tu je ...a prý a co se tu jde? Ale všichni chodili z jiné strany. Jo ...my jsme vždycky něco extra :D
Štípeme K3 a odporoučíme se kousíček do Náměšti, kde chceme jít na baštu. Projdeme celou Náměšť a všude samá cukrárna ...hergot tady se nechodí do hospod nebo co?! :D Nakonec se nám cosi podaří najít, no není to nic světoborného, ale pivo tu mají. Dokonce dobré pivo. S jídlem už je to horší ...ta lehce pikantní čína je pálivá jako prase, až mi z toho tečou slzy. Paní servírka mi na to odpoví ,,no co, aspoň vám to vypálí červa". Asi vypadám zanedbaně :D 
Šest večer, čas se zvednout. Přichází zprávy, že nás čeká vtipný úsek. Nooo ... tak uvidíme. Štípeme K4 a kolem řeky Oslavy je ze začátku moc příjemná cesta, za začátku. Začíná se to vlnit, kamenět a jejda ...nějaká skála tady nebo co. To máme jako přelízat? No máme, řetězy na skále tomu odpovídají. A tak se za houstnoucího šera šplháme po skalách na řetězech, je to vtipný. Co nás ale čeká nadále, to už není taková srandička. Cesta lesem, prudce v kopci, kdy cesta není skoro ani poznat, kdeže vlastně je. Nad námi sráz, pod námi sráz, stromy přelézáme, to vše za svitu čelovky ...já už chcu normální cestu! Kolem Sedleckého hradu a kolem Lamberka, uff, konečně normální cesta, která jde i vidět. Míjíme most, přes který se budeme vracet a koukám kolik je tu hezkých chatiček se zastřešenou verandičkou, to by byl biváček. A tu z jedné se vynoří hlava a ,,ahoj, nemáte žízeň" ?! No máme ...a jakou! Bereme zavděk pohoštěním, usedáme k nim do chatičky do tepla a dostáváme pivo. Je tam krásně, ani se mi nechce zvedat. A když se prořeknu, že mám dnes narozeniny a otevře se láhev vína a griotka s chilipapričkou, chce se mi zvedat ještě o dost míň. Nabízejí nám nocleh, trenérovi se to nelíbí, ale mně docela jo. A co to udělat následovně? Zaběhnout pro K5 a zase se vrátit, stejně se skoro tudy vracíme.Měli bychom aspoň biváček v teple :-) A tak domluveno, jde se pro K5 a vrátíme se. Jeden z petrolejářů jde s námi. A jelikož mu věříme, že to tam zná, brzy se ztrácíme. Nu nic, vytahuju mobil a jdeme podle navigace ...a protože jsme kokoti, valíme na Senoradský Mlýn, kde má být kontrola ... ovšem není. No to snad není možný! Vystoupáme ještě Nad Senoradký Mlýn, opět zbytečně. Všechno tu to fotím, důkazní materiál, že jsme tu byli a jdeme zpátky. Akorát začíná kapat, už abychom byli zpátky na chatě. A hurá, jsme tu! Ještě chvíli posedíme a pak zalezeme do postele, s Čertíčkem u postele se mi spí skvostně. Ani dnes se mi nechce ráno vstávat, ach jooo, proč zas musím vstávat! Ale trenér je opět neoblomný, musím z tý postele vylízt chtě nechtě. Ale vstávání s nachystaným kafíčkem, pivem a dokonalým gulášem stojí za to. Ještě chvilec  s petrolejářema poklábosíme a pak už se vydáme na trasu. Vzhledem k tomu, že na mapě ani nikde nejsou kilometry, naprosto netušíme na kolikátém jsme to vlastně spali. Však co, do cíle dojdem, jedno kolik nám ještě zbývá :-)
Vylezeme na Vlčí kopec, včera jsme tu potkali Tomáše, vtipný. Kousek odtud je rozhledna Babylon, byla tady živá. A nechali nám tu ještě hromadu věcí - pivo, čokoládu, buřta, mňam ...potěší to :) Potkáme tu i dvě holčiny, co vzdávají. Prý spali kousek odtud a večer byl na živé bujarý. Tak že bychom ještě dneska někoho potkali? Zvedáme se a vyráží dál, přes krásnou Mohelenskou step a Mohelenský Mlýn, kde potkáváme Rumánka s Lenkou a smějeme se mu, kterak se napil u petrolejářů vody z kanystru od benzínu. Už se vracejí zpátky, nás čeká ještě kusanec cesty na vyhlídku na Babách. Což o to, je to tam krásné, pauzičku tam hodíme a trochu načerpáme sil ...ale ty vracečky mě přestávají bavit. Myslela jsem, že Patrik bude mít tu trasu vymazlenější. Po odpočinku zase zpět, hlavně dolů tím labůžo krpálkem do kempu. Ten je akorát tak na sjetí po prdeli :D 
A jsme zpět, vodní nádrž Mohelno je nádherná, impozantní a cestička kolem ní je velice příjemná. Přes Rabštejn až do Dalešic, kde máme v pivovaru kontrolu. Do hospody tam ale nejdeme, mají tam nějakou slávu a tak si otevíráme hospodu naproti. Pivo mají výborné a pizza je exlusivní! Lepší pizzu jsem asi opravdu nejedla. Opět se tu setkáváme s Rumánkem, projdou kolem asi třikrát, nemůžou trefit na značku. K nám si přisedají nějací cyklisti ...a jak se brzy ukáže, jsou to trenérovic krajané, svět je malej :-) 
Čas popoplout, kolem rybníka Bezděkov a Stropěšín nás čeká opět jedna vracečka. Na zříceninu hradu Holoubek a zpět tou samou cestou. Už se mi chce skoro křičet jsme v cíli a já nespadla, když kde se vzala, tu se vzala, pod trenérovou nohou větev. Na milou větev šlápne, větev vystřelí a podkopne mi nohy. No jo, nebyl by to pořádný trek, kdybych se ani jednou nevysekala že :-D Ale to už jsme zpět na silnici, nasazujeme čelovky, přecházíme most a už je to opravdu jen kousek, kousíček přes Hartvíkovice až do kempu. A jsme tady, hurááá, chce se mi skákat radostí do stropu!
Ledová sprcha sice není to, na co jsem se do cíle těšila, ale budiž. V hospůdce je teplo a tam se krásně zahřeju. Jsem utahaná jak kotě, takže sobotní večírek tentokrát opouštím opravdu brzy a ukládám se do auta ke spánku. Místo sladkého spánku tedy třepu kosu celou noc, ale i o tom je trek :D Ráno výborná snídaně, vyhlášení, tombola a hurá domů, mám před sebou štreku. No domů ... galaxík jaksi nevydýchal mrazivou noc a musí přispěchat na pomoc trenér a nahodit ho. Děkuji! A děkuji Patrikovi za super akci! A petrolejářům za super páteční večírek ...a prostě všem za nejlepší narozeniny!!!