Povinný doktrekking

Poslední trek sezony, v nádherné krajině vinohradů, pořadatelem trekaři srdcem i duší ... no tam jsme s Čertíčkem nemohli chybět! Ani cesta autem přes šest hodin nás neodradila, ani předpověď šíleného počasí a hurikánu, ani vidina treku v dešti a zimě a tak se stalo, že ve čtvrtek večer jsme se zdravili se známými v areálu Mlýnky. A jelikož se sešla opravdu elitka trekařského sportu, zdravení nemělo konce. Možná proto nějaký hromadný start, který vlastně až tak hromadný nebyl, jsem zaspala :-D Když odbíjela asi devátá hodina, chytal už trenér trošku nervíčky ... holt mi nezbylo než se opravdu k tomu startu vykopat. Že nám to s Čertíčkem trvalo ještě skoro hodinu raději zmiňovat nebudu. Takže zatímco ti zdatnější trekaři (rozuměj všichni ostatní kromě Rumánka) už ukrajovali minimálně desátý km, my s velkou slávou vyráželi na trasu. První a poslední stoupání mi neudělalo ale vůbec dobře, no ale fuj takový kopeček takhle po ránu. V půlce potkáváme živou se slivovicí, jéééj jen to cítím a je mi zle, takže rychle rychle nahoru ... kde pro změno se slivovicí čekají myslivci :-D 

A že to byli velice sympatičtí kluci, docela jsem u nich poseděli. Místo slivovice, kterou fakt jako né, jsem dostala pivo a buchtu se šlehačkou a polívku a Colu a ve výsledku i Brufen :-D To když jsem si udělala u nich na schodech u chatky bivak, protože se mi tak strašně moc chtělo spááát. Bivak v teplé posteli vevnitř jsem taktně odmítla, to už bysme se odsud fakt nedostali a my přece sportujem! 

Takže řádně odpočatí a posilnění se s myslivci loučíme a vyrážíme asi po hodině vstříc těm zbylým 90 km, jeden už máme za sebou, hurá :D Fičí jako blázen, do toho začíná pršet, nééé. V dešti jako nejdu, odmítám. Slízáme kopec ke Strážnici a je to docela vtipná klouzačka, Libor háže docela vtipný držkopády. Jako směju se mu, ale kolikrát mám taky co dělat ... ono po blatu z kopce dolů s táhnoucím psem je fakt sranda. Lije jako blázen, odporně do toho fučí vítr, odbíjí poledne a my vcházíme do Strážnice. Hospodu! Nutně potřebuju hospodu. Nacházíme jakýsi hotel ... trochu luxusní, až se bojíme jestli nás tam zablácený vůbec pustí. Pustili :-) Svlíkám úplně všechno a převlíkám se do suchýho, bože je mi zima. Ani horká polívka mě nezahřeje, ani čaj, klepu se zimou a jsem rozhodnutá se vrátit , pokud nepřestane pršet. Už vím, že jít celý trek v dešti dneska nedám. Libor mi půjčuje bundu bo já nic jiného suchého už nemám a po jídle při čekání na změnu počasí lehce usínám na stole. Vzbudí mě jakési dunění ... trénere vstávej, chrápeš na celou hospodu :-D Koukneme z okna a hurá, neprší! Konečně jsem zahřátá, asi to teda prubnem dál no. Asi po dvou hodinách tam balíme saky paky a hurá zase na cestu. 
 

Vnorovy míjíme, ani se nestavíme v hospodě, štípeme 14,5 km a pokračujeme směle dál. Kolem řeky a Baťova kanálu to klouže jako blázen, přemýšlíme zda ten liják někoho chytil tady, to muselo být docela vtipný. Bzenec - přívoz a hospůdka kousek z trasy, je čas večeře. No co už jsme za dvacítkou ...cokoliv nad 20 km je nadlimit. A tak posedíme a povečeříme, sice nevaří, ale topinkou nepohrdnu. Prý to tu máte nějaké cvičení? Takže máme čekat víc lidí? Ne, nebojte, my to uzavíráme :-D

Čas se zvednout a zase popojít. Přes moravskou Saharu což není úplně příjemný terén na můj zlomený palec, štípeme K3 na 23,5 km u Žilkova dubu. Plán je dojít do Vracova, najít hospodu, posedět tam a pak už jen někam na bivak. Plán se zdaří na 110 % . Nejen že nacházíme hospodu, kde si dám hermelín, na který mám chuť celý den, ale nacházíme zde i parádní bivak! Jsou tu neskutečně vtipný lidi, chodí jeden za druhým se ptát, kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme. Jeden z nich je velký kynolog ...má pitbula a granule by mu teda nikdy nedal, ten jí jedině svíčkovou se šesti! Tečkou na závěr je chlapík sedící vedle u stolu, který nám nabídne k bivaku garáž s gaučem ...jako lákává představa. Děláme trochu ofrky, ale nakonec vidina sucha a tepla přeci jen zvítězí a tak na to kývnem. Nu bivak vyřešen, tak se vožerte a já vás pak dovedu domů a ráno si uděláme vajíčka nebo vytáhnu jitrnice a jelita z mražáku :-D Další lákavá nabídka, ale jelikož jsme na 30 km a rádi bychom to přeci jen došli v limitu, dáváme zavděk jen té garáži. Dopijeme pivo a pán nás jde uložit. Jako gaučík miniaturní, ale přeci jen lepší než v dešti na větru v lese. Spí se mi luxusně!

A protože jsme to zalomili už v jedenáct, nedělá mi dneska problémy vstát v pět a svěží vyrazit na zbytek trasy. Protože jsme do Vracova slezli z trasy, nejdříve se na ni musíme napojit. Za svitu čelovek směr Milotice a při svítání docházíme na včerejší živou - sklepy Šidleny na 41 km. Hergot tady je to krásné, jsem hrozně ráda, že tu jdeme až ráno a vidíme to, konečně taková ta pravá Morava, kde se zastavil čas. Posnídáme a vyrážíme dál, šlape se hrozně lehce a kolem Dubňan cestou necestou, kolem nádherných vinic až do Mutěnic, cca 53 km, kde nacházíme otevřený bufet. Sice nevaří, ale pivko takhle v devět hodin ráno taky bodne :-) Jako vrchní navigátor studuju mapu, na oběd to vypadá až v Rohatci za 20 km. No jo tak lupnem ještě pivko ať máme síly na rozdávání a zvesela vyrážíme. Šlape se nám parádně, km naskakujou ani nechápeme jak ...55, 61, 67, 72 a buch ho, máme  hospodu na oběd. Naprosto nečekaně tu potkáváme další trekaře! On je jako ještě někdo na trase kromě nás? Jako potěší to člověka. Anička nechápe jak můžeme být v jednu na 72 km, když jsme spali na 30 ... výrobní tajemství :-D 

Dáme baštu, já velikou baštu, trenér jen polívku a směle, směle na živou. Kousek po hlavní silnici je docela nepříjemný, ale za chvíli slízáme a pak po hrázi až do Petrova. Trošku začíná zase kapat, hergot to nemůže vydržet?! Abysme byli ještě krásnější, čeká nás kousek před Petrovem parádní bahenní lázně a pak už halelůjá vinný sklípku! Asi šest hodin večer a my sedíme ve sklípku na 81,5 km a popíjíme vínečko s Maťou a ostatními trekaři ... do cíle necelých 10 km. Ráno bych nevěřila, že můžeme stihnout živou, která tu měla být jen do sedmi. Jo ty pátky jsou prostě nějaký začarovaný a ty soboty jsou pak začarovaný ještě víc. Vínko krásně stoupá do hlavy, to se to poťape. Zvlášť, když trenér koupí ještě jednu lahvinku :-)

Za šera se zvedáme, čas vyrazit na závěrečnou etapu. Přes Sudoměřice a již za tmy cestou, kterou jsme přijeli, už jen kousek a jsme tady! Mlýnky, hurá! Slavnostně odebírám medaily ze stojánku, už jich tam zbývá opravdu jen pár :-) Nakrmit a dát spinkat Čertíčka, ledová sprcha pro mě a hurá se veselit a oslavovat změnu času. Vyhlášení nejrychlejších, tombola, raut a cimbálovka. Že to byla veselice :-D :-D 

Co dodat závěrem? Snad jen díky děcka za parádní akci ...a to jak pořadatelům, tak samotným závodníkům ... bylo to opravdu perfektní! Ani ten hurikán po cestě domů a noc bez elektřiny už nám skvěle prožitý víkend nemohli zkazit!