S choďáčkem po stopách Krakonoše V.

Nastala doba adventu, Vánoce se blíží, cukroví doma voní ...jasný signál toho, že výlet na Dvoračky se přiblížil. A že to byl výlet! Jedna velká sabotáž to byla :-D Zrada číslo jedna - místo srazu nedostupné! Naštěstí jsme se všichni sešli o kousek výš. Zrada číslo dvě - sluníčko si s náma hrálo na honěnou, na moment vykouklo, aby vzápětí uteklo zase někam do mlžného oparu. Ale ty panorámata, ty tedy letos byly, až za móře jsme dohlídli :-D Na začátek jsme nasadili pravda trošku tempíčko, no jo no, já po asi milionu let bez zátěže, nemusejíc táhnout Adélku, člověku to ani nepřijde, že skoro utíká :-D Poté co jsem byla umravněna a ke zlepšení své reputace nabídla do placu všem grog, jsem byla pro změnu nařčena, že jim nabízím jen čaj a ještě k tomu sladkej. No a pak stoupání k Ručičkám že, prý jako horší než loni a horší i než předloni a jako co jsem s tím kopcem udělala, že takhle hroznej ještě nebyl! A vůbec celá ta cesta je oproti jindy nějaká náročná, a ten sníh je taky nějak moc mokrej a taky horko jako je a to má být zima, jsme na horách ne a už tam jako budem nebo co ... no člověk už to nevyžehlil ani tím cukrovím :D A přitom mně se šlapalo tak krásně jako, raději jsem se s tím nikomu nesvěřovala :-D

Dvoračky ... ráj na zemi! Obsadili jsme tři stoly, udělali choďácký koutek a veselo bylo! Libor měl jakési připomínky k nátělníkům, budeme raději dělat, že jsme je neslyšely a v tichosti to přejdeme. Kamča zase měla jisté výhrady k Patrikovýmu rychle vypitýmu pivu (Jeník se ukázal jako zdatný odezíratel a nezapomněl nás vším informovat), ale to také raději v tichosti nechme vyšumět. Vojta měl zase vtipnou připomínku, že je chytré vzít si na funkční prádlo bavlnu, ale to také necháme spát. Důležité je, že jsme si nadlábli bříška! Julka prohlásila, že všechno todle podstupuje jedině kvůli té baště nahoře ... no má pravdu to děvče, já tam taky lezu jen kvůli tomu :-D A sluníčko vylezlo, když jsme tam seděli! Na pár chvil ... doufám, že si toho všichni jako všimli!

Po povinné každoroční společné fotce před Dvorkama jsme se pustili přímo dolů za nosem, do Rokytnice. Zrada číslo tři - neměli urolbovaný svah!!! A jak to asi máme sjíždět na pekáčích v hlubokém kurňa! No šlo to a nešlo to, chvíli člověk frčel, chvíli před sebou hrnul hromadu sněhu a místy to zapíchl do hlubokýho a konečná, muselo se popojít. Nejlepší cestičku nám umetal Jeník na svém vypůjčeném růžovém kosmodisku! Za ním se to frčelo! Ovšem jak to zapíchl v hlubokým sněhu i on, seštosovali jsme se všichni za ním v luxusním štrůdlu :-D A tak jsme se všichni krásně durch promočení dostali až dolů. Nakonec nám Libor ještě ukázal, že on k tomu klouzání nepotřebuje ani kosmodisk :-D
Parádní to jako bylo, prostě když se sejde parta těhle geniálních lidí, nikdy to nemá chybu a úspěch je zaručen. Po celým dnu mě nebolí svaly z únavy, ale břišáky :D Ty dostaly dneska dobře na frak ...a gatě, ty budou schnout ještě asi týden. Tak za rok na Dvoračkách ahooooj!
Všechny fotky od Marcelky tady