Výlet na Štěpánku

Konečně dlouho očekáváný výlet s Jeníkem na Jizerky! A konečně vyšlo parádní počasí! Tedy pořádný výlet na Jizerky jsme nakonec vyměnili jen za Paseky a výlet cca 8 km dlouhý, ale bylo to super! Scházíme se na Bosně - Jeník s Míšou už tu jsou, Julka jede z Liberce, už by tu taky měla být, ale kde nic tu nic. Sluníčko sice svítí, ale dost fučí a tak je během chvilky postávání a čekání docela kosa. Je rozhodnuto trochu se hnout, Julku nějak odnavigujem přes telefon. Nacpu Adélku do krosny a vyrážíme. Ještě zkouším Julku přes telefon ,,jo já už jedu ale nevim jestli dobře" ... ale už vidíme stoupat nahoru její autíčko ,,jedeš dobře, hurá"
Míša že mě vyfotí se skorochoďákem Lokim, tak jo. Hele a taky na něm občas jezdíš? :-D

Vyrážím napřed bo nám to s Adélkou jde pomaleji. Taky že jo, za chvílu nás dohání, předhání a pak už jim vidíme jen záda. Naštěstí i jim se to v tom sněhu boří, zvlášť Julce v městských letních botičkách :-D A jak je tu krásně, sluníčko svítí, viditelnost parádní. Musíme to kousek vzít přes sjezdovku, tak občas profrčí nějaký lyžař, za chvíli vlezeme do lesa na cestu, tam je to alespoň zmrzlé a tak se to neboří. Potkáváme partu taky nějakých pejskařů, většinou akita, nějaký malamut a tak, raději nám uhnou z cesty a Čertíček je nezapomene okomentovat. Ani se nenadějem a Hvězda nás vítá, hurá na baštu ... a že si dáme pěkně do čumáku a nacpeme si bříška :-) Po jídle svěřím Čertíčka Jeníkovi, já než nacpu Adélku zase do krosny, tak by z toho mohli v hospodě ohluchnout, raději ať si čeká venku, Jeník se toho zhostí velice schopně, myslím, že by mu nový job seděl :D Jeník - venčič psů :-D

Vydáváme se na zpáteční cestu, po urolbovaném se jde krásně a cesta parádně ubíhá, je to téměř ideální. Ovšem trošku jsme zapomněli, že čert nikdy nespí a Jeník vždy překvapí ...a tak poslední kilometr slízáme z krásné urolbované cesty, abychom si prošlápli tím půlmetrem sněhu svou vlastní cestičku, je to super! Párkrát zahučím do sněhu až po koleno a moc dobře se odtama leze, když má člověk na zádech 15 kg :D A jednou už mi to nohy ani neustojí a sesunu se celá, musejí se Julka s Míšou nade mnou slitovat a vytáhnout mě zpět na nohy. A vedoucí výpravy? Zkoumá terén vepředu a dělá že ty naše protesty a nářky neslyší! To je mu podobný, v osmým měsíci těhotenství mě taky nechal lízt po červený po schodech na Kozákov :-D Ať žije Jeník! Ale my ho i přesto máme rádi, no fakt že jo :-D A pak ... vylezeme z lesa a jééé, ta romantika zapadajícího sluníčka nad Kotlem, to je nádhera!

Ovšem brzy opět vystřízlivíme, když zjistíme, že cesta jako není! Žádná cesta prostě není, k těm autům to holt musíme vzít přes hluboký sníh, třikrát hurá. Aspoň, že to je fakt kousek, už už tu jsme a juuuu zapadající sluníčko na závěr. Perfektní výlet, měli bychom chodit častěji! Za fotky děkujeme Míše