Za pokladem Voka IV. z Holštejna

Květen ... treků a výletění čas :-) A tak jsme se ve čtvrtek po práci balili do auta a vyráželi opět směr jižní Morava, tentokráte Jedovnice a kemp u rybníka Olšovce. Konal se tam dogtrekking Za pokladem Voka IV. z Holštejna a tak jsme tam nemohli chybět :-)
Čtvrteční večírek se opět vydařil, zdravení s ostatními trekaři nemělo konce, pán u okýnka byl velice, velice ochotný a dokonce jsme se zdravili i s jiným trenérem! :D 
Páteční start už tak rychlý nebyl, ale pozor jako ...i startovní okno jsem tentokrát stihla a tak jsme se kolem Olšovce vydali vstříc krásným 88 km. Hned ze začátku jsme utekli jednomu z části naší výpravy, nu kdo nedrží krok ... :-D Kousek za K1 milá vesnička Rudice s krásným větrným mlýnem, milým pánem a příjemnou samoobsluhou, no nedejte si jedno. A tak pauzička jak má být. Něco rychlého sladkého do bříška a kolem opravdu zajímavé kapličky vstříc K2. Trošičku pobloudíme, ale nakonec zdoláváme i K3 u Máchova pomníku na cca 15 km. Čas oběda, trenér vytahuje okurky a ukládáme se do trávy k polednímu spánku. Prostě relax! Když trenér zavelí, nahazuju své stále přeživší botky a zvedáme se k odchodu ... a hele ho, ztracená část výpravy nás našla.  A tak ke kontrole K4 pokračujeme v silné formaci. Odštípneme cca 16,5 km, opuštíme naši posilu a vydáváme se směr Čertův hrádek. A Čertík to ví, že jdeme na jeho místečko, táhne jak zběsilý za trenérem až z toho hážu ladnou rybičku. Nu což, dlouho už jsem neměla sedřený kolena :-D 
Štípeme K5 na Klamovce a potkáváme Jardu s Aronem, dáváme pauzu, ale protože je tu děsné vedro, zvedáme se brzy a šlapeme dál. Trenér chytá krizičku a tak kousek nad Klamovkou, na parádní louce pod lesem rozhoduji pro pauzu. Odhazuji boty v dáli, rozvalujeme se do trávy a pauzička pomáhá ... natolik, že tam trenér hodí i pár póziček s těmi panorámaty :D  Ani se nenadějeme a je tu naše posila, která to vzala v protisměru z Blanska. A tak máme dokonce pauzičku i se zlatavým mokem, děkujeme :* Dohání nás Jarda a tak ještě polebedíme chvíli i s ním. A už je čas odchodu, směle vstříc dalším kilometrům. A protože chlap vždycky všechno ví nejlíp, kór když jsou dva ...tak zakufrujeme :D Joo, kdyby se poslouchala Věruška :P A protože Jarda je taky chlap, ztratí se na úplně stejném místě jako my. Takže ho nabereme při cestě zpátky a jak poslušně pak cupitají dle mých navigátorských schopností :D :D :D

Hořice, 24 km, hospoda U strakatého koně ... ve dveřích koště, za ním ,,milá" paní, co nám sděluje, že mají otevřeno až za hodinu, že má spoustu práce, kterou musí stihnout než otevře a že nám nenatočí ani jedno pivo, protože nestíhá. Tak se uvelebíme naproti do krásného dětského hřiště, zda tu práci přeci jen nestine dříve. Práce má ovšem dost ... takové omývání lampiček před hospodou je potřeba udělat honem rychle před otvíračkou, stejně jako omytí kola a dofoukání duší :D :D :D Jdeme z nich do kolen a protože zásoby máme své, je z toho docela dost veliká zábava. Nakonec se rozhodnou, že mají dostatečně vyleštěno a mohou otevřít ... dokonce i to pivo dostaneme :D Krásná skoro tříhodinová pauzička :D 
Loučíme se s naším občasným parťákem, který se vrací k autu a počká zase o kousek dál. Pokračujeme dál v trase příjemnou cestičkou až ke Spešovské rozhledně ... jako je nám lehce divné, že na rozhlednu dooost klesáme, ale co už. Ještě trochu divnější nám je, že avizovaná kontrola tu nikde není! A to si poctivě vylezeme i nahoru! No není prostě, je tu s námi i Jarda i Péťa a jako čtvero párů očí prostě kontrolu nevidí. Voláme pořadatelům, prý jim nikdo ztrátu kontroly nehlásil. Tak aspoň svlažíme hrdélko zlatavým mokem a uděláme selfí, že nám ji sundali pořadatelé se dovídáme až později :D Prý nikdo nemůže jít 30 km celý den. HA HA HA ... my většinou na 20. km bivakujeme :-D :-D :-D 
K9 v Černé Hoře, živá kontrola ... za nás už lehce umřela. My ale neklesáme na duchu, je tu i fungující hospoda a tak nejen teplá bašta do bříška, ale krásně orosený zlatavý moček a nějaký ten průduškový padnou :) Je to teda trošku luxusnější restaurace, takže při cestě na záchod přes celou hospodu, mi je lehce trapno v těch zablácených botech. Posedíme hodinku, dvě a protože je jedenáct, pomalu se zvedáme najít nějaký bivak. Ještě poprosíme o pivo do petky, ať se nám hezky chrupká ... no nejdřív takový prasárny nedělají, pak nemají petku a nakonec přijdou a úplně v pohodě nám donesou jednu natočenou.
Loučíme se s naším doprovodem, chudák zítra musí do práce. A my kousek za Bořitovem nalézáme parádní biváček u fotbalového hřiště ... s poličkama, věšáčkem, no pecičkový bivak. Pivečko padne a je půlnoc a úléháme do spačáčků ... no mi se spí luxusně! Trenér tedy opět nespí a je půl patá a už mě budí, že budeme vyrážet. Boha jeho! Ale když trenér zavelí ... a tak po páté v plné polní směr K10 a Malý Chlum. Cestou se sem tam objeví spacák v lese a těsně před Chlumem doháníme Jardu, no nazdár :-)
Štípeme K10 na Chlumu, sluníčko vychází a je to neskutečně nádherná nádhera! Miluju tyhle rána po bivaku, neznám lepší pocit než s parťákem u pasu a baťůžkem na zádech, za dobré nálady a vtipkování s trenérem, bloumat krajinou. Přes Krhov a Jabloňany, trenér bájí o parádním nádražním bufetu v Boskovicích, který tu potkali, když šlapali s Pavlem. Najednou se zastaví, rozhlídne a hej ten bufet je tady, jdeme! Skalice nad Svitavou, za deset minut sedm, otvírají v sedm ...no peckaaa :-) A mají zelňačku! Jupííí. K snídani zelňačka a pivo a druhé a průduškového a konverzace o banánu a pán u vedlejšího stolku

vyprskne smíchy a dává se s námi do řeči. Přichází i Jarda, potom ještě i Šárka a my se pomalu zvedáme k odchodu. Vypadá to dneska na slušný vedro. Přes Pilské údolí, Kuničky a už štípeme K14 na cca 68 km. Je čas oběda, bláhově si myslím, že tu v Karolíně bude restaurace, když je zakreslená do mapy. No není tu. Je tu pouze samoobsluha, zavřená ...zato s parádním posezením. A tak si kecneme a dáme pauzu. Jen to pivo by bodlo ... a tak se odhodlávám k hrdinskému činu a jdu poprosit místní zda by nám dvě piva neprodali. Uspěla jsem, dokonce je marně přemlouvám, aby si za to vzali peníze. Prý takovým sympatickým turistům musejí pomoct v nouzi :-) Takže pauzička nemá chybu, je tak dokonalá, že trenér to tam na chvilu i zalomí. No nechám ho chvíli spát.
Asi ve tři se zvedáme k odchodu, čas popoplout.Ťapeme, ťapeme a hle ... tu stánky, vyhrává tu hudba, točí pivo a grilují klobásky! Ocitli jsme se na hasičské soutěži a tak přijímáme tuto výzvu a nadlábneme si bříška a svlažíme vyprahlá hrdla. Sice kousek má být živá, ale kam se hnát, zvlášť když nevíme jakým stylem je pojetá. Tady je nám dobře :-) Záhy se ukazuje, že trenéra je dobře poslouchat, protože živá nejen že končí, ale nemá tu krom vody nic k pití. Nivová pomazánka je tedy geniální, té si dám nášup ... a pak ty zatrolený banány zase :-D 
Z živé to máme 13 km do cíle, to dojdeme skoro za světla! Vyšlapeme si takový trošku kopeček, kde potkáváme jiného choďáčka, šlapou MIDa. Macocha ... poprvé v životě vidím Macochu, pane jo, to je ďuzna :D Ale je tu krásně, to se musí uznat. Pak už jen šupity, dupity a vidíme Olšovec, akorát zapadá sluníčko, líp jsme si to načasovat nemohli. Posledních pár metrů do kempu a už nás vítají, hurá :-)
Nakrmit a uložit Čertíčka, kluk šikovná je čím dál lepším parťákem na longu, sprcha pro paničku a následná oslava zdárného ukončení longu ... do rána bylo co dělat, oslava to byla velkolepá. Neděle již tradičně v duchu naprosté pohody mezi přáteli trekaři, vyhlášení, zpakování auta a dlouhý odjezd domů. Pecková akce, podařilo se vám to Vokovci, těším se na další ročník ...ač nemůžu slíbit, že i přes nemrznoucí směs, někde opět nezamrznu :-D