Kamča nás poprosila o pomoc při ukázkách na dětském dni v Dolní Branné, vystupovali jsme s Aríškem ve dvou vystoupení ... dogdancing a dogfrisbee a moc se kluk šikovná snažil :-) Čerťas to vzal socializačně a opět většinu času strávil s Rejlinkou vzájemným okusováním hlav :-)))

Zúčastnili jsme se již druhého ročníku naprosto skvělých DD závodů - Krakonošův pohár ve Vrchlabí. Dopoledne jsme se pokusili s Aríškem o HtM3, ale jelikož měl jakési zatmění a obyčejná chůze u nohy znamenala čuchání půl metru za mnou, krásně jsme se diskli :-D Nu co, tak to zkusíme zase příště a třebas se nám povede lépe :-) Odpoledne jsme vyšvihli s Aríškem horolezce a to nám vyneslo krásné 5. místo v kategorii pokročilých. V rámci těchto závodů se konal i speciál choďáčků, kterého se zúčastnilo 6 statečných majitelů a jejich chlupáčů ... a nás to vyneslo na druhé místo :-) Celý den svítilo sluníčko, panovala naprosto perfektní atmosféra, Čerťas lítal mezi Rejlinkou a Fairinkou ... vážně jsme si den dokonale užili a těšíme se na další ročník :-)
Perfektní fotky od Míši Václavů jsou tady 

V rámci akce Den v Horní škole v Rokytnici nad Jizerou jsme se s naším cvičákem zúčastnili ukázek psích sportů. Představili jsme lidem agility, klasickou poslušnost, dogfrisbee i dogdancing a užili si skvělé dopoledne :-) Pracoval jak mazák Aríšek, tak mlaďoch Čerťas a domů jsme přijeli totálně hyn všichni tři. Děkujeme všem členům naší ZKO, kteří přijeli a předvedli, jak skvělé je mít psa a něco s ním dělat :-)

Nu a aby toho nebylo málo, hned další den po Brozanech jsme si zajeli k nám na cvičák, kde nás Lada Richterová seznamovala se sportem zvaným obedience. Musím říct, že mě ten přístup a některé metody fakt zaujaly a budeme je praktikovat! A rozhodně to nebyl poslední seminář obedience, kterého jsme se zúčastnili. Kluci ač celé 4 dny předtím makali, na semináři jeli opět na plné obrátky a bylo to super. především pro mě to bylo hodně hodně poučné, protože já si díky Ladě uvědomila neskutečně moc chyb, které při výcviku dělám ... sice maličkosti, ale koukala jsem jak puk, když se taková maličkost odstraní, jak pes začne fungovat o tisíc procent lépe. Takže moc děkuji!!! A hurá s klukama do tréninku :-)

Po roce opět na nejúžasnější výcvikovce!!! Příjezd do jedenácti se nám opět nezdařil, ale koho to překvapilo :-) Zato se musíme s Kamčou pochválit, jak krásně nám jdou už rovnat věci do auta - dva lidi, 5 choďáků, Mogísek ve střešním apartmánu a spouuustaaa věcí a my měli ještě i nějaké volné fleky :-))))

Po ubytování a rozdělení se do skupin jsme se plně vrhli do cvičení ... a cvičilo se až do sobotního poledne, než se odjelo. Poslušnost, obrany, stopy a další den pro změnu stopy, poslušnost, obrany ... no prostě se jelo na plný koule :-) V mezičasech jsme seděli, klábosili, užívali občasného sluníčka, prostě děsná pohoda lahoda. S Čerťasem jsem usoudila, že obrany dělat nebudeme zatím, protože potom má tendence více vyštěkávat lidi a tak si pro změnu zaběhal za diskama, což ho opravdu šíleně baví. Na stopách jsem mu dvakrát šlápla pachové čtverce a čuchal až mu za ušima lupalo, to bude asi také jeho disciplína :-) Při poslušnosti cvičil jedna radost, zajímají ho dobroty i hračky vždy a všude, což je super!

Aríšek na obranách válel, baví ho to kluka mýho. Poprvé jsme zapojili poslušnost a tedy záhul slušný ... vysvětlit mu, že nemá štěkat a klidně sedět bude asi docela oříšek. ale pouštěčku jsme udělali párkrát a to pochopil hned, revírky mu taky jdou a zákusy do rukávu také, třeba se fakt k té ZMce dokopeme :D Stopy Aríše vždycky bavily, šlapala jsem mu stopu cca úrovně Fpr1 a šlo mu to moc hezky. Teď už jen doladit ty předměty a ukázněnost před stopou :D :D :D Večer se sedělo dlouuuhooo do noci, debatovalo se a popíjelo .... zvláštní že jsem tam zůstávala vždycky nejdýl :D :D :D Shrnuto jednou větou ... BÁJEČNÝ 4 DNY, PŘÍŠTÍ ROK ZNOVU :-)

Za fotky děkujeme Kamče

Při výstavě v Praze se konal oficiální závod dogdancingu a tak jsme se s klukama sbalili, nasedli ke Kamče do auta a hurá do Prahy. Aríšek moc hezky pracoval a sestava se nám povedla, nakonec z toho bylo 5. místo :-) Hektický úvod - přenesení rekvizit, přejímka, Kamča na plac, převlíct, já na plac, Kamča na plac, úklid rekvizit, vyhlášení ... vystřídala těžká pohoda při prolízání stánků a že tam bylo co prolízat :-) Člověk se pak nemá divit, že sice má odzávoděno v jednu, ale domů odjíždí v pět s prázdnou peněženkou a milionem tašek dobrot a dalších nutných věcí pro chlupáče :-D :-D
Za fotky moc děkujeme M. Irglové

Dneska se nám povedlo s Aríškem ukoulet zkoušku BH (zkoušku doprovodného psa) :-) JUPÍÍÍÍ :-) Sice to bylo s odřenýma ušima a dle slov pana rozhodčího máme více štěstí než rozumu ... ale je to tam a můžeme se konečně vrhnout na ty stopy! Chůze na vodítku chvílema připomínali sice stopování, Aríš byl totálně mimo (ono když vám po place pobíhají králíci :D ) a člověk měl chuť se na všechno vykašlat, ale zase chůze bez vodítka neměla chybu a Aríšek se krásně soustředil a šlapal jak hodinky. Pan rozhodčí prohlásil, že dva tak totálně odlišný výkony u jednoho psa ještě neviděl. No tak mi řekněte, kde je chyba :D Jednou to jde, pak zase ne, to je prostě Aríš :D Dlouhodobé odložení je prostě náš boj a tam jsem s nulou počítala, on si prostě musel popojít, aby zalehl o kus dál a tam vzorně ležel a čekal. A to šla kolem prosím kočka a chvíli poté i druhá mňoukající ...a nic, to už si leží že :D Ale tak prý by to nebylo takové dobrodrůžo, kdyby šlapal jak hodinky vždycky :D :D :D Hlavní je, že to je doma!!! HURÁÁÁÁ 

Po delší době jsme vyrazili zase na výlet v naší obvyklé krkonošské chodské skvadře ... vyjmenovávat to všechno nebudu, je nás jak much už :D Prošli jsme se lesama a kolem rybníčků v okolí Martinic, Čert samozřejmě jako největší prase, nevím čím to je, že vždycky skončí nejšpinavější :D :D S Rejlou a Fairynkou se naháněli ve skužích pod cestou, takže velice výstavně vypadali brzy všichni :D Aríšovi se splašily hormony a rozhodl se v druhé půlce procházky, že Sajda hárá, tudíž o zábavu bylo postaráno :-D A opět proběhlo focení ... pán na druhé straně rybníka nás asi moc nepobíral, když jsme narovnali šest choďáků a jedno malé bílé smetí okolo lavičky a strávili tam několik příjemných a hlavně tichých chvil :D :D :D Jak mám tyhle procházky ráda :-)
 

V Hradci se konala klubovka choďáčků, tak jsme tam nemohli chybět :-) Čertík jel na svou první výstavu a tluču hlavou o zeď, že jsem ho tam přihlásila! Koza jsem prostě. Asi jsem si myslela, že štěňátka se posuzují opatrně a šetrně no, už takovou chybu znovu neudělám. Pejsky posuzoval pan Kukla a moc se s tím nemazal. Čerťas je cíťa, k cizím lidem se nehrne jako Aríš a z nových situací je nejistý a dle toho reaguje.... takže to dopadlo tak, že jsem se přímo v kruhu s panem rozhočím pohádala, protože mi vadil jeho přístup k malému štěněti. Čerťa po něm dokonce i vyjel, fakt ošklivě a zbytek dne mi proštěkal na chlapy :-( Super zážitek z první výstavy! 
Skončili jsme druzí ze dvou se známkou velmi nadějní
Posudek: 4,5 měsíční pes, dobrého formátu, správně se vyvíjející, dobrá barva, ještě nehmatná obě varlata, je potřeba pracovat na povaze, náznaky agresivity

Aríšek už jako ostřílený mazák pana rozhodčího ustál v pohodě ač jeho hrabání se v tlamě psům jsem špatně rozdýchávala já. Mohu říct, že na pana Kuklu jsme jeli poprvé a naposledy, nevyhovuje mi. Brouček můj se předváděl krásně, ačkoliv v té obrovské konkurenci jsme se v kruhu ani nehli. Když jsme se chtěli s Aríškem pořádně rozběhnout, bylo nám řečeno, že nemáme předbíhat, že stačí ten pohyb tak symbolicky a tak jsme to odpochodovali krokem. Říkám, pan rozhodčí nám nesedí :-D Aríšek si odnesl ale pěkný posudek a známku výborný.
Posudek: 7letý pes, dobrého formátu, hlavy, hřbetu, zádi i hrudi, dobrý posun obou párů končetin, správná struktura srsti, o něco bohatší znaky na hlavě,výborně předveden

Jinak to byl moc pěkný den, užili jsme si ho báječně mezi spoustou kamarádů a přátel :-) Domů jsme odjížděli totálně zničení, ale naprosto spokojení. Výstavy se zúčastnil také ,,náš" Tripík (Hopper Vita canina) a odnesl si také známku výborný! Ba co víc, o den později byl Tripík uchovněn s krásným výsledkem a bez ztráty kytičky na povaze !!! Moooc mu a paničce gratulujeme a přejeme jim nějakou pěknou nevěstinku :-)

Už je to taková tradice, že na jaře k nám zavítá Míša na seminář frisbee :-) A musím říct, že letos to bylo asi nejpovedenější! Počasí nám vyšlo, oba kluci moji se snažili, prostě perfektní den :-) S Aríškem jsme pracovali na zlepšení naší sestavy a dopilování některých prvků a Čerťas měl svoji premiéru s disky a musím ho hrozitánsky pochválit, protože mu to šlo parádně! Tož se těšíme na Míšu zase za rok :-)
Fotky (ode mě i ostatních) jsou tady  

Tak jsme se rozhodli, že překročíme další hranici tzv. normálnosti a zdoláme dogtrekking LONG :-) A tak jsme ve čtvrtek sbalili přímo obří batoh, naložili věci do auta, Čertíka odvezli na hlídání k Julce (které moc a moc děkujeme!) a vyrazili s Aríškem směrem Lucký vrch u Poličky. Ubytovali jsme se, sedli k pivu a celí natěšení a zároveň lehce nervózní se těšili na druhý den. Druhý den ráno jsme lupli panáčka domácí hruškovice na posilněnou a vydali se vstříc dobrodružství :-)

Počasí nám přálo a v milé společnosti kilometry ubíhali jako voda, jen Pavel si odzačátku stěžoval na kolena. K1 na 5 km zdolána, pokořena i K2 na 9 km, dáváme rychle něco na posilněnou a šlapeme dál. Pavel si půjčuje hole, aby odlehčil kolenům, ale spíš je používá jako zastrašovací prostředek na konkurenty, případně jako plácačky na mouchy. Libor mě zase přesvědčuje o nebezpečnosti odpadů :D  Na 20 km u pramene Chrudimky shazujeme batohy ze zad a dáváme si sváču, energie je třeba doplňovat.

Pravděpodobně jsme doplnili správně, protože následujících cca 300 metrů si dáváme dokonce lehký klusík :-) 24 km, obec Dědová ... žádná hospoda! Navrhuji pauzu, ovšem trenér mi ji rázně zatrhne, že pauza se dává zásadně v hospodě a ta zcela jistě bude ve vesnici Krouna. Zatínám tedy zuby a poslušně šlapu dál s vidinou krásně orosené sklenice piva :-) 30 km, vesnice Krouna ... žádná hospoda!!! Projdeme ji skrz naskrz a otevřeno není nic, nakonec tedy zasedneme před místní potraviny a rozbíjíme tábor zde. Bez pauzy už se odmítám pohybovat dál. Nejsme jediní, brzy okupujeme celé nádvoříčko před obchodem, dokonce i plastové židle jsme si tam našli :-))) Brzy pokračujeme v cestě, loučíme se s Pavlem a Xavikem, kterého zradila kolena a který tu počká na odvoz. Přes Otradov a Šiklův mlýn pomalu ukrajujeme kilometry, ta hospoda tak chybí!!! Trošku nás rozhodí trekař, který cesta necesta projde skrz řeku a naprosto nerozhozeně pokračuje dál. Po několika kilometrech ho potkáváme jít proti nám. Na dotaz zda nejdeme špatně, odpovídá, že jde špatně on a pokračuje si nevzrušeně dál :-) Nu což, my brzy natrefujeme na maličkatou místní hospůdku v Kutříně ... KONEČNĚ! V nohách cca 38 km, Aríšek uléhá a okamžitě spí, já lepím puchýř, který mě začíná děsit.Ovšem po kombinaci pivo, rum, pivo, rum a rum už mě neděsí nic a s písní na rtech vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím. Brzy natrefujeme na živou kontrolu, v nožkách 40 km, v sobě dalšího ruma, to se ty žebříky zdolávají samy :-D

Pomalu opouštíme plán přejít bivak a bivakovat až někde dál, pravděpodobně budeme rádi, když tam dojdeme za světla. Lhota u Skutče ... 44 km ... 4 km na bivak ... začíná se šeřit, vytahujeme tedy čelovky a vlízáme do lesa. Slezla mi náplast na puchýři, bolí to jak čert, v cestě leží milion větví a v té tmě se jde tak na hov... Libor nasazuje tempo a jde napřed, hledá značky a každou chvíli se ze tmy ozve ,,Věruško dobrý, pohoda ne" Pohoda, kurňa těžká pohoda, být blíž, tak mu majznu jednou větví z cesty po palici. Pajdám v odstupu za ním a v hlavě mi letí, že jak ho ztratím, jsem v háji. Poslušně tedy cupu za ním, i když nejraději bych se viděla už ve spacáku. Aríš táhne jak prdlej, takže několikrát mi pod větví zůstane noha a já hodím myšku. KONEČNĚ civilizace, konečně obec Luže!!! Vystoupáme na hrad Košumberk a já s ohromnou radostí shodím batoh ze zad a kecnu na lavičku. Kontrola povinné výbavy, když mě vidí, stačí jim, že vidí čelovku, kterou mám na hlavě :D Nejsem schopna pohybu, proboha jak mám zítra asi ujít dalších 40 km !!!! Jdu si najít místečko na bivak v hradě, rozbalím stanoviště ve třetím patře, Aríšek se zachumlá do spacáku a vypadá, že pro dnešek končí. Já se vracím k občerstvení na chvíli a brzy mi je po zelňačce, pivu, grogu a několika rumech dokonce i fajn. Libor fotí, netuším co, ale pořád fotí, prý musí dohnat absenci focení z trasy :-) Ještě před půlnocí zalézáme do spacáku a okamžitě usínám. Občas mě probudí Connie, která si dala za úkol celou noc hlídat, ale jsem tak totálně unavená, že to skoro ani nevnímám. 

V noci ještě musím jednou vylízt ze spacáku na záchod a čumím jak puk, když přitom potkám pány policisty :-D Přišli si nás na hrad zkontrolovat :-D V půl pátý ráno mě probudí jasné světlo, trenér se mě čelovkou snaží dostat ze spacáku na další cestu. Se asi zbláznil!!! Nakonec odcházíme až o hodinu a půl později, se mi z toho teplíčka prostě nechtělo no. Při kontrole noh se děsím co se stalo z mého puchýře na achilovce během nočního dobrodrůže v lese. Zalepuji to náplastí a druhou a třetí a pro jistotu ještě čtvrtou a dávám za vděk druhým botám, které s sebou táhnu. Jsem překvapená jak jsem svěží, kolikpak kilometrů to asi vydrží? :D

Cesta ubýhá příjemně a mě opravdu nic nebolí, to ani není možný! Šlape se krásně až do momentu, kdy začínáme křižovat řeku! Po kluzkých kamenech doprava, pak zase po jiných kluzkých doleva, docela zážitek. Ovšem ten pravý zážitek přichází, když máme přejít řeku, kde jsou ty kameny 20 čísel pod vodou!!! Asi víc vody než čekali řekla bych. Jak to jako přejít??? Libor to přeskakuje v nejužším místě. Jako to nedám prostě!!! Chytám trošku histeráček. Přehazuju přes potok foťák, to ještě šlo. Teď ten batoh, ty vole kdyby nebyl tak těžkej! Libor ho odhodlaně chytá na druhé straně ovšem chybička se vloudila a batoh plave v potoku!!! Trenér se pro něj obětavě vrhá a tím končí jeho sucho v botách a jeho chvíle vyrovnanosti. Ještě totiž zbývá zdolat potok mně a já se kurňa bojím. Už to není ,,Věruško pojď, to zvládneš" , už je to ,,Věruno doprdele už to přeskoč" :-D Skáču a dopadám na sucho, aspoň něco. Připínám si durch mokrý batoh se všema věcma na záda a připadám si jak vodník, když mi kape ze šosu. Mokrá záda, mokrá prdel, mokré nohy ... parádička. Nu co, dneska už bovakovat nemůžu no :-D Naštěstí je teplo, trenér už zase hýří dobrou náladou a brzy potkáváme ve Vranicích na 63 km hospodu. Pokračujeme přes Toulovcovy maštale, kde je to fakt moc hezký a cesta příjemně ubíhá až do Budislavy, kde narážíme na další hospůdku.

V nohách cca 70 km, hroutíme se na židle a já si dávám svíčkovou, mňam :-) Malou hospůdku brzy zaplní smečka unavených psů a banda ještě unavenějších lidí se zutýma botama, upřímně lituju ty, co tam zrovna měli výročí svatby. Nějak se nám nechce vstávat, ale nakonec se přeci jen dokopeme a vyrazíme zase o kus dál. Chvíli nás potrápí žlutá značka, ale brzy se zase chytáme a míříme k rybníku Zimka na 73 km. Orážíme kartičku s předposlední kontrolou a směle pokračujeme dál, už mi tam kdesi v zamlžené dáli vybíhá cíl :-) Za Širokým dolem nutně potřebuju pauzu, nutně!!! Trenér sice protestuje, ale nekompromisně s sebou kecnu na zem a odmítám se několik minut pohnout. Lufruju do sebe gumový medvídky, nohy pomalu a jistě zplacávají a uklidňují se a po chvilce můžeme pokračovat dál. Těsně před poslední kontrolou míjíme Majku, kecla s sebou pod strom, že potřebuje pauzu. Když slyším Petra, jak jí říká ,,tos mohla dojít k té kontrole" , tak mám sto chutí mu jednu vlepit místo ní :-) Když člověk musí, tak prostě musí a HNED! :-D
K10, v nohách 82,5 km ... do cíle zbývá 5,5 km a tak jen orazíme kartičku a vlečeme se dál. Nekonečná část, těch 5 kilometrů asi nikdy neskončí!!!!  Nohy už mi fungují jen ze setrvačnosti, nemyslím na nic, jen prostě jdu. ať už je konéééc!!! 1,5 km před cílem potkáváme fotografa, ale už nemám sílu ani zvednout hlavu ... já už tam chci být!!! Umřu, já tu prostě umřu!!!

Po nekonečný době se vyloupne louka s parkovištěm aut, už vidím chatu, už vidím CÍÍÍÍL. Šrákám nohama z posledních sil a pomalu přidávám na tempu, už tam budeme ... 300 metrů .... 150 metrů .... 100 metrů .... a je to, JSME TADY! Hroutím se na lavičku, je mi donešeno pivo a jen tak sedím ... chápete, jen SEDÍM! To vám je taková paráda jen tak si sedět a nikam už nemuset! Po více než třiceti hodinách!!! V euforii, že jsem to dala telefonuji všem známým, poté dostane Aríšek baštu a já se odporoučím do sprchy. Taková sprcha je opravdu dokonalý vynález, stejně jako teplá voda a mýdlo :-) Už jako nový člověk sejdu dolů do hospody taky něco přihodit do bříška a sedíme a povídáme asi do jedenácti. Poté upadnu na postel a usnu asi v momentě, kdy zavřu oči.
Neděle už panuje v rámci té největší pohody lahody ... sedíme venku na sluníčku, vyhříváme ztuhlé svaly a omačkané nohy a je to největšejší paráda pod sluncem. Proběhne vyhlášení, kdy zjišťuju, že s časem 33.09 jsem dokonce nedošla ani poslední (i když dle mých propočtů mi spletli čas a měla bych mít skoro o hodinu víc), dostaneme krásný diplom, medaily a všelijaké dobroty pro pejsky a rozjíždíme se domů. Výborná akce, jsem z ní opravdu nadšená a móóóc se těším na další takový extrémek, jelikož je mi jasné, že tímto počinem se u mě objevila další závislost ... DOGTREKKING :-)
Fotky od nás jsou zde
Fotky od Libora tady

Tak se k nám dostala velice smutná zpráva o bráškovi - Cabernetovi z Chrámeckých vinic. Diagnostikovali mu velice vzácnou vadu srdíčka - zúženou plicnici. Znamená to, že od narození plicnice neroste a zůstává stejná, tedy postupem času nedochází k dobrému prokrvování. Bohužel se tato vada u psů nedá operovat a s ní je pouze mizivá naděje na dlouhý život :-( Je tu ještě maličkatá možnost, že plicnice se vzpamatuje a začne růst, ale to by byl asi zázrak! Nyní je tedy Cabernet u paní chovatelky a čeká co s ním bude vlastně dál a zda se najde nějaká dobrá duše, která by se ho ujala ...

Aríšek oslavil své sedmé narozeniny!!!! Chlupáči přejeme ti hlavně zdravíčko a spoustu radosti z života jako doteď :-)
Oslavu jsme si užili akčně - vyrazili jsme potrénovat agility za Marťou Konečnou na Zdobín a bylo to super! Zase mě začalo bavit agilitit :-) Měli jsme to tedy hergot náročný, protože ve skupině 5ti psů s námi běhaly 3 háravky, ale dali jsme to a některé běhy a úseky Aríšek běhal parádně! Čerťas to pojmul klasicky už jako parádní výlet mezi psíky, vyzkoušeli jsme si slalom, kladinu a tunely a on je můj božan prostě, doufám že mu ta soustředěnost vydrží :-)
Zbytek víkendu jsme potom strávili u rodičů na moravě a užívali si zasloužený relax a hrátky s jejich německým ovčákem :-)

Po dlouuuuhééé době jsme si zajeli zakousat, konečně zase budou tréninky pravidelně a třeba se jednou k té ZMce dostaneme :D Aríška musím moc pochválit, protože je fakt borec! Počet absolvovaných obran bychom spočítali na prstech obou ruk, ale kousal perfektně a fakt ho to bavilo!!! Poprvé jsme dělali hlídačku, takže už jsme propojovali poslušnost s obranou a super, je to můj kluk šikovná. Zato Čerťas, bože po kom to zvíře má geny :-) Obrany asi nebudou naší silnou parketou, je to takové jelito, všeho se to bojí a figurant se mu rozhodně ani za mák nelíbil! No jsem na něj zvědavá příště tedy :D
Za fotky moc děkujeme Míše Václavů

S choďáckými kamarády z Vrchlabí jsme naplánovali výlet na rozhlednu Žalý, tentokráte v plném počtu ... tedy tři velcí choďáci (Aríš, Megí a Saidí), tři malá choďátka (Čerťas, Rejlí a Fairy) a Moginka. Rozhodně jsme nebudili pozornost :D Výlet to byl parádní, počasí nám přálo a skvěle jsme se bavili. V závěru jsme sebou plácli na louku a vyhřívali se na sluníčku. Z dnešního dne mám k dobru několik ponaučení:

- když se řekne MUSÍME JÍT KOUSEK PO SILNICI, rozuměj velký černý chumel, kdy ten malý si nutně potřebuje hrát s tou malou na druhé straně silnice a ta nutně musí okusovat hlavu té druhé malé, ten velký táhne za tou háravou a to černé jakože dospělé ani netřeba komentovat. Z tohoto černého chumlu pak namátkou ční několik vodítek, vzájemně propojených a propletených mezi nožičkami ať psů či lidí, takže zásadně neurčíte který člověk patří ke kterému psu

- když se řekne SPOLEČNÁ FOTKA, rozuměj najdi vhodný padlý kmen, přenes ho na vyvolené místo, přivaž k němu všechny psy a pak ze sebe dělej debila a zkus je všechny srovnat do řady, časový interval cca půl hodina s 10 % úspěšností opravdu povedené fotky

-  když se řekne SEDNEME SI V TÉ HOSPODĚ NA CHVÍLI, věř, že v časovém odstupu jedné vteřiny poté, co se smečka prožene kolem, se rozmůže kynologická diskuze v 99 % případů
- když Honza řekne co se týče stavu cesty DYŤ POHODA NE, rozhodně je třeba házet záchranné lano po okolních smrčkách, případně naučit se dost rychle breakovat na ledu

Nu ... těšíme se na další výlet :-)

Protože slibovali nádherný víkend, vytáhli jsme s Aríškem postroj a trekové vodítko, na záda jsem hodila krosnu a vyrazili jsme trochu potrénovat na ten long :-D Čerťas si jel zatím užívat k Julce a Bouráčkovi na návštěvu. Krásně jsme se prošli ačkoliv z původních 35 km nakonec bylo 48 km a příchod za tmy :D :D :D Holt někdo neumí plánovat nó :D Ale výlet luxusní a až na posledních pár kilometrů lesem po tmě jsme si ho užívali. Ale bez dobrodrůža by to nebylo ono že :D

Hned další víkend po Hradišťku jsme vyrazili v naší hvězdné sestavě (Bouráček a holčičky z Vrchlabí) ozkoušet agility do Hradce. Nooo, první běh už klasika - hodně řvaní, málo soustředění, tisíc a jedna chyba ... výsledkem zkouška LA1 na VD a 10. místo (z asi 30 jedničkářů). Druhá zkouška sice DIS, ale byla to moje chyba, kdy jsem si Aríška nestáhla a on si radostně namířil do tunelu. Ale z tohoto druhého běhu mám radost, protože ho běžel fakt pěkně, soustředěně, rychle, ani u toho neřval :D :D
Čerťas se jel zase socializovat, potřebuje to jako sůl, protože mi hajzlík jeden maličkej z počátku po všem řve. Po chvilce se otrká a už nic neřeší, krásně cvičí i mezi pejskama a dělá mi pak už jen radost. ale ty příjezdy bývají dost hlasité :D :D :D Taky je tak trošku rasista, protože jiná štěňátka než choďáci ho moc neberou :D Nejspokojenější je se svojí parťačkou Rejlinkou, pak už k životu víc nepotřebuje :D :D :D Celá akce se drobátko protáhla a tak jsme nakonec odjížděli domů hódně pozdě, ale byl to super den!

Už čtvrtý rok nám sezonu zahajují závody v Hradišťku u Sadské - Hopsání u Dědy mráze. Začínají nekřesťansky brzy a tudíž sezonu zahajujeme vstáváním v pět ráno! Magoři! :-) Letos poprvé jsme tam ale nemrzli, ale parádně vegetili na sluníčku a užívali si krásný den plnými doušky. Bylo to super! Běhy sice tedy nic moc, Aríšek při jumpingu měl opět řvavou náladičku, takže jsme pokazili co se dalo. U zkoušky a agility už běhal krásně, měla jsem z něj radost, ale tam jsem to pro změnu pokazila já, takže DISkotéka jak vyšitá. No co chceme po půl roce neběhání že :D Hlavní je, že jsme si den PARÁDNĚ užili v té nejlepší společnosti. Jel s náma i Čerťas a své první závody zvládl na jedničku! Těch cizích pejsků co potkal, no jéje. A hlavně parťačky do nepohody - Sajda s Rejlou, takže večer zalehl zmožen po náročném dni a spal až do rána :-) Tož nová sezono ... vítej :-)

Tak jsme oslavili 3 měsíce :-) Čerťas doma zná už každý kout, z Aríška si udělal okousávací hračku, autem cestuje jak starý mazák, má za sebou veškeré očkování, váží 10 kg a měří už skoro 40 cm... prostě rosteme, poznáváme svět a užíváme si :-) Kolem sebe má partu bezvadných kamarádů, ve Vrchlabí má dvě kámošky skoro stejně staré kámošky (Rejlinku od Kamči a Fairy od Honzy), takže se rozhodně nenudí. Pravidelně chodíme už i na cvičák, kde je další spousta kamarádů a prostě si ty štěněcí chvíle užíváme :-)

moji kluci úžasní :-)

Čerťas, Rejlinka a nejmladší Carie aneb chodské krkonošské trio :-)

netřeba komentovat ...prostě kámoši jak hrom :-D

a celá naše chodská skvadra :-D

on je prostě úžasňák :-))

se strejdou Bouráčkem na výletění po Liberci

nějaké to balónkování :-)

se strejdou Falouškem při výletění

a s tatínkem při společnémm focení :-)