Tak moc se nám zalíbilo nahoře na hřebenech, že jsme využili parádního počasí a vyrazili nahoru i druhý den, tentokrát s jinou choďáckou bandou a bez Adélky. A bylo to super! Počáteční komplikace a motáníčko, vymyslet jiný start, jinou trasu, ale máme Jeníka přeci a tak jsme zvesela v jedenáct vyráželi z Dolního Dvora na Tetřeví boudy. Hezky pěkně z vesela do kopečka, to se to šlapalo bez zátěže na zádech :-D Dneska pro změnu nefoukalo a sluníčko pražilo,že člověk mohl jít jen v mikyně, prostě paráda! Jen těch lidí nahoře. Naštěstí jsme jim brzo utekli zase mimo trasu a našli naprosto perfektní hotel Prvosenka z dob Anděla na horách :D Jak rekreanti s Andělem jsme se tam cítili :D

Při cestě k Bufetu jsme si odskočili na vyhlídku na Sněžku a tu Jeník totálně rozsekal jednoho běžkaře, když prohlašoval ,,A co to je todleto? To je ta Studniční? No jasně, to musí být jedině Studniční!" Chudák běžkař nevěděl jestli z nás nemá brečet :-) Čertíček pro změnu zase srazil jiného běžkaře, to když jsem ho posílala do strany z cesty a on to pan běžkař vzal taky stranou :-D Prý srážku s Čertem ještě nezažil :-D Na Bufetu jsme chvíli poseděli a pak zpátky k autům přes Hanapetrovku, kde jsme zavzpomínali na jarní trek. Dorazili jsme do cíle akorát se stmíváním, prostě přesně načasované, parádní den, víc takových!

A že letos byly opravdu hodně legendární! Den před akcí dlouhááá debata ... vyrazíme - nevyrazíme, Kamča neváhá vytahovat jedno eso z rukávu za druhým, hurikán, ledovka, bouračky, výjezdy hasičů, ve Špindlu v podstatě apokalypsa, konec světa, všichni zlámaný nohy ... no do toho jako na běžky nejde! Ráno debata zvesela probíhá dál, bohužel i horská služba umisťuje výstrahu před silným větrem a tak se přidávám na stranu Kamči, v tomhle na běžky po hřebeni asi ne. Domlouvá se tedy alternativní plán ... tam ale ne, tam jsme pořád a tam je to zas moc dlouhý a tam zas nebude sníh a tam nejsou výhledy a tam jsou zase moc kopce a taky tu hospodu po cestě jako. Je to docela jednoduchá domluva :-D Nakonec se probudí Míša, otevře facebook a rozsekne to slovy a já bych šla na ty běžky :-D No nakonec vyrážíme přeci jen pěšo, trasu má v režii Míša a kdybych nebyla líná si otevřít mapku kudma půjdeme, asi bych spíš zůstala doma. Jenže líná jsem, na mapu nekoukám, přišiju Adélce do krosny fusak, aby mi tam nezmrzla, sbalíme milion věcí, nalodíme se do auta a konečně jedem. Z vesela, z vesela, lehce se zpožděním nabírám Stáňu s Baďáčkem v Sytový, zbytek cesty mi vzadu komentuje Čertíček, že on jako ví, že se bude něco dít a že on už se jako těší. Na sraz dorážíme jako poslední, i ta Kamča tu je dřív, bože, stydím se :-D Přejedeme ještě kousek na Strážné, cestička krásná, ledovatá, houpe to ze strany na stranu, už se těším až pojedeme dolů. A s velkou slávou se vyloďujeme, balíme, cpu Adélku do fusaku v krosně, vypouštím to své uřváně a hurá na vychajdu.

No hurá ... zima je jak v Rusku, cesta zpočátku velice příjemná pomalu a jistě mizí pod hlubokým sněhem a co hlavně, tak stoupá! Krutě stoupá! Je mi jakási povědomá, vrtá mi hlavou odkud to tu znám a pak ten mostek, ten mostek, né, já už vím! Jeníkův výlet na Výrovku!!! Bože za co! No tenkrát jsem to tlapala těhotná, taky zážitek, Adélko jdeš tu podruhé :-) Adéle je to jedno, v krosně spí, já pod krosnou umírám pomalou a bolestivou smrtí.

Kamča vzadu s Patrikem asi taky umírají, protože jestli je někdo pomalejší jak já, to snad ani nejde aby ještě žil :-D Ale holčičky stále běhají dopředu a dozadu, takže tam vzadu pravděpodobně někde jsou. Holčičky mi tím dělají radost, tou úzkou cestičkou vyšlapanou ve sněhu tam ... a zpět ... a tam ... a zase zpět ... a plác přede mnou do sněhu, zmrazek mezi prsty ...a zase tam, jé ty jsou tak super při tomhle lítání :D Ale je to tady, jsme nahoře! A jak je tu krásně! Sluníčko svítí, odráží se od ledovatých svahů a kdyby nefučel ten šílený vítr, tak naprostá pecka. Patrik ověřen z minula, že ty společné fotky umí nejlíp, vyfasuje foťák a tak zase zalehává připraven zachytit nemožné. A jak se mu to povedlo zase. Jen ta Safira prostě, holt jde vidět, že ty společný ještě nemá naučený :-D

Míša ukazuje kam jdeme na jídlo, Klínovky pár metrů před náma, hurá jídlo. Cestou k nim ještě stačíme zapadnout do sněhu, Míša tam zahučí skoro po pás, já jen po kolena, zato s Adélou na zádech se dosti blbě vylízá :-D A jsme tu, naskládáme se ke dvou stolům bo k jednomu se nevejdeme a já než svleču Adélu, nechám jí ohřát čaj, zajistím pro ni jídlo a vyřeším krizi s ručičkami, Míša se Stáňou už se pomalu zvedají. Bože ne! Dyť tady nejsme ani dvacet minut proboha, to jako ne, nikam nejdu. Co že tu sedí nějací pražáci co mají kecy, že smrdíme, my se ptali zda můžem dovnitř s psama :-D Nacpu do sebe předražené kyselo, ve kterém plave zelí a hříbky co zapomněli uvařit, že by tam mělo být aspoň trocha kvásku jim asi taky nikdo neřekl, opravdu kulinářský výtvor. Tady asi ještě neviděli jak takové kyselo vypadá a domácí houska velikosti padesátikoruny mě taky docela dostane :-D Klínovky zabodovali no. Míša se Stáňou že teda ještě vylezou nahoru na výhled a potkáme se na rozcestí, že si zavoláme jak vyrazíme z chaty. No zavoláme, jako zavoláme, když chytnem signál. Takže následně už jsme se prostě nepotkali :-D Strašně fučí, je kosa jako blázen a mě omrzá Adéla, tudíž vyrážíme na Friesovky samy, však oni nás doženou. Ale ty bláho, to je sibiř jako hrom, s člověkem to háže ze strany na stranu a tom ledu je to zážitek. Stáňa volá, jo vidíme vás, jdeme na Friesovky, pojďte za náma. A pokračujeme dál ... ale oni nejdou, jak nejdou, to není možný, že nejdou, dyť byli jen kousek za náma. Utíkáme se schovat před zimou do chaty, signál tu není žádný, takže si nemáme dát jak vědět, ale to je přece napadne, že tu jsme.

No ... nenapadlo :-D Když se konečně sobě dovoláme, jsou už kousek před parkovištěm, jejda :-D Stáně zdrhla Safira zpátky na Klínovky, rovnou do kuchyně a třešničkou na dortu byli ti pražáci, co tam seděli ještě s náma. Chudák to slízla za nás všechny a ještě za cizího psa :-D No ale co teď, Stáňa má Kamči Safiru, jede se mnou domů, ale ona je už na parkovišti a my ještě na Friesovkách... nu útulek jí poskytne Míša ve Vrchlabí :D Jeník se asi hodně diví, když mu do pokoje napochoduje Stáňa a dva choďáci :-D Zato my si posedíme v teploučku, spravíme si chuť po kyselu naprosto geniální krupičnou kaší a když se stmívá, konečně se rozhoupeme k tomu vyrazit dál. Těsně před Hříběcí boudou s sebou Kamča tak parádně šlehne, že to jen pleskne. Nebo Kamča, oni to vzali s Patrikem tak hezky synchro :-D K autům dorážíme za úplné tmy, při placení parkoviště se mě pán ptá ,,A vy jste se nějak sobě ztratili ne? Ti co přijeli s váma odjížděli už dávno" Jen se rozesměju, to se nedá komentovat :-D Ještě cestu dolů, uff, to bysme měli. A do útulku pro Stáňu a Safirku. Jooo, byl to boží den :-D :-D :-D
Fotky od Stáni tady

Nastala doba adventu, Vánoce se blíží, cukroví doma voní ...jasný signál toho, že výlet na Dvoračky se přiblížil. A že to byl výlet! Jedna velká sabotáž to byla :-D Zrada číslo jedna - místo srazu nedostupné! Naštěstí jsme se všichni sešli o kousek výš. Zrada číslo dvě - sluníčko si s náma hrálo na honěnou, na moment vykouklo, aby vzápětí uteklo zase někam do mlžného oparu. Ale ty panorámata, ty tedy letos byly, až za móře jsme dohlídli :-D Na začátek jsme nasadili pravda trošku tempíčko, no jo no, já po asi milionu let bez zátěže, nemusejíc táhnout Adélku, člověku to ani nepřijde, že skoro utíká :-D Poté co jsem byla umravněna a ke zlepšení své reputace nabídla do placu všem grog, jsem byla pro změnu nařčena, že jim nabízím jen čaj a ještě k tomu sladkej. No a pak stoupání k Ručičkám že, prý jako horší než loni a horší i než předloni a jako co jsem s tím kopcem udělala, že takhle hroznej ještě nebyl! A vůbec celá ta cesta je oproti jindy nějaká náročná, a ten sníh je taky nějak moc mokrej a taky horko jako je a to má být zima, jsme na horách ne a už tam jako budem nebo co ... no člověk už to nevyžehlil ani tím cukrovím :D A přitom mně se šlapalo tak krásně jako, raději jsem se s tím nikomu nesvěřovala :-D

Dvoračky ... ráj na zemi! Obsadili jsme tři stoly, udělali choďácký koutek a veselo bylo! Libor měl jakési připomínky k nátělníkům, budeme raději dělat, že jsme je neslyšely a v tichosti to přejdeme. Kamča zase měla jisté výhrady k Patrikovýmu rychle vypitýmu pivu (Jeník se ukázal jako zdatný odezíratel a nezapomněl nás vším informovat), ale to také raději v tichosti nechme vyšumět. Vojta měl zase vtipnou připomínku, že je chytré vzít si na funkční prádlo bavlnu, ale to také necháme spát. Důležité je, že jsme si nadlábli bříška! Julka prohlásila, že všechno todle podstupuje jedině kvůli té baště nahoře ... no má pravdu to děvče, já tam taky lezu jen kvůli tomu :-D A sluníčko vylezlo, když jsme tam seděli! Na pár chvil ... doufám, že si toho všichni jako všimli!

Po povinné každoroční společné fotce před Dvorkama jsme se pustili přímo dolů za nosem, do Rokytnice. Zrada číslo tři - neměli urolbovaný svah!!! A jak to asi máme sjíždět na pekáčích v hlubokém kurňa! No šlo to a nešlo to, chvíli člověk frčel, chvíli před sebou hrnul hromadu sněhu a místy to zapíchl do hlubokýho a konečná, muselo se popojít. Nejlepší cestičku nám umetal Jeník na svém vypůjčeném růžovém kosmodisku! Za ním se to frčelo! Ovšem jak to zapíchl v hlubokým sněhu i on, seštosovali jsme se všichni za ním v luxusním štrůdlu :-D A tak jsme se všichni krásně durch promočení dostali až dolů. Nakonec nám Libor ještě ukázal, že on k tomu klouzání nepotřebuje ani kosmodisk :-D
Parádní to jako bylo, prostě když se sejde parta těhle geniálních lidí, nikdy to nemá chybu a úspěch je zaručen. Po celým dnu mě nebolí svaly z únavy, ale břišáky :D Ty dostaly dneska dobře na frak ...a gatě, ty budou schnout ještě asi týden. Tak za rok na Dvoračkách ahooooj!
Všechny fotky od Marcelky tady

Výlet ve složení Kamča s Patrikem, Stáňa a já s Adélkou ... no jak by tohle mohl být prachobyčejný výlet jako? Když se sejdem s Kamčou, vždycky je z toho nějakej problém :D Bylo to všechno možné, jen ne obyčejné ... taky bych jednou chtěla zažít ty poklidné výlety, kdy se člověk domů vrátí ještě za světla a příjemně unaven. No holt jsme asi jiní :D Už začátek sliboval dosti neobyčejnou cestu, to když Kamča odmítla šlapat od náměstí a počkali na nás nahoře :-D Sborový zpěv holčiček byl slyšet přes celou Rokytnici, tudíž bysme za nima trefili i poslepu. A vyráží se v plné sestavě, trošku sněhem, trošku mimo cesty a trošku do kopce. Kamča sice namítá, že na ten Strážník jako fakt nepotřebuje, ale je přehlasována a statečně ten krpál udolává. Já poprvé v zimě tlapu s Adélkou v šátku ... no těch jejích skoro 13 kg se drobátko pronese musím říct. Zvlášť když mi pod nohama lítají holčičky a Čertíček nemá lepší nápad než si jít s nima hrát přesně mezi moje nohy. No je to zlatíčko že :-D
Strážník udolán! Focení, Kamča držkuje, že tu nesvítí sluníčko a že jsou fotky tmavé, pověřuje focením Patrika, chudák skoro leze po stromech, aby záběr byl opravdu dokonalý. No a stejně je to tmavý :-D Hurá dál, cestu si zkrátíme sjezdovkou dolů, trochu se to boří no bóže. Adélky rukavice chvíli poslouží jedné z holčiček místo peška, dík! Focení, Patrik zaujímá pozici ležícího střelce a tentokrát se daří! A můžeme zase dál cestou, necestou, přeskočíme silnici a zase hurá nahoru do kopečka do kopce, sněžíčkem, sněhem, je to labůžo :-D Když se má cesta konečně narovnat a má nastat ten ideální profil hezké vycházky, Stáňa objeví zkratku ... pojďme přímo na to Brno! A tak proč ne že, zkratkou přímo nahoru hlubokým sněhem je zážitek pouze pro gurmány. A Kamča takovým gurmánem opravdu je! Vychutnáváme si do sytosti každý krůček, v půlce svahu mám pocit, že padnu a najdou mě tu i s Adélou přivázanou mi k boku až na jaře! Krok sun krok, krok sun krok zpátky, krok sun krok, dva dlouhý, dva krátkýýý ... je to parádička :-D
Konečně nahoře, focení! Fotí Stáňa, Patrik je odvlečen jako jeden z objektů a fakt ho to baví. Jde mu to, měl by zkusit modeling! Já se spící Adélkou už vidím jen tu hospodu, necháváme fotící se za námi a krok sun krok hlubokým sněhem se posouváme blíž vytouženýmu cíli. Háskov, huráááá, jsme tu! Bolí mě celý tělo, shazuju ze sebe dítě a usedáme ke stolu, pod stůl, vedle stolu ... prostě kam se to všechno poskládá. A je to nejlepčejší pauza, bože jak já mám ty hospody na procházkách ráda :D Zvedáme se k odchodu až za šera, domů dorážíme za úplné tmy, totálně hyn, dítě usne už při převlíkání do pyžama, Čert už se prý ani večer venčit nejde a já? Já už asi spím i u psaní tohohle článku :D Jako poměrně dosti výživných necelých 10 km ... ale protože jsme masochisti asi mi to nedá říct ... tak příště zas!

Prostě tak obyčejná procházka jak jen může být, když se sejdeme my dvě s Kamčou :D Od plánování, přes příjezd a následné parkování až po samotnou vycházku bylo jedním slovem legendární :D T5eba s kočárem přes pole, Kamčin boj o zmrzlou myš, Meginy neutuchající problém místo focení a konečné rellay autama po louce ... ale nás to takhle baví:D

Tak jsme se odvážili znovu zkusit zkoušky a rozhodli se vyrazit do Prahy, v hale Pet centra to máme rádi a určitě tam nehrozí bahenní lázně :-D Bylo to trošku divoké ... zkouška, Adéla, Kamča zkouška, znovu my zkouška, Adéla, trochu honička, protože jsem šla hned na začátku chvilku po sobě, ale za 15 minut hotovo a měli jsme odcvičeno! A hip hip hurááá, klaplo to a Čerťas se může pyšnit zkouškami DwD1 a MD1, obě na výborně a k tomu pozor(!) obě dokonce na plný počet bodů!!! Jsem na něj opravdu moooooc pyšná :-)

Odpoledne jsme si ještě švihli závody, ale protože jsem vlastně neměla žádnou sestavu, jen tak něco jsme pošrákali po place :-D Byl to ale prima strávený den mezi přáteli a moc jsme si ho užili! Za fotky moc děkujeme M. Irglové

Po dlouhé době za námi přijel zase Aríškův synek a Čertíkův polobrácha Trip s rodinkou. Vyrazili jsme na Dvoračky trochu si užít sněhu a bylo to parádní! Trip je čím dál tím víc do Aríška, je až neskutečný jak moc se mu podobá :-)

A máme tu naše oblíbené období ... zimu a snííííííh, jupíííí :-)

Tož jsme se hecli a vyrazili na DD zkoušky do Pardubic ... pokořit tu zakletou DwD1 a když už tam jedeme, tak jsme si přidali i MD1. No, bylo to velmi vtipné jako :-D Trénink opět nula nula nic, areál pohádkové zahrady, kde běhali ovce, kozy a slepice taky super a nejvíc nejvtipnější byl plac, takové bahenní lázně jsem asi ještě nezažila :D Ideální na zkoušku z klusu :D Takže dva krásné DIS, holt někdy jindy a někde jinde :-D

Prima prochajda kolem Martinic, z celé naší velké bandy jsme nakonec zbyli sice jen my se Stáňou ...ale první listopadový den jsme si parádně užili i tak :-)

Legendární akce, nejlepší pořadatelé, ani ne tak trek, jako báječná dovolená s výletem ... to všechno je Witko Sapa Ha! Bylo to super, sluníčko nám svítilo a tak ty podzimní barvičky ještě o to víc vylezly a my si parádně užili procházku na cca 40 km v naprosto peckové společnosti, s dvěma hospodama na trase a bez nějakého bloudění. A to proč? Protože, když trenér řekne, já poslechnu ... a proto díky Jeníkovi mám ode dneška i aplikaci v mobilu! Ano, až tam jsme to dopracovali :-D Nakonec i ta ztracená Mogina se našla, takže nic nebrání tomu smeknout klobouk a říci Luci díky za Witko, příští rok zase přijedeme :-)
Fotky tady

Taková rychloakce ... sluníčko svítí, sníh nahoře leží, pár sms a je dojednáno, odpoledne vyrážíme se Stáňou a božánkem Badýskem za sněhem na Dvoračky. A protože můžeme vyrazit až později, popojedeme si autem pod Vlčák, abychom byli kvůli Adélce brzy doma. No ... později je nakonec hodně později a brzy doma vlastně není vůbec brzy ... ale co, bylo tam báječně! :D Trochu jsme si pravda s kočárem mákli (přiznávám, že i Stáňa ho chvíli táhla) a mezi těmi lyžaři si připadali lehce jinačí, ale člověku to po tom roce a půl už přijde skoro normální. A cesta dolů potmě na namrzlým sněhu taky pohoda :D Čerťas ze sněhu v sedmým nebi, lítal jak pošuk,rochnil se, no nastává naše oblíbené období, tak snad konečně bude taková ta klasická zima! Baďáček opravdu hodně překvapil ... člověk by řekl, že ho lítání za Čertíkem unaví, případně že ho položí těch 5 km tam ... a ono ne :D Jo Stáni ... vítej u choďákůůůů :-D
Nejvíc nejlepčejší to dneska bylo, brzy, brzy potřebujeme opáčko!
Fotky od Stáni tady

Rok se z rokem sešel a opět tu je podzim a s ním pravidelná akce - Pojizeřím za sluncem :-) A opět to bylo perfektní, moooc jsem si to užila ač tentokrát z té druhé strany, ze strany pořadatele. Čertíček vyrazil na střední trasu ve společnosti trekařek Connie a Angie, děkuji trenérovi za roli vodiče :-)
Letos se nám sešlo 47 choďáků na startu, což je opravdu, ale opravdu mega úspěch a všem moc děkujeme, že se k nám snad rádi vrací :-)
Tak ahoj zase za rok!

Jak jen tuto akci popsat slovy? Těžko, hodně těžko, zážitků bylo dost a místy byly opravdu hodně intenzivní :-D Trek, který měl asi zatím nejvíce NEJ ... nejvíc km v nohách, nejdýl času na trase, nejvíc výškových metrů, nejmíň spánku, největší zoufalství při hledání té debilní žluté! Avšak také nejlepší společnost, nejlepší občerstvovačka, nejlepší víkend! Dvěma slovy ... PROSTĚ FRYŠTÁK :-D

Čtvrtek se opět nečekaně naprosto zvrhl v soutěž ,,kdo přečte více klasické literatury" a tudíž páteční startovní okno jsme stíhali s přivřením obou očí a vyrazili na trasu přesně půl hodiny po konci. Však co, hlavně nepřepálit začátek! Z Držkové vyrážíme na nám již známý Humenec, kde jsem loni s kočárem docela umírala. Tudíž přesně vím, jak krásný a příjemný začátek nás čeká. A to sluníčko se tak krásně činí, kdo by to byl řekl, že v půlce září to bude takhle fajrovat. Stoupáme vzhůru, člověk se u toho rozpouští a první pauzu dáváme už na 4 km ... nutně potřebuju pít! PÍT ... heslo letošního Fryštáku, tolik vody jako tady za ty dva dny jsem snad v životě nevypila. Dokonce i trenéra vidím upíjet VODU! Kam to ten svět spěje!
Do kopce a z kopce, víc z kopce a víc do kopce, Syrákov - konečně hospoda! Usedáme k jídlu, k pivu, ke kofole a vůbec nám nevadí, že je už dosti hodin a my nemáme ani 20 km v nohách. Naprosto do kolen nás dostává maník jenž se během pauzy v hospodě asi třikrát převlíkne, z batohu vytáhne plechovku s tuňákem, kolem celé hospody rozloží své věci na schnutí jako spacák, celtu, špinavý ponožky ... jooo, ten už tu asi bude bivakovat :D
Po parádní pauze nás čeká naprosto nečekaně opět výstup do kopce, rozhledna Vartovna se na nás z vršku ďábelsky usmívá a my raději děláme, že nevíme že až tam máme zase vystoupat. A taky děláme, že nevíme kolik km máme v nohách a kolik je hodin.

V papírech psáno Valašská Polanka, K4, živá do 17.00. Nooo, tak to máme co dělat, zvlášť když se kousek před debilní Polankou ztrácíme někde uprostřed luk a trenér chytá krizi. Dáváme pauzu a snažíme se zorientovat. Já tvrdím, že i touhle cestou se tam dostaneme, ale nakonec vsadíme na jistotu a vracíme se, abychom našli, kde se nám ztratila značka. Máme ji, hurá! Krásným klesáníčkem se dostaneme do vsi, míjíme jednu, druhou hospodu, ale pokračujeme dál s tím, že pokud už nebudou na živé, tak se vrátíme. Je lehce po 18. hodině a s velkých úspěchem zdoláváme 26 km, K4 ... a hurááá jsou tu ještě! A je tu i více závodníků, nejsme v tom úplně samy, člověka to přece jen trochu nakopne kupředu, když ví, že tu bojuje ještě víc lidí. Dovídáme se, že spoustu lidí už vzdalo, z vedra a dusna, které panuje jim je špatně, dost lidí si odneslo úpal/úžeh ... prostě takové typické zářijové počasí :-D

Ač jsme živou stihli, stejně se vracíme do hospody ... máme chuť na pívo a chceme dát větší pauzu. Do hospody se k nám přidává i Maťo ... a kolik máte doma mrazáků vy? :D Už za šera vyrážíme dál ... a to nečekaně brutálně do kopce. Tma jako v pr... a kopec jako kráva, ať žije Fryšták. Mám pocit, že každou chvilu umřu! Trenér překonal 30tý km, tudíž chytl svoje tempo a mám co dělat, abych ho stíhala, on se snad ani nedotýká země, on letí! Maťo nestíhá vůbec a tak se s ním rozloučíme a pokračujeme dál v naší klasické sestavě. Kousek před 35 km potkáváme potmě v lese Luboše a vytrháváme mu (tedy trenér mu vytrhává) trn z paty. 36 km a pro dnešek končíme, po brutálním výstupu toho mám plný kecky, je asi jedenáct večer a my opět stejně jako na Šeráku máme zítra skoro 70 km před sebou ... no hurá :D
Ráno raníčko po naprosto perfektním bivaku, kdy teplo bylo jak v létě, se šlape perfektně ... škoda jen, že už se zase ztrácíme :-D Ale co, je tu tak krásně, kdo by si to nechtěl prodloužit. K6 na 44 km, štípeme kontrolu, čistím si zuby a pijeme rum. Heslo dne: Barum :-D

Kopec jako kráva nahoru, druhý a třetí, K7 na 52,5 km, štípeme kontrolu a pijeme rum, Kohútka opravdu dala zabrat. Kopec jako kráva dolů, Vranča, zavřená samoobsluha, kterou nám otevřou, chlazené pivo a 57 km. Nepříjemná cesta po asfaltu, sluníčko se hodně snaží a není to úplně ideální, ovšem dle papírů Nový Hrozenkov, K8 na 59 km živá! Ovšem jen do dvanácti, snad na nás počkají, je jedna. Počkali! Nejlepčejší živá! Polívka, pivo a rum, pivo a rum a rum. Nejlepčejší obsluha s kterou čas nějak rychlo utíká, škoda, že musíme dál, popili bysme víc :-)

Vyrážíme ovšem odhodlaně dál, po pár metrech se tedy trenér vrací pro hole a napodruhé už směle vstříc Držkové, dáme to! A nečekaně do kopce, nahoru a dolů a nahoru a dolů a nahoru a Vsacký cáb, hospoda! Jídlo, pití a UMYVADLO! Už tak strašně odporně smrdím, že se musím umýt na záchodě v umyvadle :-D

Pomalu a jistě se začíná smrákat, tudíž je čas vyměnit baterky v čelovce a zvednout se zase o dům dál. Jsme na 73 km, 30 do cíle ... to vypadá na pěknou celonocovku. A opět do kopce a z kopce, do kopce a kurňa moc do kopce, K10 na 82 km už za úplné tmy. A aby byla trochu víc sranda, trocha toho blouděníčka nikdy neuškodí a tak si louky nad Vsetínem prolezeme několikrát. K11 živá na 87 km, hlásíme ztrátu trenérových holí, zůstaly opřené o jeden strom, skoro půlnoc, nu což, čas zase popojít. Že posledních 16 km půjdeme skoro 7 hodin by mě opravdu nikdy, ale nikdy nenapadlo. Nějaký ten kufříček hned ze začátku, zoufalství, minispaní ve stodole na fošnách, opět kufr, K12 na 95,5 km, krpál jako kráva a kde je dopr... ta značka??!! Pro velký úspěch si ten krpál dvakrát slezeme a třikrát vylezeme bo ta debilní žlutá prostě vždycky zmizí! Zoufalství, zoufalství nejtěžšího kalibru! Chce se mi spát, bolí mě všechno, chce se mi umřít. Minispánek na batohu, nekonečný 2,5 km po modré, minibivak a následně opět čiré zoufalství, když zjistíme, že modrá značka prostě není! Tady je, tady je rozcestí a tady nikde prostě NENÍ! Néééééé!!! Chce se mi křičet,nejvíc křičet! Jednou cestou to riskneme a po strášně dlouhé době hurááá, máme ji! Pod Humencem, 4,5 km do cíle ... raději volíme trochu delší trasu, zato pro nás již známou, hlavně už nechcu bloudit! Teď nás čeká krpál jako kráva dolů, koleno už mi protestuje solidně, ale to dojdu, i kdybych se měla plazit! A ten Čert furt táhne! Bože ať už tam jsme! Rozednívá se a musím říct, že za světla je všechno hned optimističtější. Opět se utvrzuji, že nesnáším chodit potmě. Už vidíme Držkovou, už do ní scházíme, už jí procházíme, už vidíme kemp, ahoooj jsme tu, půl sedmý ráno a jsme tu! Bohatší o 46 hodin, oficiálních 103 km a 4048 výškových metrů. Děkuji ti TRENÉRE, bez tebe bych na té žluté umřela! A Čertíček ač místy proklínaný až do posledního chloupku to taky oddřel na 100%, nejlepčí trekař prostě!

Pár fotek tady

Již klasicky jako každý rok, i letos jsme vyrazili do Dvora Králové na nášoblíbený tábor dogdancingu a dogfrisbee pod taktovkami Ály Smolíkové a Lucky Schönové. Letos poprvé bez Aríška a moc mi tam chyběl :-( Na svůj první tábor vyrazila také Adélka, která to zvládla levou zadní ... od celodenního pobytu venku, přes snídaně v trávě až po spaní v autě, prostě úžasňačka nejúžasnější!

Čerťas se moooc snažil a cvičil s chutí, s radostí, prostě s jeho nikdy neutuchajícím elánem. Ve frisbíčku jsme se posunuli opravdu o kusanec dál a opět jsem z něj byla nadšená, on se pro frisbee narodil, je to borec :-) Snad se i panička hecne a něco natrénujeme, abychom příští rok nějaký ten freestylek zkusili. V tanci klasika ... když pes nic neumí, posouvá se to hodně rychle, takže konečně jsme se něco naučili :-D Byl to naprosto peckovej týden, škoda jen, že tak rychle utekl. A pozoooor, závěrem tábora v pátek se nám podařilo složit zkoušku F1 na výborně!!! Že ze zkoušky Dwd1 skládané chvilečku předtím jsme vylítli jak namydlení necháme raději utajené :-D
Video z ní je tady

Kamča nám nafotila naprosto peckový fotky, za což jí moc a moc děkujeme! Pár dalších fotek pro představu jak parádně jsme se měli je tady

Konečně mi zase jednou vyšlo dostat se někam na trek! Hurá!!! Čtvrteční příjezd se tedy nesl ve jménu velkého radování, tak velkého, že v pátek ráno se ne úplně svěže vstávalo. Lehce se zpožděním jsme odstartovali vstříc náruči krásných Jeseníků. Cesta na K1 na 11 km uběhla ani nevím jak. Tu nás čekala živá s pivem a tudíž jsme se chvilku pozdrželi. Kdybych věděla, co bude následovat, asi se tam zdržím až do neděle :-D Čekalo nás totiž 5 dosti výživných km k další kontrole, kdy některý úseky byli tak prudký,že jsem je lezla po čtyřech. Točník mi zůstane asi vryt do paměti na věky věků!

A když už člověk vidí vrchol a bláhově si myslí, že už je konec, ba né, ono to pokračuje ještě dál. A ještě kousek a ještě a aby toho nebylo málo, tak ještě kousíček ... fakt mi připadalo, že každou chvíli už musíme být nahoře u slunka :-D V číslech řečeno ze 700 m.n.m. jsme si to na asi 8 km vystoupali na 1400 m, prostě sranda :-) Konečně Šerák! Konečně hospoda! 

Je asi pět večer a my si razítkujeme K3 na 21 km! A to se vyplatí! Dvacet km celej den jsem asi ještě nešla teda. Přemáhá mě únava a tak zatímco ostatní do sebe ládují porci nějaké té bašty, já se rozložím na stole a usnu jak poleno :-) Spánek je tak úžasně regenerující, chci spát aspoň tři dny! Místo toho se zvedáme a vyrážíme vstříc dalším intenzivním zážitkům ... jako je například klesání do Ramzové. Hned v první hospodě potkáváme Martina s Adamem, přidáme se k nim na jedno. Brzy se připojí i tlupa jdoucí za námi. Libor se každého ptá, zda je možný to ještě dojít, že si to nedokáže představit, někoho se ptá i dvakrát, třikrát ... asi si to fakt nedovede představit. Já to neřeším, dojdem - budu ráda, nedojdem - nevadí ... jsem tu abych si užila dovču od mateřství a to si pokazit nenechám ničím, ani tím, že se stmívá a my máme v nohách 27 km :-D Zvedáme se všichni hromadně a brzy v Petříkově značíme K4 a 29 km. Je na čase přemýšlet o nějakém bivaku, potmě se mi špatně šlape a parťák už toho má lehce plný brejle :-D Jsem ale rozhodnutá dovláčet ho do Ostružné aspoň na ten 30 km a taky že se mi to povede. Štípneme K5 a usedáme k bufítku, kde nám ochotně prodají lahváče za 25,-. Hned vedle je jakási restaurace, kde se ještě svítí, tak to zkusíme ještě tam, mám hrozný hlad. Přidávají se k nám Pavel Karel s neteří a v restauračce nacházíme naprosto super pana číšníka. Nejen že nám natočí pivo, ale dokonce nás nechá přespat na terase u stolu ... tedy ne, že by měl nějak na výběr, když někteří usnou nezuti, nesvlečeni ze sedáku v podstatě v půlce hovoru :-D :-D :-D
Biváček máme luxusní, to se musí nechat, Čertíček spí nalepen u mě na spacáku a celou noc ani jednou neštěkne. V pět ráno mě probudí světlo, kruciš, chtěla jsem vstávat co nejdřív. Nevadí, balíme bivak a brzy jsme nachystaní na pokračování našeho velkého dobrodružství.

Brzkým ránem se moc hezky tlape, hned za Ostružnou potkáváme stan s Tondou, kousek dál v lese Pavlu ... člověka to zase trochu víc nakopne, že sice je až vzádu, ale není tu sám, bojuje nás tu víc! Pomalu scházíme ke Staráku a je přímo ukázkově nádherný ráno! Zvláště tady nad Starákem je vyloženě pastva pro duši.

Na kostele odbíjí právě sedmá ranní a my vcházíme do města, tolik vzpomínek na má mladá léta, páni! Zrovna je tu pouť, dokoupíme pár věcí v obchodě a usedáme pod kostelem ke stánku Holba, jsme na 41 km. Ze Staráku nás čeká pro změnu zase delší stoupání na Hynčiče, potkáváme tu Martina s Adamem, hele další spolubojovníci a já si myslela kdovíjak nám všichni v noci neutekli. Je to fajn nebýt tu úplně sám, je to hrozně velká morální podpora. V Hynčicích máme nejvíc nejlepší nápad sejít kousek z trasy a stavit se v hospodě pod kopcem, v deset ráno si naplnit bříško výbornou zelňačkou je prostě k nezaplacení! Řádně posilněni a odpočati ten Králičák skoro vyběhneme :-)

A heleme se koho tu doháníme ... Martina s Adamem. Štípáme K9 na 55 km a čeká nás cesta po hranicích v podstatě až na Smrk. Nevím proč jsem si bláhově myslela, že cesta po hranicích bude po hřebeni :-D Chybama se člověk učí a proto ten krpál co jsme na Králičák vyběhli si teď zase seběhneme dolů! Ach má kolena, brečí jak o život, ale je jim to prd platné, sejít se to nějakým způsobem musí. Úsek, který následuje je jeden z nejhnusnějších z celé trasy, třikrát raději bych lezla znovu na Točník! Pomalu, pomaličku, ale dali jsme to ... a potkáváme dalšího spolubojovníka, kterýho jsem myslela, že už uvidíme až v cíli ... Jardu Mrňouse. Chudák nám vypráví, že se mu rozpadli boty a že si musel koupit u ťongů ve Staráku nové. No ani tkaničky to nemá, to mu teda hodně nezávidím!

Po nekonečně dlouhé době se konečně objevuje civilizace ... Kladské sedlo a s ním HOSPODA! Huráááá! Kilometráž hlásí 64 km, tedy necelých 30 km do cíle. Nooo, vypadá to na celou noc cesty, posedíme tedy skoro do půl sedmé a nabíráme hodně ehmm sil :-D Řádně odpočati a řádně posilněni vyrážíme vstříc Smrku ... a asi jsme posilnili správně, protože Smrk po 13 km zdoláváme ještě za světla před devátou večer! Celý ten hraniční úsek jsme asi proletěli nebo co. Tlapalo se tam tak krásně, Čertíček táhl jako ďas, pofukoval větříček a my prostě jen šli a šli a šli. K 11 na Smrku hlásí 77 km a začíná se stmívat, dáme tedy krátkou pauzu a vyrážíme dál. Tři studánky stíháme ještě za světla, Lví horu, K 12 štípeme už s čelovkama. Následuje opravdu výživné, ale opravdu hodně výživné klesání lesem, přes kořeny, potmě! Gejzo miluju tě!!! Po prvním kiláku hážu držku a koleno odchází do věčných lovišť, paráda.

Je tma, kužel světla osvicuje jen ten neskutečný krpál dolů a tam kdesi v dáli bliká čelovka trenérovi, Čert hrozně nutně potřebuje tam dopředu a zároveň už dostal tolikrát za uši, že ví, že přes povel K NOZE vlak prostě nejede a tak mi jen u nohy kvílí, abych věděla jak moc by chtěl být tam vepředu s nimi. A já jdu stylem mrzáka, kdy udělám krok, došlápnu, podlomím se, zakleju, udělám krok, došlápnu ... bože já toho Gejzu fakt přetrhnu!!! Po neskutečně, neskutečně, neskutečně dlouhé době se terén konečně trošinku narovná ... koleno už to ale nevydejchá a tak zbytek trasy asi holt bude muset Čertík strávit u nohy, stačí trocha zatáhnutí (a že on to i po 80 km stále umí) a kvílím bolestí. Před Smrčníkem tu ze tmy bliká nějaká jiná čelovka než ta naše ... a heleme se, choďátko ... Luboš s Rockym tu odpočívají. Po silnici v silné chodské sestavě dorážíme ke K 13 na 89 km, tu přichází moje krizovka a skrz koleno, které už hodně naříká že dál fakt už to nepůjde holt sahám po chemii, musím ho umlčet Brufenem. Jinak bych to opravdu nedošla, trpím jak pes a ten pes trpí se mnou bo na něj řvu za každé zatáhnutí ... a on přeci má tahat.

Lupnu Brufen, zapiju to zázračnou zlatou tekutinou a brzy už je zase hej, brzy mi to už zase šlape, brzy už mám zase vtípky :-) Ani se nenaděju a je tu Lipová a už stoupáme loukou vzhůru a už tu svítí kemp v celé své kráse a jsme prostě TU! Zvoním na zvon, pusu od ucha k uchu, je půl druhé ráno a mně je tak dobře, tak sakra moc dobře jako dlouho ne! Pokořili jsme Šeráka ... třikrát sláva! Plni euforie se nám nechce spát a tak nakonec končím ve spacáku až v pět ráno a to jen díky tomu, že nás odtama vyhnali. Neděle už je jen ve znamení sprchy, jídla, balení a klábosení kdo kde jak bojoval ... a nakonec vyhlášení, potřesení pravicí, rozloučení s přáteli  a ahoj zase někdy někde, bylo mi tu s vámi moc dobře :-)
Fotky k vidění zde

A po roce opět a znovu náš oblíbený Jabloneček :-) V pátek se to všechno sjelo na kemp, večer se posedělo, popilo a podebatovalo a v sobotu ráno se vyráželo směr Harrachov. Někteří si ještě udělali okružní jízdu po Harrachově, ale nakonec jsme se zdárně všichni sešli tam, kde jsme měli :-) Pobalit, napakovat baťůžky, poskládat kočár a hurá na Mumlavu. Julka si trošku skočila rybičku za Bouráčkem a to chudina netušila, že pro dnešek ještě nekončí. Že ten kopeček ke Krakonošově snídani si vyšlápne kvůli Fizzynce ještě jednou :-D Tu se rozdělují trasy - krátkou vede Jeník na Dvoračky, my si dáme dlouhou taky na Dvoračky, jen oklikou ... Vosecká - po hranici k Sněžným jámám - Labská a konečně ty Dvoračky. Sakum pikum asi 27 km a protože nejsme žádný máčky, máme s sebou i Adélku v kočáru :-D

Šlape se krásně, počasí nám přeje a sestup k Labské nesjízdný pro kočár se taky vyřešil :-D Prostě pohoda lahoda den. V neděli se vyráží na výlet přímo z kempu, jde se na Háskov a zpět přes Strážník. Trasa asi 13 km, pravda trochu toho kopce tam bylo no :-D Ale máme tu přece tak krásně, kdo by se zlobil. Člověk se ani nenaděje a předává zpět klíčky od chatky a jede domů. Že tyhle skvělý akce tak rychle vždycky utečou. Fotky různě pokradené od účastníků zde (Sylva, Stáňa, Marcelka, ...)

Čertíčkova čtvrtá stopička! :-D A že nám to sakra jde! Ještě párkrát a můžeme na FPr :-D :-D Podvečerní stopička a poté parádní grilovačka s Míšou, Jeníkem, Stáňou a rodinkou Pájovic ... a do příště se ty žebra jíst naučím, slibuju :-D