Přejeme vám s klukama krásný nový rok a doufáme, že se spousty z vás se během něj uvidíme :-)

A protože sedět celý den doma se nám nechtělo, vyrazili jsme s klukama trochu protáhnout nožky na naše oblíbené Dvoračky. Počasí nám sice opět moc nepřálo, ale zase nebylo zas tak moc lidí a poslední vycházku v roce 2014 jsme si parádně užili :-)

S klukama jsme se přidali k Jeníkovi s Fairynkou a vydali jsme si protáhnout nožky do Jizerek. A byl to parádní den! Krásně jsme se prošli, sice pravda cesta chvílema zmizela v nenávratnu a člověk ji marně pod tou hromadou sněhu hledal, ale s tím už člověk u Jeníka musí počítat :-D Závěrem prochajdy jsme si udělali u Jizerky vánoční bufet a pojedli zásoby řízků ze Štědrého dne. Dokonce jsem byla tak statečná a ani moc nedržkovala během výletu, že jsme se za odměnu stavili i na horkých malinách v Panském domě. No prostě pohodový výlet a už se těším na další :-)

Rok se s rokem sešel a opět tu je náš pravidelný pochod s choďáčkem na Dvoračky :-) A letos byl opravdu jen pro ty otrlé! Počasí nám moc nepřálo, ale protože choďáčkáři nejsou žádný bábovky, směle jsme se v celkem velké bandě vydali vzhůru do kopců. A protože se sjeli jen ti nejlepší, opět to stálo za to a my si to s klukama neskutečně moc užili! Po smrtícím výstupu na Ručičky a po báječném obědu na Dvoračkách následoval již tradiční sestup/ sjezd Lysé hory ... a přeci nevadí, že kluzáky se využít nedaly. Když tradice, tak tradice a tak jsme to sekli po sjezdovce i tak ... no veselé to bylo, o pády nebyla nouze :-D Ale všichni jsme ve zdraví přežili a všichni se dostali v pořádku zpět k autům. Tak holoto jedna choďácká ahoj příští rok při výstupu na Dvoračky :-D

V podhůří panovala několikátý den už inverze, tož jsme s Julkou a Jeníkem vyrazili do hor za sluníčkem ... no výlet to byl opravdu zajímavý :-D
Jeník slíbil, že to nebude moc náročné a tak jsme stoupali jen asi tři hodiny neohlížeje se při tom na cesty. My to brali prostě nahoru cesta necesta, sjezdovka nesjezdovka :D
Jeník slíbil, že na oběd se někde zastavíme a tak jsme jedli vlastně až skoro večeři na Výrovce. Že jsme s Julkou chvílema hlady už viděly dvojmo vám vyprávět asi nemusím že :-D
Jeník taky slíbil, že vystoupáme do sluníčka a tak jsme si užívali těch panorámatů, které nám ukazoval vyfocené na mobilu, protože přes tu mlhu jsme se skoro neviděli ani my navzájem :-D
Jeník taky prohlásil, že do tmy budeme rozhodně doma a tak ta poslední hodina s rozsvícenou čelovkou na hlavě se mi asi zdála :-D
No jak to říci slušně? Jeníkovi výlety prostě stojí za to :-P :-D

Tak je to tady, Čerťas slaví své první narozeniny! Ač se to zdá nemožné, uteklo to jako voda a už je z něj veliký pes :-) A jak tak šel ten jeho první rok, jsem poskládala do videa
Tož Čertíčku všechno nejlepčejšíííííí!!!!

Vyrazili jsme s klukama na výstavu do Prahy. V sobotu jsme jeli v komplet sestavě - já, Aríšek a Čerťas a užili jsme si parádní den s našimi přáteli. K tomu Aríšek ve třídě otevřené bodoval a vyběhal si V2, res. CAC!
Posuzoval pan Matyáš a Aríška moc chválil za pohyb a jiskru.
,,pes dobrého formátu, středně silné kostry s proporcionální hlavou, trochu vypouklejší oko, velmi dobrá tělesná stavba, velmi dobrý pohyb"

Po posuzování jsme prošmajdali obchůdky, nakoupili opět hromadu věcí, naložili všechny věci do auta, Aríšek zůstal u Kamči a my se rozjeli domů. Nedělní výstavu tedy absolvoval jen Aríšek s handlerkou Kamčou za což jí moc a moc děkujeme. Vyběhali si spolu od irské rozhodčí hodnocení V4.
,,velmi typický, dobrý výraz, kompaktní, krásný pohyb a elegantní"

Ani se mi nechce věřit, že už má Čerťas věk na svod, ale je to tak ... tudíž jsme se vypravili do Hradce mezi bandu zhruba stejně starých výrostků se nechat osvodovat. Cestou jsme nabrali ještě Julku a protože času jsme měli ještě dostatek stavili jsme se i na snídani :D Čerťas se dokonale mezi bandou podobně starých výlupků dokonale bavil a nechápu proč mi nikdo nevěřil, že mezi psy přijde poměrně často, když je to takové klidnější zvířátko :D :D :D
Zvládli jsme jak měření, tak s přimhouřením očí i prohlídku zubů, zvládli jsme docela i běh na vodítku no a i ten postoj tam chvilkama na pár mikrosetin byl ...výsledkem je osvodovaný Čertíček s kódem, který mi udělal radost, čekala jsem ho delší :-) Paní Soldánové se Čerchmánek líbil a moc jí mrzelo, že chovní nebudem, mě zase udivilo, že je to takový trpaslík :D Takže svodový kód:

A2, I1, K3, W2, Y9 (výška - standart malý 52 cm, nasazení uší - šířeji nesené, barva očí - světle hnědé, pigment znaků - středně syté, monorchismus)

Užili jsme si bezva den, potkali hromadu známých a kamarádů (a to jak já, tak Čerchmánek) a večer se domů vrátili docela vyřízení ... ale už se zase těšíme na další choďáckou akci :-)

Čerťas, Rejlla a Carrie po osmi měsících :-)

Čerťas a sestřička Cammi

Rok se s rokem sešel a opět tu je náš speciál choďáčků v dogtrekkingu :-) A opět to byl naprosto jedinečný a báječný víkend, který mi sice lehce narušila nemoc, ale to mě přeci nemohlo rozházet! Mockrát děkuji Honzovi za Čertíka a Liborovi za Aríška, že je vzali s sebou na trasu a kluci se tak nemuseli se mnou nudit celou dobu na základně. Tuto akci mám hrozně ráda, protože k nám přijedou většinou jen ti nejlepší a nejúžasnější a opravdu je pro mě ten víkend balzámem na duši. Takže díky i všem, kdo se mnou celý víkend vydrželi a už se na vás těším zase za rok :-)
Fotky od Libora z trasy (s Aríškem) tu

Aríšek a Connie na trase

P.S. A moc a moc a moc děkuju mým zlatým choďáčkářům za skvělé dárky, jste úžasní!!!!

Tak jsme si udělali výlet k našim na Moravu a strávili tam pár fajnových dní :-) 

V sobotu jsme si od nich odskočili na speciální výstavu choďáčků do Plumlova. Jako rozhodčí byl přizván poprvé pan Šimek a popravdě se mi velice líbilo jeho posuzování. Byl velice přísný, pečlivě každého psa prohlížel, testoval si povahu a kladl důraz opravdu na vše, nešetřil ani známkami VD a D ...no popravdě jsem měla trochu obavy tam s Aríškem vlézt :D Ale nakonec jsme měli úspěch a v kategorii otevřené, v konkurenci 14ti psů jsme získali úžasné třetí místo se známkou výborně!
Posudek: ,,pes 7,5 roku plně v typu a výborné kondici, jak fyzické, tak psychické, perfektně se prezentuje, výrazně tmavé oko, kvalitní pigment, srst standart, výborně rozložené a ohraničené znaky"
No mám z toho mojeho kluka radost :-)

Již tradičně jsme vyrazili do Dvora na tábor agility pod taktovkou Péti Hamšíkové a dogdancingu pod vedením Ály Smolíkové. A opět to bylo parádní!!! Člověk vypadne z reality normálního života, nic neřeší, jen si užívá, blbne se psem ... no prostě hotová pohádka :-) Letos poprvé jel i Čertíček a teda kluk můj šikovná to zvládl na jedničku. S Aríškem jsme agilitili a v DD se připravovali na zkoušku, Čerťas se seznamoval s překážkami a učil se základy tančení ... ale hlavně jsme si užívali samy sebe a ostatních kamarádů, nicnedělání, nicnemusení a těžkou pohodu.
V závěru týdne jsme se s Aríškem pokusili o složení zkoušky HtM3 a ono se zadařilo!!! Aríšek se snažil a pracoval velice pěkně, udělal mi obrovskou radost!!! Tímto se tedy jako druhý choďáček a celkově jako 12tý pes může honosit titulem Master of dogdancing HtM !!!! Huráááá :-)
Více fotek a videa z agility časem ;-)

Po peripetiích, co se dělo s Cabernetem, jsme se domluvili s paní Caltovou a jeli se na něj podívat. A jsem moc ráda, že se nakonec dostal tam, kde je, konečně kluk bude mít krásný život s milující rodinou! Sourozenci po počátečním ostychu spolu řádili jak černá ruka a vyfotit je společně na jedné fotce byl opravdu um :D Tak Beroušku přejeme ti do života jen to nejlepší a doufám, že jsme se neviděli naposled!

V rámci týdenní klubové akce se hodnotila také soutěž chodský pes ve výkonu za rok 2013 ... a světě div se, Aríšek bodoval :-) V kategorii AGILITY skončil na 2. místě, v kategorii DOGDANCING taktéž na 2. místě a v kategorii DOGTREKKING na 1. místě! My se akce bohužel neúčastnili, šlapali jsme zrovna Šeráka, ale pohárky a ceny nám přebrala Kamča a moooc jí za to děkujeme :-) Tož Aríšku tak ať nám to šlape nadále tak jako doteď

Tentokráte v posíléné sestavě jsme vyrazili procházkovat okolo Martinic. Kamču s holkama jsme neviděli přes měsíc a tak se Čerťas při jejím příjezdu mohl zbláznit radostí a ták strašlitánsky nutně potřeboval za holčičkama, že mě skoro stáhl pod auto ... prostě magor :D Krásně jsme se prošli, psiska se krásně vylítali a ještě krásněji se zabahnili ... no pohoda :D

Po delší době jsme zase jednou vyrazili s Fairynkou na výlet. Tentokrát jsme si udělali okruh okolo Jizerky a bylo to moc příjemných cca 14 km. Honza opět dokázal, kterak se mu nedá věřit při plánování cesty, požadavek byl do 10 km :D Ale nakonec to utlapala i malá bílá, ač se kousek chuděrka už musela nést. A já za odměnu měla na konci cesty borůvkový knedlíky :D :D :D Krásně jsme se prošli, psiska se prolítali a vyráchali v Jizerce, prostě bájo večer ... příště zase
Fotky od Honzy tady

Tak jsme si zase jednou dali trošku extrémek. Tentokrát to byl opravdu extrémek v pravém slova smyslu :-) Vyrazili jsme do Jeseníků na trek Stopou strejdy Šeráka. Čtvrteční večer byl takový lehce náročný a tak není divu, že páteční start v sedm ráno byl vtipný :D Ale kurážně jsme vystartovali vstříc kopečkům v mé rodné domovině. Tím začal maraton ve stoupání a následném klesání ... za víkend jsme vylezli a zase slezli snad dvacet kopců :D :D :D Na Bílých kamenech potkáváme Pavla s Karlem a začíná tam naše vzájemné vtipné míjení se na trase. Se slovy ,,Karlé, kurvá" je předcházíme a pokračujeme k jeskyním na Špičáku, kde vyhlašujeme pauzu. Zjišťujeme, že kilometr v Jeseníkách má asi jinou délku, než kilometr kdekoliv jinde. Jinak si nedokážu představit jak je možný, že 20 km jdeme takovou dobu :-D 

Přes Písečnou a stoupání na Chebzí se šplháme k pramenům Javorné ...kur.a to je ale krpál!!! Jsou čtyři hodiny odpoledne, v žaludku jsem ještě neměla od rána nic teplého, neušli jsme ani 30 km a je vedro k padnutí. Padá na mě docela solidní krize. Chytře se vydáme po žluté na druhou stranu než máme, takže si ještě k tomu přidáme 3 km navíc. Před Rejvízem padám na hubu, jsem totálně hotová, nohy se mi už pletou, mám hlad, že se mi chce brečet a zároveň nejsem schopná pozřít tuhou stravu ... bože, kam jsem to zase vlezla!
Rejvíz!!! 30 km a první hospoda!!! Zaujímáme místo u stolu a konečně si dávám polívku, bože tak dobrou polívku jsem v životě nejedla :-) Docela mě děsí představa, že nemáme za sebou ani třetinu trasy a on už je večer! Přidává se k nám Pavel s Karlem a u piva odpočíváme docela dlouho. Když Pavel vytáhne z kapsy nabíječku na mobil, mám pocit, že už mě nic překvapit nemůže :D Má v těch montérkách snad celou povinnou výbavu? :D :D

V sedm večer se zvedáme a odpočatí, nabití novou energií razíme vyhledat nějaký bivak. Nakonec kempíme na 39 km na Zlatorudných mlýnech. Skvěle k tomu poslouží místní pokladna, kde se složíme podél zdi, dokonce i dřevěné palandy jsme si udělali :-)

Spánek je báječný, osvěžující, chci spát věčně ... ovšem ve čtyři ráno nás s Pájou trenér budí, že je čas vstávat. Ach jak se mi nechce. Hrabu se pomalu ze spacáku a ten blázen už má dokonce i sbaleno, fakt není normální! V lese vedle nás bivakuje Pavel s Karlem, tak přeci jen pokračovali dál. O půl hoďky později už vyrážíme zase s plnou polní dále. Začíná svítat, je příjemně a nožky jsou odpočaté, tak kilometry konečně trošku přibývají. Ovšem idylický stav netrvá příliš dlouho, brzy se na nás směje Edelštejn ze své kurňa vysoké pozice. Nu nic, ranní rozcvička musí být, trošku si protáhneme plíce :D

Poté pokračujeme nečekaně opět stoupáním až na Hřeben, kde odškrtáváme 46 km! Hurá!!! Nu a jelikož jsme už poměrně vysoko, následuje klesání až do Horního údolí, abychom si to mohli vzápětí opět vystoupat nahoru.

Na protějším kopci vidíme další náš cíl ... Koberštejn a tak pokračujeme dále. A protože máme dostatek sil i času že, šoupneme si opět nějaké dva kiláčky navíc, to když místo zelené následujeme modrou značku. Nu, tak se trošku vrátíme a koukáme zespoda na opravdu výživný kiláček na hrad Koberštejn. Nikdy v životě bych si nemyslela, že takovýhle krpál existuje, to má snad 90° :D :D :D Kudma asi ten Pavel jezdil tou ávií sem :D :D :D Nahoře se hroutím na zem a dáváme ruma na povzbuzení. Bože já chci umřít! Pája prohlašuje, že až příště uvidí v itineráři název Koberštejn, rovnou se ze závodu odhlašuje. Fuj a ještě jednou fuj, už nikdy v životě se sem nepůjdu podívat :D Pokračujeme dále, z Opavské lovecké chaty, kde jsem doufala, že bude konečně možnost koupit něco k jídlu, se vyklubala obyčejná malá chatička. Já chci polívku!!! Následuje další výživné stoupáníčko po žluté na Kristovo loučení ... tam se asi brzy všichni rozloučíme :D Cestou potkáváme vybetonovaný náhon, tak si regenerujeme nožky v té ledárně. Dalším stoupáníčkem se šplháme na Jelení loučky. Paří sluníčko, dochází nám voda a jsme totálně uvaření. Rozkládáme tedy tábor v lesíku a všichni odpadnou, psi to zalomí okamžitě, my si taky na chvíli schrupneme. Zhruba po půl hoďce vystoupáme ještě o něco výše na Lysý vrch a odškrtáváme tím 64 km. Vyhlašujeme další pauzu a plánujeme co bude dál. Jsou tři hodiny, od rána jsme ušli jen 25 km a ještě jedou takovou trasu máme do cíle. Od rána jsme neměli nic teplého v žaludku. Počítáme, že s naší rychlostí 2,5 km za hodinu bychom došli do cíle nejdříve ve tři, čtyři hodiny ráno a to bez bivaku! Je rozhodnuto, na dalším svozovém bodě končíme. Čeká nás tedy poslední 4 km. Ovšem jaké 4 km ... z nějakých skoro 1200 m.n.m. musíme sestoupat na téměř 600 m.n.m. ... takže opět další výživné klesáníčko, doslova a do písmene trpím, kolena bolí jako čert, ať už jsme dole.

Konečně Bělá, konečně hotel Eduard, kde jsme plánovali něco pojíst. Bohužel tu je zrovna svatba a tudíž nám k jídlu nic nedají, prý nám načepují jedině pivo. A to je dá se říct poslední hřebíček do rakve, s prázdným žaludkem už opravdu neujdu ani krok, popíjíme tedy pivko a čekáme na odvoz. I s naším blouděním jsme ušli 72 km, vystoupali 3100 m a sestoupali 3000 m ... ačkoliv Šerák tedy pro nás letos bez bodu, jsem na sebe pyšná. Byl to opravdu mazec totiž. V základním táboře dáváme sprchu, převlíknu se do čistého a KONEČNĚ se najím. Bylo to extra náročný, ale bylo to super ... příští rok jdeme znovu!!! :-) Tož trekařům zdar!
Fotky z našeho putování tady a trasa i s blouděním tady

Dnes jsme trošku neplánovaně vyrazili na trek do Prosečného. Jelikož se poprvé zúčastnil i Čertíček, přihlásili jsme se do nejkratší trasy, cca 26 km dlouhé. Společnost nám dělal Honza s Fairynkou a tak se šlapalo příjemně a cesta rychle ubíhala :-) Počasí nám přálo, tuhle lehký deštíček, tuhle vysvitlo sluníčko, no prostě ideální trekařské.

Trasa nebyla moc náročná, žádný krpál ani nahoru, ani dolů, příjemný zvlněný terén, že i bylo na co koukat, v půli trasy restaurace s dobrou baštou, takže i bříško spokojené :-) Jen těch silnic bylo na můj vkus hodně. Ani jsme moc nebloudili ... jednou jsme šli s davem a místo příjemné lesní cesty jsme to švihli přes staveniště, podruhé jsme zůstali stát v poli, kde nám zmizela cesta :D Ale vždy jsme se hned chytli a díky Honzovi si nenašlapali navíc skoro nic :-) Čertíček mě mile překvapil a šlapal celou cestu poctivě po boku svého tatíka. Ještě si stihl za chůze s Fairynkou vzájemně okusovat hlavy a lovit myšky :D Příjemný den a Čertíčkova premiéra v dogtrekkingu se více než povedla, dokonce nám to z 21 týmů vyneslo 5. místo!!!
Fotky jsou zde 

Prožili jsme LUXUSNÍ víkend mezi partou skvělých lidiček a náramně si to užili :-) 

V sobotu jsme vyrazili na výlet do vrcholků Krkonoš, ti odvážnější si se mnou vyšlápli až do 1500 m.n.m. na Sněžné jámy a krásně jsme se prošli trasou dlouho 26 km. Ani občasný déšť, mlha či vítr nás nezastavil, odměnou nám pak byly nádherné pohledy do kraje a výtečná bašta na Labské boudě i na Dvoračkách. Poprvé šel i Čertíček takhle dlouho trasu a šikula šikovná šlapal statečně! Sobotní večer patřil radovánkám a oslavě padesátin jednoho skvělého choďáčkáře :-) A že jsme to oslavili řádně :D
V neděli jsme si ještě všichni hromadně udělali výlet cca 8 km okolo Štěpánky a pak už byl čas se zase vrátit do reality běžného života. Bylo to super a už teď se těším na další podobnou akci, protože choďáčkáři jsou prostě skvělá parta lidiček!!!
Fotky ze sobotního výletu od nás i různě postahované od všech možných autorů (děkujeme) jsou tady

Již počtvrté jsme vyrazili na mistrovství choďáčků v agility, tentokráte zase do Sezemic a pořádané pod mojí taktovkou. A tento den si vysloužil několik NEJ :-)
NEJVĚTŠÍ účast choďáčků za dobu pořádání mistrovství, rovných 17 soutěžících se nás sešlo!

NEJLEPŠÍ parta lidí se sešla ...opět znovu se mi potvrdilo,  že choďáčkáři jsou prostě super :-)

NEJZÁHADNĚJŠÍ cesta do sezemic ... doteď netuším kudma nás to Kamča vlastně vezla :D

NEJDELŠÍ den na závodech neboť jen magor dobrovolně v sobotu vstává v půl páté ráno, aby se následně vrátil domů v půl jedenácté v noci!
NEJTEPLEJŠÍ den, neboť jsme běhali po parkuru  v těch šílených tropických třicítkách!
NEJVĚTŠÍ zrada nastala, když jsem si v půli jumpinkgu uvědomila, že nevím kudy dál ... díky bohu, že tam jsou ta čísla!

NEJŠÍLENĚJŠÍ honička při vyhlašování, kdy jsem lítala s cenami, pohárami, kokardami, diplomy a pak rychle pro svýho psa na focení ...
a přesto to byl NEJÚŽASNĚJŠÍ den a skvěle jsme si ho užili :-)
Aríšek měl tendence se ze začátku začmuchávat, ale pak se chytil a zkoušku a open už odběhl suprově! Vyneslo nám to v součtu choďáčků bramboru, tedy 4. místo :-) Mám radost z dědka mýho, je to šikula. Čerťas opět splnil svou funkci okousávače Rejlinky hlavy a spokojeně totálně vyřízení jsme doma upadli do postele a zaslouženě odpočívali :)

Fotky postahované od různých autorů (a za něž děkujeme) tady

Dnes se nám s Aríškem povedlo složit zkoušku OB-Z !!!! Mám z toho velikánskou radost, protože šlapal jak hodinky kluk má šikovná, snaží se dědek můj :-) Na to, že jsme klasicky naprosto netrénovali :-) Při odložení mi bohužel vyběhl za psem, takže nula a při přivolání mi nezůstal ležet, takže také nula ... ale jinak luxus, moc ho chválím :-)