Čelovkoběžky

No to byl zase jednou nápad! Strašně, strašně, strašně nutně jsme chtěli na běžky, ale protože všichni jsou přes týden v práci a víkendy jsme se nemohli sejít, padlo rozhodnutí ... vyjedeme po práci a pojedeme i za tmy s čelovkama! Míšo,jsi geniální, byl to nejvíc nejlepčejší nápad! Samozřejmě se toho nápadu chytl i trenér a Jida a tak ve středu ve čtyři hodiny se scházíme ve složení trénér, Jida, Míša a Stáňa na Benecku na úplně prázdném parkovišti. Rumík na posilněnou od trenéra, perník na posilněnou od Stáni a vyrážíme! Ještě nutnou fotku se sluníčkem a honem, honem na trasu ať stihnem kousek za světla. Čertík je jak nafrčenej a tak nemusím ani hrábnout hůlkou, jen se vezu ... vezu a točím :-)

Jida ještě ani nešlápla do běžek a už se válí po zemi, ale co, stejně se budeme zase fotit, počkáme na ni. A kousek zase popojedem a jejdaaa, Rovinka, první hospoda. A tak dáme si něco že. V nohách (běžkách) máme asi dva kilometry, to je třeba něco na posilněnou. A fotka taky nutně je potřeba, bo když vylezeme z hospody, už je tma :-D A teď začíná teprve to pravý dobrodrůžo ...a je to parádní, už chci jezdit jen potmě! A že to frčí tyjo, trenér nasadil a Čertíček s ním nutně musí držet krok. A když ne trenér, hecují se s Lokym nebo Tripem, takže chvílema se fakt bojím, že to neustojím a rozbiju si tlamičku :-D Je to pecka, fakt že jo. Teda Stáně toho věčně zamotanýho Baďáčka moc nezávidím, zvlášť i když zamotaný,přesto chce už jeeet za ostatníma. Po nějaké době zjišťujeme, že jsme vlastně úplně jinde než jsme měli být a že okruh dokola by byl hrozně dlouhej a že hospodu Piráta jsme už minuli. No je rozhodnuto, po perníkopauze se obracíme a fičíme zpátky tou samou cestou. Říkám si tyjo my máme tempo, my ženeme, když tu znenadání nás předjíždí manik bez čelovky,bez psa a než se stačíme vzpamatovat, už ho ani nevidíme! Dobře, tak zas takové rychlo tempo teda nemáme :-D

Pirát! Nejlepčejší hospoda! Paní nejdřív vylekaná,že tolik velkých psů proboha ne, to se dovnitř nevejde, ale naštěstí si to rozmyslí a pustí nás dovnitř, přece nás v těch minus dvaceti nenechá stát venku.Hospoda je boží, pan hospodský je ještě lepčejší a Jida svým ,,jé já zapo mnělaříct, že cibuli nejím" asi nejdokonalejší :-D Umíráme tam smíchy a nikdo nám nevěří, že jsme jako fakt všichni řidiči a že jsme naprosto čistí. U vedlejšího stolu sedí náš rychloběžec a ačkoliv sedí ještě když se my zvedáme k odchodu, stejně nás ještě jednou dožene ...bože na čem ten frčí jako? :D Při odchodu s sebou Jida ještě párkrát flákne, to aby opravdu všem ukázala, že jsme ničeho nepožili a pak huráááá parádní rovinkou až k autům. Trenér zase valí jako drak, tudíž Čertíček se nenechá zahanbit a já bych si u toho mohla snad i číst nebýt tma :-D Parádní, parádní, parádní to bylo a chci ještě nějaké opáčko!!!!
Fotky od Stáni zde a takový sestřih jak to frčelo tu