Novinky

Přechod Orliček

24.06.2018 08:34

Choďácký víkend v Jablonečku

17.06.2018 08:21

Zde jsou lvi

10.06.2018 08:20

Trek 20 minut cesty od našich? No to bych byla blázen toho nevyužít, když konečně taky jednou někam nemám daleko (rozumějte odvézt Adélku a Moginu na hlídání a následně se přemístit na trek). Takže rozhodnuto, ani ne 14 dní po Vokovi vyrážíme směr severní morava, konkrétně stáje v Nových Zámkách. A už se tu sjíždí povedená partička trenérem počínaje, Šedikem konče. A protože jsme se všichni neviděli už skoro 14 dní, vítání nemá konce a co víc ty invalidní vozíky tam opodál postavené tak moc lákají. Jarda obchází stoly s Absinthem, kterého dostal na Vokovi, koluje tu i zlatavý trekařův čaj ...soudím, že párty byla povedená! Ráno se mi vstávat nechce! Jako fakt nechce, ale trenér je nekompromisní a tak se stává nemožné a startuji po výtečné snídani skládající se z vajíček a lahodného lékořicového zeleného moku dokonce i ve startovním okně! Čertíček natěšený, hurá na trasu. 

A tak si tak tlapeme, obec Řimice asi na 4 km a je tu něco jako hospoda. Vypadá to sice zavřeně, ale trenér zavelí a trenér se má vždycky poslouchat a tak usedám na ,,zahrádku restaurace" :D A tu, kde se vzal, tu se vzal, stojí mužíček před námi, usmívá se na nás téměř bezzubými ústy a ptá se, co si dáme. Nu co pivo, dvě, tři, čtyři ...mužíček se zarazí, prohlásí ,,a o mně říkají, že su alkoholik" a vyrazí nám natočit. A hle, kde se vzal, tu se vzal, on tu Šedik! Hned po startu zakufroval a jak je teď rád, že si tu s námi může dát jedno pěnivé. Záhy se k nám přidává i mužíček a my zjišťujeme, že se jmenuje Eman a je malíř. Eman malíř pro nás zůstává asi největším zážitkem z letošních Lvů :-D

Řádně odpočatí vyrážíme na další kusanec trasy ... Bílá Lhota, kontrola č. 1 na 6 km a ač prolezeme celé arboretum i hřbitov, baobab co není baobab prostě nenajdeme. Uděláme usvědčující fotografie a směle dál. Přes Pateřín a Starou vápenku, kde měla být živá a už není, cestou necestou, místy i jakýmsi trnitým křáčím a hle Javoříčko před námi. Veliké parkoviště hlídané dosti opálenou paní, na kraji kiosek s občerstvením ... no dáme si :-) Zjišťujeme info o poloze Stáni a o poloze Romany s Matěm, no jsme za nimi kusanec teda. A vadí nám to? Neee :-D Však mi je druhý den doženeme. Zvedáme se, prosvištíme kolem jeskyní, vyskotačíme nahoru po schodech a protože jsem tu dřív než trenér a ta hospůdka tu vypadá tak lákavě, rovnou dva kousky ještě objednám. 

A je z toho dosti vtipná pauzička koťátkama počínaje, až běžkařskou technikou trenéra konče. To když odejde pro dvě piva a vrátí se s běžkama v rukách :-D Slečna servírka mu k tomu nabídne ještě sáňky.

No nic, zahrajeme osmou symfonii na klavír a vyrazíme dál. Tu přichází neveselé zprávy a přijde ne moc vydařený úsek trasy, k tomu se ztrácíme. Rychle se chytneme zpět trasy a ošklivé myšlenky se nám taky podaří lehce potlačit, ačkoliv zbytek trasy už tam někde prostě jsou. Šestá večer, čas večeře a vesnička Kladky s milou ač trošku pomalejší obsluhou a výborným salátem. Trenéra dostihuje chmur, dusno a celý den bez jídla a postupně mění barvu od bílé po zelenou, až usne. Nechávám ho chvíli prospat, zatím si pokecám s místní elitou u protějšího stolu a veselo je taky.

Čas popoplout a přemístit se někam na bivak. A protože trasa vede po silnici, i v šeru a tmě se nám tlape krásně. Nezávidíme těm, co tu šli přes den v pařáku, muselo to být peklo. Kousek za Vrážným je taková hezká hranička dřeva, kryté stromy zvrchu, rozhodnuto, nikam dál se netáhneme. Rozkládáme bivak a zalézáme do spacáků. Tentokrát mi ale trvá dlouho usnout, nějak lehké spaní mám a když konečně zaberu, budí mě trenér se slovy ,,hele vstávej, asi bude pršet". V životě jsem nebyla tak rychle sbalená a přichystaná na cestu. Což ani trenér nečekal, protože většinou to je on, kdo nervózně přešlapuje, že jako už jdeme ne :-D Takže ještě těžce za tmy zdoláváme K5 na 34,5 km a svítání chytáme akorát u zříceniny hradu Cimburk na 39 km. A tu se bivakuje, nějaké dvě holčiny tu spí a prosí nás, jestli nevíme o nějaké vodě. Slízíme krutou strmou pěšinkou dolů do Trnávky a už za světla potkáváme Jardu s Aronem, naše věrné spolubojovníky na trase. Taky shání vodu, všichni jsou nějak na suchu. Šlape se nám perfektně a brzy tiskneme K7 na 42 km. Je nádherné ráno, mezi poli, lesy, loukami, jako jo, máme se :-) 

Stáňa posílá fotku jak tam někde dál brutálně lije ... my to zase vychytali a ani kapička. Jenz dálky koukáme jak tam někde je černo. Studujeme mapu a kousek bokem z trasy má být motorest, dle informací na internetu dokonce i otevřený. Takže snídaně!
Devět ráno, od rána 20 km, celkově 53 km a nádherný motorest s teplou polívkou a studeným pivem :-) A jako bonus vevnitř Maťo s Romanou a Rumánek s Lenkou. No vida, nejsme tu úplně samy. Parádně posilnění s doplněnými zásobymi vyrážíme tanečním krokem dál. Je mi tak krásně, tak lehce. Trošku se pomotáme po vlastním značení, ale navigace to jistí, děkujeme Jeníku nastotisíckrát! Kolem hradu Mírov a kousek po opravdu nepěkné hooodně rušné hlavní silnici a šup, jsme zase v lese. Předcházíme Maťa s Romčou, abychom na ně počkali u brodu, kde dáváme pauzičku a rácháme nožky v ledové vodě.
Vyrážíme dál a těsně před K10 (67,5 km) trenér prohlašuje, že usíná za chůze a že potřebuje pauzu. A tak nepohrdneme krásnými lavičkami u kapličky a dáme pauzičku. Trenér spí asi dřív než dolehne, já si rozhodím na zem karimáťu a taky na chvilec poležím, usnout se mi ale nepodaří. 

Po cca půl hoďce se zvedáme, akorát nás dochází Maťo s Romčou, tak jim tento krásný biváček přenecháme a vyrážíme vstříc Bouzovu. Strašili nás, že tu bude brutální kopec ... no asi máme až moc dobrou náladu, protože nám to přijde jako lehké stoupání, u kterého zvládáme kecat i se smát. A je to tu! Majestátní hrad Bouzov a geniální hotel s restaurací pod ním. Usedáme, naplníme bříška a jsme totálně spokojený. Pauzičku tady dáváme dlouhou, za prvé od rána máme ušlapáno fakt dost, tak není kam hnát a za druhé se dosti černá, jestli bude pršet, přečkáme to pěkně pod stříškou s pivem v ruce :-) Přichází Rumánek s Leničkou, kde je hernajs ten Maťo tým? Chtěli jsme na ně počkat, ale už tu sedíme skoro dvě hodiny a obloha už se taky vyjasnila. No nic, zvedáme se k odchodu, uvidíme je v cíli ...a tu se vyloupnou na konci cesty ....ahóóój! Tak aspoň pozdravit se stihneme, dopřejeme jim zaslouženou pauzu v restauraci a my razíme dál směr hřbitov :-D K12 na 76 km, 14 km do cíle, no to je pecka, to tam budeme úplně za světla!

 Jsem na nás pyšná ...ale nejvíc jsem pyšná na to, že ani chciličku jsem neměla za celý trek jedinou krizi! Nějak se mi ty treky hodily tak do totální pohody a báječnosti, že mi ani nepřijde, že šlapeme :-D Kolem jelenů, přes nám dobře známou Bílou Lhotu, kde potkáváme choďáčka midaře až do Měnína ...a tu jak z pohádky se vyloupne nádherná zahrádka u hospůdky. No kdo by odolal! Sice máme do cíle necelých 5 km, ale kam hnát. Úmysl dát si jen večeři bo v kempu je to s jídlem křivolaké se trošku zvrhl a brzy za vydatné pomoci trekařova moku se bavíme s celou zahrádkou, boží lidi tu mají. Jeden nás zve na grilovačku, prý jdeme okolo. Prý a kolik jste teda jako ušli. Při zjištění že asi 85 km, z toho od rána 52, jdou do kolen. Ty vole, my ujeli na kole 20 km a připadáme si, že sportujeme. A oni ani nevypadají, že by někde byli :-D No jooo, komu je fajn, tomu je hej. Ačkoliv je nám tam opravdu krásně, je čas se zvednout a popoplout na závěrečnou rovinku ... do cíle opravdu stíháme na pohodu za světla, hernajs my jsme ale sportovci :)

Nakrmit pejsky, vysprchovat se a už se můžeme veselit s ostatními. A ač poslední dobou ty noční etapy bývali dosti chudé, tentokrát se jí nikdo nezalekne a sobotní večírek stojí za to! Patrik s Míšou na invalidních vozících několikrát odjedou spát a několikrát se zase vrátí, Jardu vytáhneme polonahýho z auta na focení, prostě veselo je až do rána. Je mi krásně mezi lidem trekařským :-)
V neděli už jen vyhlášení, rozloučení a hurá domů. Tak zase na dalším treku přátelé!

Za pokladem Voka IV. z Holštejna

27.05.2018 11:53

Květen ... treků a výletění čas :-) A tak jsme se ve čtvrtek po práci balili do auta a vyráželi opět směr jižní Morava, tentokráte Jedovnice a kemp u rybníka Olšovce. Konal se tam dogtrekking Za pokladem Voka IV. z Holštejna a tak jsme tam nemohli chybět :-)
Čtvrteční večírek se opět vydařil, zdravení s ostatními trekaři nemělo konce, pán u okýnka byl velice, velice ochotný a dokonce jsme se zdravili i s jiným trenérem! :D 
Páteční start už tak rychlý nebyl, ale pozor jako ...i startovní okno jsem tentokrát stihla a tak jsme se kolem Olšovce vydali vstříc krásným 88 km. Hned ze začátku jsme utekli jednomu z části naší výpravy, nu kdo nedrží krok ... :-D Kousek za K1 milá vesnička Rudice s krásným větrným mlýnem, milým pánem a příjemnou samoobsluhou, no nedejte si jedno. A tak pauzička jak má být. Něco rychlého sladkého do bříška a kolem opravdu zajímavé kapličky vstříc K2. Trošičku pobloudíme, ale nakonec zdoláváme i K3 u Máchova pomníku na cca 15 km. Čas oběda, trenér vytahuje okurky a ukládáme se do trávy k polednímu spánku. Prostě relax! Když trenér zavelí, nahazuju své stále přeživší botky a zvedáme se k odchodu ... a hele ho, ztracená část výpravy nás našla.  A tak ke kontrole K4 pokračujeme v silné formaci. Odštípneme cca 16,5 km, opuštíme naši posilu a vydáváme se směr Čertův hrádek. A Čertík to ví, že jdeme na jeho místečko, táhne jak zběsilý za trenérem až z toho hážu ladnou rybičku. Nu což, dlouho už jsem neměla sedřený kolena :-D 
Štípeme K5 na Klamovce a potkáváme Jardu s Aronem, dáváme pauzu, ale protože je tu děsné vedro, zvedáme se brzy a šlapeme dál. Trenér chytá krizičku a tak kousek nad Klamovkou, na parádní louce pod lesem rozhoduji pro pauzu. Odhazuji boty v dáli, rozvalujeme se do trávy a pauzička pomáhá ... natolik, že tam trenér hodí i pár póziček s těmi panorámaty :D  Ani se nenadějeme a je tu naše posila, která to vzala v protisměru z Blanska. A tak máme dokonce pauzičku i se zlatavým mokem, děkujeme :* Dohání nás Jarda a tak ještě polebedíme chvíli i s ním. A už je čas odchodu, směle vstříc dalším kilometrům. A protože chlap vždycky všechno ví nejlíp, kór když jsou dva ...tak zakufrujeme :D Joo, kdyby se poslouchala Věruška :P A protože Jarda je taky chlap, ztratí se na úplně stejném místě jako my. Takže ho nabereme při cestě zpátky a jak poslušně pak cupitají dle mých navigátorských schopností :D :D :D

Hořice, 24 km, hospoda U strakatého koně ... ve dveřích koště, za ním ,,milá" paní, co nám sděluje, že mají otevřeno až za hodinu, že má spoustu práce, kterou musí stihnout než otevře a že nám nenatočí ani jedno pivo, protože nestíhá. Tak se uvelebíme naproti do krásného dětského hřiště, zda tu práci přeci jen nestine dříve. Práce má ovšem dost ... takové omývání lampiček před hospodou je potřeba udělat honem rychle před otvíračkou, stejně jako omytí kola a dofoukání duší :D :D :D Jdeme z nich do kolen a protože zásoby máme své, je z toho docela dost veliká zábava. Nakonec se rozhodnou, že mají dostatečně vyleštěno a mohou otevřít ... dokonce i to pivo dostaneme :D Krásná skoro tříhodinová pauzička :D 
Loučíme se s naším občasným parťákem, který se vrací k autu a počká zase o kousek dál. Pokračujeme dál v trase příjemnou cestičkou až ke Spešovské rozhledně ... jako je nám lehce divné, že na rozhlednu dooost klesáme, ale co už. Ještě trochu divnější nám je, že avizovaná kontrola tu nikde není! A to si poctivě vylezeme i nahoru! No není prostě, je tu s námi i Jarda i Péťa a jako čtvero párů očí prostě kontrolu nevidí. Voláme pořadatelům, prý jim nikdo ztrátu kontroly nehlásil. Tak aspoň svlažíme hrdélko zlatavým mokem a uděláme selfí, že nám ji sundali pořadatelé se dovídáme až později :D Prý nikdo nemůže jít 30 km celý den. HA HA HA ... my většinou na 20. km bivakujeme :-D :-D :-D 
K9 v Černé Hoře, živá kontrola ... za nás už lehce umřela. My ale neklesáme na duchu, je tu i fungující hospoda a tak nejen teplá bašta do bříška, ale krásně orosený zlatavý moček a nějaký ten průduškový padnou :) Je to teda trošku luxusnější restaurace, takže při cestě na záchod přes celou hospodu, mi je lehce trapno v těch zablácených botech. Posedíme hodinku, dvě a protože je jedenáct, pomalu se zvedáme najít nějaký bivak. Ještě poprosíme o pivo do petky, ať se nám hezky chrupká ... no nejdřív takový prasárny nedělají, pak nemají petku a nakonec přijdou a úplně v pohodě nám donesou jednu natočenou.
Loučíme se s naším doprovodem, chudák zítra musí do práce. A my kousek za Bořitovem nalézáme parádní biváček u fotbalového hřiště ... s poličkama, věšáčkem, no pecičkový bivak. Pivečko padne a je půlnoc a úléháme do spačáčků ... no mi se spí luxusně! Trenér tedy opět nespí a je půl patá a už mě budí, že budeme vyrážet. Boha jeho! Ale když trenér zavelí ... a tak po páté v plné polní směr K10 a Malý Chlum. Cestou se sem tam objeví spacák v lese a těsně před Chlumem doháníme Jardu, no nazdár :-)
Štípeme K10 na Chlumu, sluníčko vychází a je to neskutečně nádherná nádhera! Miluju tyhle rána po bivaku, neznám lepší pocit než s parťákem u pasu a baťůžkem na zádech, za dobré nálady a vtipkování s trenérem, bloumat krajinou. Přes Krhov a Jabloňany, trenér bájí o parádním nádražním bufetu v Boskovicích, který tu potkali, když šlapali s Pavlem. Najednou se zastaví, rozhlídne a hej ten bufet je tady, jdeme! Skalice nad Svitavou, za deset minut sedm, otvírají v sedm ...no peckaaa :-) A mají zelňačku! Jupííí. K snídani zelňačka a pivo a druhé a průduškového a konverzace o banánu a pán u vedlejšího stolku

vyprskne smíchy a dává se s námi do řeči. Přichází i Jarda, potom ještě i Šárka a my se pomalu zvedáme k odchodu. Vypadá to dneska na slušný vedro. Přes Pilské údolí, Kuničky a už štípeme K14 na cca 68 km. Je čas oběda, bláhově si myslím, že tu v Karolíně bude restaurace, když je zakreslená do mapy. No není tu. Je tu pouze samoobsluha, zavřená ...zato s parádním posezením. A tak si kecneme a dáme pauzu. Jen to pivo by bodlo ... a tak se odhodlávám k hrdinskému činu a jdu poprosit místní zda by nám dvě piva neprodali. Uspěla jsem, dokonce je marně přemlouvám, aby si za to vzali peníze. Prý takovým sympatickým turistům musejí pomoct v nouzi :-) Takže pauzička nemá chybu, je tak dokonalá, že trenér to tam na chvilu i zalomí. No nechám ho chvíli spát.
Asi ve tři se zvedáme k odchodu, čas popoplout.Ťapeme, ťapeme a hle ... tu stánky, vyhrává tu hudba, točí pivo a grilují klobásky! Ocitli jsme se na hasičské soutěži a tak přijímáme tuto výzvu a nadlábneme si bříška a svlažíme vyprahlá hrdla. Sice kousek má být živá, ale kam se hnát, zvlášť když nevíme jakým stylem je pojetá. Tady je nám dobře :-) Záhy se ukazuje, že trenéra je dobře poslouchat, protože živá nejen že končí, ale nemá tu krom vody nic k pití. Nivová pomazánka je tedy geniální, té si dám nášup ... a pak ty zatrolený banány zase :-D 
Z živé to máme 13 km do cíle, to dojdeme skoro za světla! Vyšlapeme si takový trošku kopeček, kde potkáváme jiného choďáčka, šlapou MIDa. Macocha ... poprvé v životě vidím Macochu, pane jo, to je ďuzna :D Ale je tu krásně, to se musí uznat. Pak už jen šupity, dupity a vidíme Olšovec, akorát zapadá sluníčko, líp jsme si to načasovat nemohli. Posledních pár metrů do kempu a už nás vítají, hurá :-)
Nakrmit a uložit Čertíčka, kluk šikovná je čím dál lepším parťákem na longu, sprcha pro paničku a následná oslava zdárného ukončení longu ... do rána bylo co dělat, oslava to byla velkolepá. Neděle již tradičně v duchu naprosté pohody mezi přáteli trekaři, vyhlášení, zpakování auta a dlouhý odjezd domů. Pecková akce, podařilo se vám to Vokovci, těším se na další ročník ...ač nemůžu slíbit, že i přes nemrznoucí směs, někde opět nezamrznu :-D
 

Šlapanický vlk Moravským krasem

06.04.2018 21:16

Takový jeden šílený nápad a já se ho hned chytla ... no jo, tak si uděláme výlet k Brnu do Šlapanic.

V pátek po práci tedy rychlo nahážeme věci do auta a hurá na pětihodinovou cestu na trek. Longaři jsou už od rána na trase a podávají mi pravidelné info, kde se momentálně pohybují, trenéroj to teda šlape nějak moc dobře beze mě! Dorážíme na cvičák asi v půl deváté, rozdělat stan, rozestlat auto na spaní a hurá do klubovny na baštu. Za přítomnosti longařů, co se už vrátili z trasy, ten čas letí jako zběsilý. Před desátou jdu uspat Adélku do auta a ještě stihneme přivítat v cíli našeho parťáka na zítřejší short. Blázen si odešel dneska long a zítra půjde ještě s náma :-D V příjemné společnosti pak celý večer uteče jako voda. Ráno mě budí SMS od trenéra jestli už hodlám vstávat?! Cože jako?! On jako došel do cíle ještě v noci? Nechápu, těžce nechápu, tady je někde nějaká chyba :-D Ano,koule na noze, já vím :-D

Sobotní nádherné ráno, my se hrabeme z auta a když vidím těch spolutrekařů na shortu, všichni v elasťákách a plně připraveni na akci ...no raději si ještě sednem s Adélkou ke snídani a s trenérem a parťákem si dáme pivko. Startovní okno se mi tedy kupodivu nepovede stihnout ani na tom shortu, hergot :-D Vyrážíme asi hodinu po něm, tedy lehce po desáté. A co ...já si sem přijela užívat. A užívám si to! Počasí tedy slibovali teplejší, ale jsme vybaveni, i rukavice máme :-D Adélka tentokrát v kočárku, prý je trasa sjízdná a krom přetahování přes potok je to všechno opravdu na pohodu. Trasu asi 27 km si užijeme dokonale ...sice nestihneme ani zdaleka limit 9 hodin, kontrolu se nám podaří chytnou ze tří jen jednu ...ale víte co? Užijeme si naprosto peckový den a to je to hlavní! I dvě hospody stihneme ... jednu v Sivicích s geniální baštou, ale opravdu hodně geniální baštou a druhou zase s geniálním pivem v Mokré. No co, že se nám tam povede roztřískat všechny skleničky, když se nám do sebe pustí psi u stolečku :-D Do cíle dorážíme za šera a před bránou už nás vítá trenér s odměnou v podobě piva ...díky ti trenére! :-D

Nakrmit pejsky, dát je spinkat, na baštu do klubovny a ač to nemám v plánu, při uspávání Adélky usínám asi dřív jak ona :-D Neděle v rámci klábosení, vyhlášení a pozooor ...trenér 5. místo!!! A parťák na bedně! Gratulace obrovská! :-) Ještě oběd, sbalit saky paky a protože se nám domů ještě úplně nechce, vyrazíme tentokrát i s Moginou na výlet - na Alexandrovu rozhlednu. Je krásně, Adélka nasbírá asi tři miliony kytiček do kapes, které pak budu ještě dva týdny tahat snad odevšad, dojdeme si na rozhlednu, natrháme medvědí česnek,kterého tu je už spousta a cestou domů se stavíme ještě na baště u rybníka Olšovce v Jedovnici. Ale teď už je opravdu čas vyrazit domů ... skoro to stihneme ještě v neděli :-D
To je tak, když se víkend vydaří :-)

Jarní Dvoračky

02.04.2018 21:13

Velikonoce, svátky jara ...a protože všude jaro, tak my na Dvoračky za sněhem :-) A byl to naprosto peckový výlet!

Předvelikonoční Drábské světničky

30.03.2018 21:07


Rok se s rokem sešel a opět tu jsou Velikonoce a tudíž pravidelné Drábky. Ačkoliv celý týden lije jak z konve a je kosa, ráno se probudíme do sluníčka a to by byl doslova hřích nevyrazit. Zvlášť, když Drábky máme z Liberce ani ne půl hodinku. Schází se naše známá choďácká parta a zvesela vyrážíme vstříc asi 12 km. Čertíček spokojený, Adélka nadšená, sluníčko hřeje a ty parádní výhledy! Jako totálně parádní to bylo, moc jsme si to užili a děkujeme Marcelko, příští rok určitě s námi zase počítejte :-)

Po stopách Toulovce

22.03.2018 21:15

A je po zimě. Jaro se hlásí a ačkoli předpovědi počasí slibují silné minusy, my víme, že jaro je tu a s jarem tu je vždycky i Toulovec! A tak ve čtvrtek po práci usedáme do auta, abychom zdolali pětihodinovou cestu na zahajující závod nové sezony. Protože kdo na Toulovci není, jakoby nebyl :-)
Samozřejmě klasika, přijíždím jako poslední. Rozprava v plném proudu, nač se cpát mezi všechny ty informace dychtící, když nemám ani mapu. Zařadím se raději k okýnku pro pívo, však trenér s Jidou to už nějak zvládnou. Než se dostanu k trenéroj, potkám hafo známých, takže zdravení nemá konce! Bože jak je na těch trecích krásně :-)
Konečně se dostávám k trenéroj a Jidě, ani u nich zdravení nemá konce ...až tolik, že jsme okřiknuti zapáleným trekařem že jako pšššt! Málem padnu smíchy pod stůl, já se přijela bavit! Naštěstí hospoda brzy zavírá, takže jsme nuceni přesunout se na pokoj ...vivat Republica :D
Pátek ráno, čas startu! Skoro i stihnem startovní okno, fakt se lepším! Zabalená jsem včas, ale ta snídaně mě hrozně zdrží no. Zdárně odstartujeme a kupředu jen kupředu vstříc 82 km. Ťapity ťapity přes pole, louky i s novou šedivou posilou našeho týmu. Předchází nás naprosto boží trekař, prozatím nám neznámý avšak na první pohled veliký sympaťák. Čertíček moc nevydýchá, že ho někdo předběhl a tak zabere ...hážu první držkopád letošního Toulovce, škoda že je všude tolik bahna :-D
Borová ...nenápadná samoobsluha vedle silnice. A jak nás na jedno lahvové láká! No necháme se zvábit, ale jen jedno rychlé (a Romanovu páleničku :D ) a zvesela zase pokračovat dál. Ani se nenadějeme a rybník Zimka, z předchozích ročníků nám již známý, a první kontrola K1 na 10 km. Pecka! Musíme to oslavit Romanovou sakra dobrou pálenkou :-D Pak už jen kousek kousíček do Budislavi, kde je hospoda ... ovšem ouvej a ouha, otvírají až ve čtyři! Nu nic, čekat nebudeme, jde se dál. Přes nádherné Toulovcovy maštale štípeme K2  a následně i K3 na 18,5 km a brzy nás čekají Vranice. Vranice, hospůdka nám milená a již známá. Opět tam jdeme do kolen asi milionkrát.Ovšem teď už víme, že hledat toalety máme jedině na hajzlech a že malý pivo se točí jedině v cukrárně :-D A helemese koukejmese, koho nám tu čerti prskli ... nám již známý sympaťák trekař se tu objevuje. Prý minul všechny kontroly, tak si to dal celé znovu. Posedí s náma, poklábosí a ač vyrazí na trasu dobře o hodinu dříve, už z něj prostě zůstane náš Vojtíšek :-D
Lehce se šeří, je třeba popoplout. Sice nám místní nabízejí přespání v hospodě, ale kdepak, indulonu si tam nechte, my jdeme dál! Kousek, kousíček štípeme K4 na 22 km a už jen skok do Nových Hradů, 24 km, kde nás opět láká hospoda. A my opět podlehneme :-D K5  nám odskočí z hospody píchnout Jida. Po vášnivé debatě s místním ,,ekologem" se raději rychlo zvedáme! Jako ty medvědy co sem nasadili, to je prostě zlo :-D Škoda, že chytrák pouštěl moudra u stolu tří študovaných ekologů :-D :-D :-D Když se ale zvedl k odchodu domů pro flintu, raději balíme rychle saky paky a přemisťujeme se dál. Jistota je jistota, zvlášť když místní přizvukují, že to sice je kokot, ale doma má docela slušný arzenál. Lesem vysoko nad silnicí, strání v téměř 90 ° úhlu se mi podaří hodit držku číslo dvě. A to tak solidní, že se vezu strání dolů, táhnu za sebou řvoucího Čertíčka a snažím se chytnout čehokoliv! Všichni mi zdrhli, Čerťan za nima táhne jak kokot a já přehlídla kořen ... držkopád je z toho natolik krásný, že přemýšlím jestli se zvednu. Au, docela mě bolí prdel, ale jo, to rozejdeme. A tak jdeme. Čertíček v nervu, že ztratil svoji skupinu táhne jak smyslů zbavený, tak se soustředím jen a jen na zvedání nohou. Hlavně zase nezakoupnout! Světlo! Silnice! Uff! Jsme tu ...Polanka :-) Hospoda a kemp, je radou rozhodnuto přenocovat v chatičce, když okolní teplota klesá pod bod mrazu. S Jidou jsme vyslány jako zástupkyně něžného pohlaví, abychom dohodli chatku. Nejdřív nám ji jako dát nechtějí, ale brzy se nad námi smilují a jo, máme bivak v teplíčku :-) A prý máme zajít do hospody než půjdeme spát. Dvakrát prosit se nenecháme, ubytujeme pejsky a šupsky dupsky zpět na geniální svíčkovou. Někteří si ji vychutnali i více smysly :-D Posedíme a poklábosíme s nějakými místními a do postýlek se dostáváme nad ránem. Máme geniální biváček, spinká se mi parádně a ráno se ani nechce z pelechu. Ale pak si vzpomeneme, že ti místní chtěli vyrazit s náma ...makat, makat, ať vypadneme dřív, než přijdou :-)
A tak jsme brzy opět na cestě, probouzejícím se lesem, loukou, zahrádkářskou kolonií ... miluju rána na treku! Jen šediváci zůstali s páníčkem ještě na chatce. Cesta zvesela utíká a přes Dolanský Mlýn a Bílého Koně se ani nenadějeme a štípeme K6 na 35 km - včerejší živá kontrola Košumberk. Vzpomínám na první ročník Toulovce, tady jsme bivakovali na hradě a trenér budil celé osazenstvo hradu, když chtěl fotit. To také bylo poprvé a naposledy, co jsem ho viděla s foťákem :-D Dle rozpravy ,,na živé vám řeknou vše o tajné kontrole". Nu, čas zavolat Péťovi co ví o té tajné. Prý na cca 48 km, ok, to nám jako info stačí, vyrážíme dál. Prudce z kopce a zvesela jen zvesela utíká nám cesta, brzy Zbožňov a K7 na 40 km. No hezky zase letíme, ty druhý dny nám fakt jdou :-) V Předhradí si v mapě samozřejmě nevšimneme nenápadného označení !!! TUDY ... a pokračujeme po červené kolem řeky. Jééé :D Trošku z kopce a trošku bláto :D Slaňujeme to, držíc se za stromky okolo, prosím, prosím ať se nevyrvou ze země :D Uff, všichni úspěšně pod kopcem a dokonce stojíce na nohách! Odtud už jen kousíček do Kutřína, hospůdky nám již známé z předešlých ročníků. Mají ale zavřeno, zvonit se nám nechce, zvlášť když koukáme na paní za oknem, která tam zrovna vytírá a tak posedíme na chodníku a zpracujeme naše zásoby. Brzo musíme dávat bacha na tu tajnou, ať ji nemineme ... u nás je možný všechno. Šiklův mlýn, jako už to musí každou chviličku být. Tu Jidu napadá kouknout se do komentáře k trase ... ,,můžete to zapít" ... cožeeee? Že by to byla živá?! V zápětí mi volá Péťa, kde se touláme, že rum pomalu dochází :-D Takže živá! No nejlepší tajná kontrola prostě :-D A líbí se nám tam moc a moc ... mně natolik, že už tam i zůstanu :-D 
Trenér odhodlaně pokračuje v cestě, já Toulovce končím, letos nedojdu. Ale ani mě to moc nemrzí, něco prostě končí a něco zase začíná ... tak to občas chodí. Sobotní večírek na základně je potom opět veliký, radostný a prostě boží :-)
Tak bando Toulovecká děkuju! Za všechno :-) 

Zima, zima, zima

17.03.2018 21:03

Nějako nám ty akce nevycházejí, Adélka věčně nemocná, pořád jen sedíme doma na zadku. Aspoň, že občas máme možnost vypadnout na zahradu do Rokytnice a užít si toho krásnýho sněhu :-)

Běžky v Orličkách

11.02.2018 21:03

Na návštěvě u našich, sněhové podmínky super a počasí taky ucházející ...tak proč nevyrazit na běžky! S tatínkem sedáme do auta a popojíždíme na Sucháč, kde máme sraz s bráchou a Kunrtovýma. Nazouváme běžky, připínám Četíčka, aby se hned na začátku trošku vyřádil a všem mizím z dohledu :-) Aby ale neřekli, asi po kilometru ho odepínám a vracím se k nim, abychom šlapali všichni spolu. Kunrtovi se brzy odpojují a tak pokračujeme jen s tatínkem až na chatu, kde si dáme parádní baštu, pivko a hurá zase zpět k autu. Povedených cca 10 kiláčků, Orličky jsou na běžky fakt super, krásné trasy upravené a žádné krpály. Líbilo se mi tam :-)

1 | 2 >>