Po stopách Toulovce

Rok se s rokem sešel, zima uběhla, zazářilo sluníčko a tudíž nastal čas pořádně se provětrat na dogtrekkingu Po stopách Toulovce, pro mě již třetí návštěva na Luckém vrchu :-) Čtvrteční večírek byl veselý jen veselý a v pátek ráno se nám moc z postele nechtělo, ledová sprcha ale udělá své a tak dokonce i ve startovním okně s plnou polní a Čertíčkem u pasu vyrážíme vstříc 92,5 km. Je nádherně, sluníčko svítí, pofukuje větřík ... místy pofukuje až moc, hotová vichřice! Brzy potkáváme K1 na 2,5 km, odkud zvesela jen zvesela ťapeme dále ...škoda jen že né úplně po trase :-D Nu což, když už zacházka, tak aspoň s vesnicí a obchodem, tudíž jedno lahvové ještě nikdy nikoho nezabilo. A teď zpět najít znovu značku. Hurá, jsme zase na trase ...a co že na oficiálním 3. km máme už nachozeno kilometrů deset, stane se no.

Zvesela jen zvesela ... a ta mrcha značka už nám zase utekla, no je toto možné?! Má čůza sedět na stromě a volat haló tady jsem a ne běhat po lese, schovávat se za větve a podobně. Kdo pak má tu správnou cestu jako trefit! K2 na 6,5 km, dvě odpoledne, dáváme oběd. Tedy ne všichni dávají oběd, já teda místo oběda raději volí celkovou detoxikaci těla :-D V nohách máme asi dvacítku, na mě doléhá lehká krizička ...a tak směle dál, tohle se musí vychodit! Šlapeme jako ďas, snědla jsem celý balíček hroznovýho cukru a už je mi zase do zpěvu, brzy štípeme K3 na 10,5 km ... ovšem trenér se nám ztratil! Po telefonické debatě,kdy se nám ztrácí signál bo co, se domlouváme, že pokračujeme bez něj, někde nás dožene.

K4 na 14,5 km a nádherný kout Vysočiny, vesnička Podlesí, mně totálně učarovala. Tak tady bych brala chalupu,je tu nádherně! A o to krásněji tu je, když konečně objevíme hospodu! No hospodu, spíše luxusní hotel s velice vstřícnou obsluhou. Bramboračka jakou svět neviděl, no fakticky, větší hnus jsem ještě nejedla. Samá majoránka, plavalo mi tam něco jako slimák, no hnus velebnosti, jdu blejt. Aspoň, že to pivo mají dobrý! Lehounce si dám šlofíčka na stole, dožene nás trenér a po nutném občerstvení můžeme pokračovat směr Buchťák se živou kontrolou. Pravda, živá tam byla cca do čtyř, my se na ten dvacátý kilometr dostáváme lehce po šesté :-D Nevadí, máme svoje zásoby!

Seběhneme dolů do vesničky Sněžné a nacházíme tu naprosto perfektní hospodu! A světe div se, sedí tu dva trekaři! Pavla a Rumánek, nejsme na světě úplně samy! Pavla se brzy zvedá dál, ale Rumánek s námi posedí. Musíme po těch 20 km přeci nabrat pořádně síly no ne! A tak si někteří z týmu dávají šlofíčka na stole ... já ne, já už dneska v hospodě jednou spala :-D

Když se zvedáme, je tma, no jo čas bivaku skoro. Trenér se rozhoduje zůstat tu do rána, já su rozhodnutá dojít na bivak aspoň za další vesnici. Pět minut a už mi volá ať na něj počkáme, že nemá mapu a jde s náma. Jo dohnal by nás celkem rychle ... kdyby nešel na druhou stranu a nevyšlapal si to na Buchťák ještě jednou :-D My zatím uléháme kolem půlnoci na bivaku pod Drátenickou skálou na cca 23 km, v lese na jehličí, pěkně v závětří, v teploučkým spacáku a s přesvědčením, že ve čtyři vstaneme a jdeme dál. Usnu snad dřív než si položím hlavu. Zhruba ve tři ráno mě vzbudí řev krvelačných bestií, bože vlkodlaci! Ale ne, to jen trenér došel a kdesi tam v dáli v lese bivakuje a Čertíček to musel samozřejmě okomentovat. Ještě na chvilku si zdřímneme, ještě máme hodinku. Sotva zavřu oči už mě budí to velké šílené zvíře s mou botou v hubě! Héééj já ho fakt miluju jako! Dej mi botu a lehni, kolik je hodin ... a jéje skoro šest! Poplach a balíme, valíme!!!

Ráno po bivaku je to nejkrásnější ráno! Fakt to zbožňuju! Člověk krásně odpočatý, probouzející se les, prostě šlape to samo a ani se nenadějem, mává nám 40,5 km a K6. Jo takhle by to šlo. Nutné odskočení si do nízkého lesíka a můžeme zvesela jen zvesela pokračovat přes Cikháj do Tří Studní, kde máme na hotelu Horník živou. K7, 50 km a jedenáct dopoledne. Sluníčko svítí, polívka hřeje v bříšku, pivo v ruce a rum se na nás směje z lahve ... jo takhle by to prostě fakt šlo. Tak moc se nám tam líbí, že se ze živé zvedáme až před druhou odpolední, však kam spěchat, času do limitu ještě máme.

HOP a SKOK, hop a skok, dalších 7,5 km na kontě a na nás se tu směje zvesela HOSPODA v Maršovicích! No jen blázen by odolal, my ovšem blázny nejsme a směle její pozvání přijímáme. Pivečko a druhé, třetí, už je zase na světě krásně, jsme připraveni zvednout kotvy, nasadíme tempo a jéje ... potkáváme naprosto perfektního pána co tu chová koně, pívo nám donese, slivovičku rozlije, krásně by se tu sedělo, krásně. Ale my se silnou vůli se zvedáme a vyrážíme dál ... vstříc vesničce Odranec (K9, 64,5 km). Tu má být taky hospoda. Projíždí kolem místní borec na fichtlu, trenér na něj mává kde je jakože ta hospoda a řach ho, borec to poklopil na asfalt. Oklepává si vaťák a montérky, vstává se slovy: ,,Ty vole, tys mě vyboural" ...a já jdu do kolen :-D

Z K9 na K10 to má být jen 4,5 km ... a proto aby nebyla nuda se vydáváme po modré na druhou stranu. A protože se nám jde fakt jako krásně a je to tak hezky značený, nekoukáme do mapy dřív než dojdem k rozcestníku. A jejdanánku, nějak se nám povedlo vyjít z mapy, ještěže mám tu aplikaciů od Jeníka. Volíme tedy cestu přes Věcov a následně jakousi cyklostezkou zpět na modrou, všechny nás chytá menší krizička a nikdo nemluví. Ono dát si místo čtyř kilometrů rovnou dvanáct úplně tu správnou pohodu nepřinese. Bloudění přes zoraný pole je taky super nakopávka a k tomu dochází rum! Tragédie mezinárodního významu. Konečně pod hradem Štarkov a odtud už jen kousíček k vytoužené K10 na 69 km. Je deset večer, hezky pěkně, to se nám to pěkně protáhlo. Hážu do sebe brufen, zapíjím posledním douškem rumu a mám největší chuť to vzdát.

Ovšem brufen, pane jo, to je matroš! Okamžitě se mi zvedá nálada a cestou dolů do Jimramova už si i zpívám. Je mi neskutečně, neskutešně dobře ač podle některých ,,melu hrozný hovna". Jimramov vypadá jak po vymření, ani človíček tu není, natož nějaká otevřená hospoda. Dyť je sobota večer proboha, to lidi jako nechlastají bo co?! Po pauze na náměstí a výměně ponožek se vydáváme směr Sedliště ...a hle, trekaři! Sice jdou opačným směrem a prý to vědí, ale opět tu nejsme jediní na téhle planetě,ještě někdo žije :-D

Sedliště ... má to pár baráků a jednu naprosto exkluzivní hasičárnu! A v té se svítí, tam hraje televize a tam vypadá veselo ... a protože líná huba, holé neštěstí a to my nemáme, už ťukáme na dveře. Otevírá nám trenér hasič :-D No rozumět mu moc není, ale jinak je to moc příjemný pán, pivo nám dá, když si hoďku počkáme než to přestane pěnit, dort nám donese, díky bohu, že aspoň ty zavináče nenašel. Asi sem pojedeme někdy na dovolenou :-D Ještě dáme jedno a pak ještě jednoho zrzavýho šnita a můžeme se zvednout k odchodu. Hodiny hlásí, že už nějakou dobu je neděle, hergot :-D

Ujímám se vedení, hernajs já su tak dobrá. Přes Korouhev na Jelínka, štípeme K11, hlásí nám to 82,5 km a na chvilec usínáme. Následuje nekonečný pochod smrti po zelené do Telecího, kde štípeme K12 a máme ofiko 90,5 km. Všímejte ... vede Věruška a neztrácíme se! Pak už jen vyběhnout na Lucký vrch ... no řekne se to vyběhnout, mám pocit, že ta chata před náma utíká, pořád ju vidím a pořád se nechce přiblížit. A protože toho mám fakt jako dost, tak to vemem přes pole ...pomočkovaný pole! Ovšem chata už na nás bliká, už na nás volá a už jsme tady!!! Zatleskat nám nemá skoro kdo, všichni už jsou dávno v čudu, sedí tu posledních asi pět statečných ...a MY :D Po sdělení, že není ani pivo ani nic odcházíme na chatu, dokonce jsem natolik schopná ještě, že se osprchuju, rozešlu nadšené SMS, že jsme v cíli a v půl šesté za ťukání kapek deště na okno usínám. Tak to jsme stihli fakt úplně akorát!

Nedělní ráno jak vymalované, při snídani se vyhříváme na sluníčku, Čertíček dostane za odměnu, že makal jak šroubek nový postroj a kecáme s ostatními trekaři. No jo ... zas to uteklo tak hrozně rychlo, ach jo. Ale dvěma slovy ... PECKA VÍKEND!!!
Fotky jen pár mobilovek, foťák zůstal bohužel bez baterky :-)