Pojizeřím za sluncem

Už čtvrtý rok se u treku Pojizeřím za sluncem pořádal i speciál pro chodské psy. A letos se nás tedy sešlo! Nahlášeno bylo 30 choďáčků z nichž nedorazili pouze dva, takže jsme byli pěkná skvadra :-) Letošní ročník se základnou v Jesenném mi popravdě dal pořádně zabrat! Počasí se rozhodlo nás potrápit a nepřetržitě pršelo už dva týdny předem, takže veškeré cesty byly rozbahněné, rozjěžděné, klouzalo to ... ještě ve čtvrtek před závody jsem přetrasovávala a měnila trať, takže v okolí Jesenného znám asi každý kámen :-) V den závodu se počasí také neumoudřilo, přesto trekaři odvážně vyráželi na cestu ať 38 nebo 26 či 12 km! Z delší na kratší trasu se přehlásilo pouze pár lidí a došel každý! Tímto jim skládám velikou poklonu, jak hrdinně se s tím vypořádali :-) Protože kemp je spíše dětským táborem, kuchyň jsme si obstarávali sami, po letošních závodech vím, že bych nemohla být servírkou :-) Čaj, dvě kafe, kuře s bramborem ... honem někdo přichází do cíle, vyfotit, zapsat čas ... kdo chtěl ty kávy? ... telefonát, kdeže to bloudíte? .... jo, jo kafe už se nese... zase někdo přichází, rychle čas ....ještě ty ceny musíme napytlíkovat ... kafe a dva čaje, hned to bude, ano polívku hned naberu ... ještě teď mám z toho hlavu jak balón. Na trase nějaké to kufrování, spousta puchýřů a několik pádů na kluzké cestě ... přesto jsme se večer všichni spokojeně sešli a poklepali si na ramena se zadostiučiněním, že jsme to přece jen zvládli! Protože já lítala kolem organizace, vyrazil Aríšek na trasu 38 km s Liborem, kterému moc děkuju, že ho vzal s sebou a nemusel se se mnou nudit v klubovně :-)

V neděli, když všichni odjeli, čekala nás druhá šichta - úklid areálu, klubovny, kuchyně a sprch. Když jsem odpoledne totálně zničená dorazila domů, zapřísahala jsem se, že už NIKDY NIC nepořádám! Přesto díky naprosto skvělé atmosféře, úžasným lidičkám, kteří se tohoto závodu zúčastňují mi to nedá .... takže PŘÍŠTÍ ROK AHOJ :-)))