Tlapka na stezce

Poslední trek letošní sezony, poslední akce na které jsme rozhodně nemohli chybět! A jelikož základna byla asi 20 km od našich, bylo rozhodnuto, že pojedeme s trenérem jedním autem. Ve čtvrtek večer se tedy naloďuji do půjčeného Patrikova auta a přemisťuji se směr Čermná, kde už netrpělivě přešlapuje trenér. No jo, tak mám zase zpoždění no :D V podstatě během deseti vtěřin jsem přeloděna a jsme na cestě. Ještě nutná zastávka u našich, budou hlídat bílé štěstí, a už to valíme směr Klepáčov, chata Kamzík. A co je tu známých! Zdravení nezná konce. Při rozpravě Daneček nezapomene zdůraznit, že bacha na to CHKO! A ještě jednu důležitou věc - bacha na to CHKO! Cucnem si z kolující lahve na Báru, která slaví narozeniny a ...pak už jen lepení mapy, veselení a rodování až do rána :)
Ráno mě budí trenér ... no jako nechce se mi z postele, ale když trenér zavelí. I snídani jsem ještě stihla, fakt jdu do sebe! Ve startovním okně to sice nestíháme, už tam nikdo z pořadatelů ani není, ale my to hlásili hned večer, že start nestihneme. Takže poslední přípravy, pejsky na sedák, batohy na záda a naše putování začíná.
Je naprosto nádherný podzimní den, sluníčko se snaží a ty barvičky všude, ách. Na Skřítku mám nepříjemný pracovní telefonát a tudíž cestu na Jelení studánku přes Ztracené kameny skoro vyběhnu. Ale jak se tím člověk krásně uklidní, když se zničí. K1 na Jelení, 8 km za námi, paráda. Teď nás čeká naprosto pecková hřebenovka přes Kamzičník a okolo Petrových kamenů až téměř k Ovčárně. Bože to je ráj pro duši, je nádherně, sluníčko a podzimní hory jsou prostě to nejkrásnější co existuje. A tak tu na chvíli usedáme do měkké trávy a jen se kocháme, je to pecka.
K Ovčárně sice dojít nemáme, ale my si tam uděláme krátkou odbočku, čas bašty. A takový segedín a pivo, jak nám bodne! Potkáváme naše známé už ze Skřítka a Jelení, dneska na sebe máme štěstí. Na těch polstrovaných lavicích jak by se krásně spalo, ale čas je neúprosný a aniž se nadějeme, dvě hodiny jsou pryč. Holt je třeba zvednout kotvy a popoplout. Vycházíme a akorát nám přijde SMS od Maťi, kde se flákáme. Prý je na K3 a čeká na nás ...no máme to asi 6 km. V hlavě mi běží, že bychom se mohli s ním potkat, taky rád posedí ...skutečnost je ale nakonec úplně jiná. K3 v Karlově na 20tém kilometru pro nás bude pro dnešek konečnou. Nejen, že tam uhneme na blbou stranu, ale navíc potkáme naprosto famózní hospůdku, kde se čas zastavil ...a najednou bylo ráno :-D Oslava něčích sedmdesátin byla dokonalá, Libor tancoval s místníma babičkama za hry kytary, já na baru usrkávala šampanské s jahodami ...a ty výborné chlebíčky! No a co, že trenér je trocha oválel po zemi. Veselé, veselé to bylo. Při odchodu z hospody jsme tam tedy pozapomněli pár drobností, ale co už ...hlavně že zážitky jsou intenzívní :D
Ráno ...asi po hodině spánku, mě trenér nesmlouvavě budí. Je zle, dneska neukecám ani půl hodinu. A tak se zvedám, balíme saky paky a mizíme z Karlova. Nejdříve stále ve špatném směru, brzy se ale vzpamatujeme, otáčíme to a jdeme zpět. Konečně jsme správně! Pořešíme chybějíci věci, které zůstaly v hospodě, důležité je umět si poradit! A hle, tu je ta hospoda, kde na nás čekal Maťo. Nu, byla fakt kousek od našeho útočiště. Ale tak směle dál, dnes nás čeká nocovka ... před námi 73 km :D Ale šlape se parádně, mně hrozně lehce, cesta mi jakoby sama pod nohama utíká ... K4 na Alfrédce, Junačka, a hle občerstvovačka na 32,5 km. A oni tady jsou! A už nás vítají a už nám nalívají a už nám dávají baštu. Jsou nejlepší!!! Zelňáky, palačinky, buchta, škvarky s chlebem, nějaké to ťuknutí zlatavým ať nám to šlape ...je nám tu krásně! Dokonce zrovna přijede i ředitelka Bára a nechce slyšet, kde jsme zase byli a že jsme slavili narozeniny. Nu ale čas popoplout, stále nás čeká ta celonočka dnes, na to nezapomínat. A ještě jednou převelice děkuji Hance za její vstřícnost, díky moc!!!
Zvedáme se a směle kupředu, K5 Pod výhledy, K6 u Staré Vsi, K7 Hornoměstská zatáčka a máme 45 km. Okolo Stráleckého potoka do Rešova, přes Valšův Dvůr až na hrad Sovinec. A máme K8, 62 km. A hospodu. A jídlo a pivo a zlatavýho :) Protože šlapeme od rána, potřebuju delší pauzu a tak celkem posedíme. Trochu se tam slízá místní komunita, z některých jde skoro strach. Třeba ten klučina s kozačkama a v kožichu :D Venku už je tma, zbytek trasy nás čeká už za svitu čelovky. Takže směle do toho. Zpět na Rešov a přes Rešovské vodopády, které nás pěkně potrápí až k vesnici Tvrdkov. A tady si taky zajdeme. Hergot kecáme, nedáváme bacha na značku, musím to víc hlídat! Konečně Tvrdkov, v mapě značená hospoda, hodlám ji najít stůj co stůj! A opravdu ji najdeme a mají ještě otevřeno! A zase se slaví něčí nerozeniny! Dneska už nééé :-D Na otázku ...a vy taky závodíte? ... se jen usmějeme. Jo taky, taky :D Ale asi jsme jim sympatičtí, během chvilky je máme u stolu, nosí nám pivo, tatarák a topinky, začíná se tancovat ...a jé, musíme zmizet nebo tu jsme zase do rána! A tak troubíme na ústup a zvedáme se. Ale že ty topinky takhle při půlnoci bodly. 
Z Tvrdkova přes Špičák, Bedřichov, kde dáváme menší pauzu v autobusové zastávce až na Rabštejn (84,5 km). Kdysi jsem tu byla, vybavuje se mi šílený krpál ...nu a on tu stále pořád je :D Je to zvláštní, ale šlape se mi pořád skvěle. Zato trenér začíná chytat menší krizičky a vlaje za mnou. A jsou stále častější a častější, domlouváme se tedy, že na chvíli zarazíme ať se prospí. Nechám ho chvíli spát, ale brzy se do mě dává kosa, musíme jít dál, jinak zmrznu. Pomohlo mu to, i těch patnáct minut ho nakoplo a už mi šlape zase po boku. Začíná lehce mrholit a tak vytahuji kulicha, aspoň toho jsem neztratila. Před Skřítkem chytám lehkou krizi pro změnu zase já, nesedí kilometráž mapy s rozcestníkem! Takto na 90tém kilometru zjistit, že to je o 2 km dál než čekáte není úplně to pravé ořechové. Ale než dojdem ke Skřítku, chytám se zpět a poslední úsek do Klepáčova už je zase veselý.
A už na nás svítí chatička. Nebo svítí, spíš lehce potemnělá, zato vzadu za chatou je nějako rušno ...a hle tu Maťo, Patrik a ředitelka ve výřivce :D Lepší příchod do cíle jsem asi ještě nezažila, bylo to boží! Lákají nás za nimi. Představa, že z těch 3 hodin spánku, které mi teď do rána zbývají, si ukrojím další část, tak už asi zkolabuju :D Takže taktně mizíme nakrmit a uložit pejsky a pak už jen rychlá sprcha a peřiny. Je to slast po dvou dnech se zabořit do měkkých teplých voňavoučkých peřinek! 
Ráno snídaně, vyhlášení, prý v té výřivce seděli do sedmi do rána :D Dostáváme speciální cenu za propagaci dogtrekkingu u domorodců. Dojalo mě to, bylo to moc příjemné překvapení, děkujeme! A už loučení a odjezd ...tož kamarádi pěknou zimu a uvidíme se na jaře. Už teď mi to chybí! My to ještě vememe přes Karlov, chceme si vyzvednout pár věcí. A pak už jen cesta domů ...