Toulání po Jizerkách

Taková rychloakce, Julka nadhodila že má volno a zda někam nevyrazíme a hned jsme se chytli. Sraz na Jizerce ve čtyři, přijíždím dokonce 4 minuty před a jako všichni tu už jsou! To není fér, já taky jednou někde chcu být první. Brrr, je tu jakási zima, takže před odchodem se ještě s Adélkou oblíkáme, vypouštíme uřvaného Čertíčka a hurá prozkoumat Jizerky.

Vede Jeník, Jeník to umí ... a tak slízáme z kopce po kamenech dolů, prodíráme se trošku mezi smrčky, Áďo bacha na oči :D Ale ta krása, ta za to stojí, říčka jak malovaná, je to tu peckový! Sem rozhodně pojedem až bude vedro na koupačku. Jeník zde nalézá poklad ve tvaru pádla, Julka zde hrozně nenápadně strká Bublu do vody ... prý aby se taky vykoupal, cha cha.

A ještě trošku dolů si slezem, abychom zas mohli pěkně svižně vystoupat nahoru. Lokiš našel nový způsob jak se zbavit choďáků ... láká je hajzlík do lesa na číhanou, aby jim vzápětí zdrhnul zpátky a nechal je tam napospas divé zvěři. U Fízi mu to už i skoro vyšlo, ta se tam v tom lese někde pěkně zamotala. Nakonec nás naštěstí našla, ale už jsem viděla jak pobíháme po lese a hledáme ji. Čerchman se taky rád nechá zlanařit a natáhnout do lesíka, takže chlapče utrum, jdeš na vodítku. Alespoň než se dostanem z lesa. A jednu společnou s Bukovcem, Míša odhazuje krytku foťáku a hurá na jídlo.

Původní 12tikilometrovou trasu jsme lehce přehodnotili ... stavíme se na jídle, pak si dáme další menší okruh a stavíme se v té samé hospodě na dezertík :-D Prostě náročný výlet že. Parádně jsme si naplnili bříška, tedy Lokíšovi slinty mě budou provázet ještě asi pár nocí v podobě nočních můr, ale můžeme vyrazit na druhou etapu. Je to po rovince, takže se Jeník obětavě nabízí, že mi veme krosnu s Adélkou ... no byla bych blbá nesouhlasit :-D A Adéle se to naštěstí docela líbí, takže si můžu zase jednou užít jít nalehko. Míša teda jako protestuje. Dost protestuje a hooodně nenápadně se brzy ptá, zda nechce Jeník vystřídat. Na otázku ,,a kým jako" odpovídá ,,no jako já ne!" Tak nevím teda kým chtěla toho Jeníka vystřídat :D

Trocha toho koupáníčka, trocha toho házeníčka, Čertíček opět předvádí, že opravdu normální být neumí a jde se dál. Je tu krásně.

Jedna společná s říčkou, jedinej kdo zůstane sedět je Bouráček, všichni ostatní okamžitě opuští svá stanoviska. Lokiš pak ještě zkusí jednou taktiku jak se zbavit choďáků a opět mu to skoro vyjde :-D Fíza ta vyloženě něco prostě chce, vyloženě ju tam něco táhne ... asi ji tak dráždila ta chlupatá kráva :-D

Druhé kolo hospody je tu, horké maliny se šlehačkou prostě nemůžeme vynechat. A protože teď už to je zase do kopce, tak si tu Adélku už zase nesu sama :-D Ale už je to jen kousíček a jsme u aut. No parádní to bylo, víc těhle rychloakcí a veliké díky Míše za fotky.

Heslo výletu? HOVNOCUC! :-D