Kam na sv. Martina? No přece na Dvoračky! A tak se scházíme s Julkou, Míšou a Jeníkem na Rezku a vyrážíme nahoru. Jako Adina v tom kočáru už se taky hezky proveze, poslední půlkiláček je s kočárem snad výživnější než s krosnou :D A já su tak blbá, že na to vždycky zapomenu, jak tam chcípu. To asi ta geniální bašta nahoře, ta chvilinka, kdy se rozestoupila mlha a my viděli na Rokytnici, ta báječná společnost ... no příště zase, ne že ne :D

Poslední trek letošní sezony, poslední akce na které jsme rozhodně nemohli chybět! A jelikož základna byla asi 20 km od našich, bylo rozhodnuto, že pojedeme s trenérem jedním autem. Ve čtvrtek večer se tedy naloďuji do půjčeného Patrikova auta a přemisťuji se směr Čermná, kde už netrpělivě přešlapuje trenér. No jo, tak mám zase zpoždění no :D V podstatě během deseti vtěřin jsem přeloděna a jsme na cestě. Ještě nutná zastávka u našich, budou hlídat bílé štěstí, a už to valíme směr Klepáčov, chata Kamzík. A co je tu známých! Zdravení nezná konce. Při rozpravě Daneček nezapomene zdůraznit, že bacha na to CHKO! A ještě jednu důležitou věc - bacha na to CHKO! Cucnem si z kolující lahve na Báru, která slaví narozeniny a ...pak už jen lepení mapy, veselení a rodování až do rána :)
Ráno mě budí trenér ... no jako nechce se mi z postele, ale když trenér zavelí. I snídani jsem ještě stihla, fakt jdu do sebe! Ve startovním okně to sice nestíháme, už tam nikdo z pořadatelů ani není, ale my to hlásili hned večer, že start nestihneme. Takže poslední přípravy, pejsky na sedák, batohy na záda a naše putování začíná.
Je naprosto nádherný podzimní den, sluníčko se snaží a ty barvičky všude, ách. Na Skřítku mám nepříjemný pracovní telefonát a tudíž cestu na Jelení studánku přes Ztracené kameny skoro vyběhnu. Ale jak se tím člověk krásně uklidní, když se zničí. K1 na Jelení, 8 km za námi, paráda. Teď nás čeká naprosto pecková hřebenovka přes Kamzičník a okolo Petrových kamenů až téměř k Ovčárně. Bože to je ráj pro duši, je nádherně, sluníčko a podzimní hory jsou prostě to nejkrásnější co existuje. A tak tu na chvíli usedáme do měkké trávy a jen se kocháme, je to pecka.
K Ovčárně sice dojít nemáme, ale my si tam uděláme krátkou odbočku, čas bašty. A takový segedín a pivo, jak nám bodne! Potkáváme naše známé už ze Skřítka a Jelení, dneska na sebe máme štěstí. Na těch polstrovaných lavicích jak by se krásně spalo, ale čas je neúprosný a aniž se nadějeme, dvě hodiny jsou pryč. Holt je třeba zvednout kotvy a popoplout. Vycházíme a akorát nám přijde SMS od Maťi, kde se flákáme. Prý je na K3 a čeká na nás ...no máme to asi 6 km. V hlavě mi běží, že bychom se mohli s ním potkat, taky rád posedí ...skutečnost je ale nakonec úplně jiná. K3 v Karlově na 20tém kilometru pro nás bude pro dnešek konečnou. Nejen, že tam uhneme na blbou stranu, ale navíc potkáme naprosto famózní hospůdku, kde se čas zastavil ...a najednou bylo ráno :-D Oslava něčích sedmdesátin byla dokonalá, Libor tancoval s místníma babičkama za hry kytary, já na baru usrkávala šampanské s jahodami ...a ty výborné chlebíčky! No a co, že trenér je trocha oválel po zemi. Veselé, veselé to bylo. Při odchodu z hospody jsme tam tedy pozapomněli pár drobností, ale co už ...hlavně že zážitky jsou intenzívní :D
Ráno ...asi po hodině spánku, mě trenér nesmlouvavě budí. Je zle, dneska neukecám ani půl hodinu. A tak se zvedám, balíme saky paky a mizíme z Karlova. Nejdříve stále ve špatném směru, brzy se ale vzpamatujeme, otáčíme to a jdeme zpět. Konečně jsme správně! Pořešíme chybějíci věci, které zůstaly v hospodě, důležité je umět si poradit! A hle, tu je ta hospoda, kde na nás čekal Maťo. Nu, byla fakt kousek od našeho útočiště. Ale tak směle dál, dnes nás čeká nocovka ... před námi 73 km :D Ale šlape se parádně, mně hrozně lehce, cesta mi jakoby sama pod nohama utíká ... K4 na Alfrédce, Junačka, a hle občerstvovačka na 32,5 km. A oni tady jsou! A už nás vítají a už nám nalívají a už nám dávají baštu. Jsou nejlepší!!! Zelňáky, palačinky, buchta, škvarky s chlebem, nějaké to ťuknutí zlatavým ať nám to šlape ...je nám tu krásně! Dokonce zrovna přijede i ředitelka Bára a nechce slyšet, kde jsme zase byli a že jsme slavili narozeniny. Nu ale čas popoplout, stále nás čeká ta celonočka dnes, na to nezapomínat. A ještě jednou převelice děkuji Hance za její vstřícnost, díky moc!!!
Zvedáme se a směle kupředu, K5 Pod výhledy, K6 u Staré Vsi, K7 Hornoměstská zatáčka a máme 45 km. Okolo Stráleckého potoka do Rešova, přes Valšův Dvůr až na hrad Sovinec. A máme K8, 62 km. A hospodu. A jídlo a pivo a zlatavýho :) Protože šlapeme od rána, potřebuju delší pauzu a tak celkem posedíme. Trochu se tam slízá místní komunita, z některých jde skoro strach. Třeba ten klučina s kozačkama a v kožichu :D Venku už je tma, zbytek trasy nás čeká už za svitu čelovky. Takže směle do toho. Zpět na Rešov a přes Rešovské vodopády, které nás pěkně potrápí až k vesnici Tvrdkov. A tady si taky zajdeme. Hergot kecáme, nedáváme bacha na značku, musím to víc hlídat! Konečně Tvrdkov, v mapě značená hospoda, hodlám ji najít stůj co stůj! A opravdu ji najdeme a mají ještě otevřeno! A zase se slaví něčí nerozeniny! Dneska už nééé :-D Na otázku ...a vy taky závodíte? ... se jen usmějeme. Jo taky, taky :D Ale asi jsme jim sympatičtí, během chvilky je máme u stolu, nosí nám pivo, tatarák a topinky, začíná se tancovat ...a jé, musíme zmizet nebo tu jsme zase do rána! A tak troubíme na ústup a zvedáme se. Ale že ty topinky takhle při půlnoci bodly. 
Z Tvrdkova přes Špičák, Bedřichov, kde dáváme menší pauzu v autobusové zastávce až na Rabštejn (84,5 km). Kdysi jsem tu byla, vybavuje se mi šílený krpál ...nu a on tu stále pořád je :D Je to zvláštní, ale šlape se mi pořád skvěle. Zato trenér začíná chytat menší krizičky a vlaje za mnou. A jsou stále častější a častější, domlouváme se tedy, že na chvíli zarazíme ať se prospí. Nechám ho chvíli spát, ale brzy se do mě dává kosa, musíme jít dál, jinak zmrznu. Pomohlo mu to, i těch patnáct minut ho nakoplo a už mi šlape zase po boku. Začíná lehce mrholit a tak vytahuji kulicha, aspoň toho jsem neztratila. Před Skřítkem chytám lehkou krizi pro změnu zase já, nesedí kilometráž mapy s rozcestníkem! Takto na 90tém kilometru zjistit, že to je o 2 km dál než čekáte není úplně to pravé ořechové. Ale než dojdem ke Skřítku, chytám se zpět a poslední úsek do Klepáčova už je zase veselý.
A už na nás svítí chatička. Nebo svítí, spíš lehce potemnělá, zato vzadu za chatou je nějako rušno ...a hle tu Maťo, Patrik a ředitelka ve výřivce :D Lepší příchod do cíle jsem asi ještě nezažila, bylo to boží! Lákají nás za nimi. Představa, že z těch 3 hodin spánku, které mi teď do rána zbývají, si ukrojím další část, tak už asi zkolabuju :D Takže taktně mizíme nakrmit a uložit pejsky a pak už jen rychlá sprcha a peřiny. Je to slast po dvou dnech se zabořit do měkkých teplých voňavoučkých peřinek! 
Ráno snídaně, vyhlášení, prý v té výřivce seděli do sedmi do rána :D Dostáváme speciální cenu za propagaci dogtrekkingu u domorodců. Dojalo mě to, bylo to moc příjemné překvapení, děkujeme! A už loučení a odjezd ...tož kamarádi pěknou zimu a uvidíme se na jaře. Už teď mi to chybí! My to ještě vememe přes Karlov, chceme si vyzvednout pár věcí. A pak už jen cesta domů ...

Po roce zase naše organizační snaha ... a že mi letos teda dala zabrat! 3 x změna základny, nakonec jsme se usídlili na Družbě v Rokytnici nad Jizerou. Zda to byla správná volba? No nevím ...ale závod vyšel, všichni se nám vrátili v pořádku do cíle a to je to hlavní přece :-) A to jsme měli dokonce zahraniční účast ...svou přítomností nás poctil Maťo s Coltíkem. Trenérovi děkuji za vyvenčení Čertíčka a všem za skvělou společnost po celý víkend! Byl to náročný, ale naprosto peckový víkend! Chce se mi skoro až říct příští rok zase ...ale nevím zda ještě naleznu sílu :-D 
 

Věruška slaví narozeniny ...a kde se nejlépe slaví? Na treku přece! :D A tak ve čtvrtek odpoledne skáču do auta a s cestou přes naše zdolávám pětihodinovou cestu do Hartvíkovic - kemp Wilsonka. Rozpravu samozřejmě nestíhám, jako vždycky. Noční etapa je veselá a jelikož prostě slavíme, jde se spát až ráno. Je nad slunce jasné, že i kdyby se trenér na hlavu postavil, startovní okno nestihneme. A že se snaží jako, snaží ...dřív jak v jedenáct ten start stejně neklapne :D 
Ale pozor! Jsme na trase! Prudce do kopce na Wilsonovu skálu, jé tady je to krásné! A pak už přes Hartvíkovice, kolem vojenského letiště, kde mě trenér zásobuje historkami z vojny až do Popůvek, kde štípeme K2. Na Vlčím kopci potkáváme Tomáše. Ne neztratil se, on už se tudy vrací. Jako vždy vypadá jak kdyby se jen vznášel :) Nyní směr Zňátky ...a jelikož se nám tlape fakt dobře, krásně si pobloudíme a místo příjemnou lesní pěšinou směřující k Zňátkům, se ocitneme na asfaltce v Sedleci. No nic, trocha improvizace a už to točíme ke Zňátkům, trošku nás to tu potrápilo. Nějaká svatba nebo pohřeb nebo co tu je ...a prý a co se tu jde? Ale všichni chodili z jiné strany. Jo ...my jsme vždycky něco extra :D
Štípeme K3 a odporoučíme se kousíček do Náměšti, kde chceme jít na baštu. Projdeme celou Náměšť a všude samá cukrárna ...hergot tady se nechodí do hospod nebo co?! :D Nakonec se nám cosi podaří najít, no není to nic světoborného, ale pivo tu mají. Dokonce dobré pivo. S jídlem už je to horší ...ta lehce pikantní čína je pálivá jako prase, až mi z toho tečou slzy. Paní servírka mi na to odpoví ,,no co, aspoň vám to vypálí červa". Asi vypadám zanedbaně :D 
Šest večer, čas se zvednout. Přichází zprávy, že nás čeká vtipný úsek. Nooo ... tak uvidíme. Štípeme K4 a kolem řeky Oslavy je ze začátku moc příjemná cesta, za začátku. Začíná se to vlnit, kamenět a jejda ...nějaká skála tady nebo co. To máme jako přelízat? No máme, řetězy na skále tomu odpovídají. A tak se za houstnoucího šera šplháme po skalách na řetězech, je to vtipný. Co nás ale čeká nadále, to už není taková srandička. Cesta lesem, prudce v kopci, kdy cesta není skoro ani poznat, kdeže vlastně je. Nad námi sráz, pod námi sráz, stromy přelézáme, to vše za svitu čelovky ...já už chcu normální cestu! Kolem Sedleckého hradu a kolem Lamberka, uff, konečně normální cesta, která jde i vidět. Míjíme most, přes který se budeme vracet a koukám kolik je tu hezkých chatiček se zastřešenou verandičkou, to by byl biváček. A tu z jedné se vynoří hlava a ,,ahoj, nemáte žízeň" ?! No máme ...a jakou! Bereme zavděk pohoštěním, usedáme k nim do chatičky do tepla a dostáváme pivo. Je tam krásně, ani se mi nechce zvedat. A když se prořeknu, že mám dnes narozeniny a otevře se láhev vína a griotka s chilipapričkou, chce se mi zvedat ještě o dost míň. Nabízejí nám nocleh, trenérovi se to nelíbí, ale mně docela jo. A co to udělat následovně? Zaběhnout pro K5 a zase se vrátit, stejně se skoro tudy vracíme.Měli bychom aspoň biváček v teple :-) A tak domluveno, jde se pro K5 a vrátíme se. Jeden z petrolejářů jde s námi. A jelikož mu věříme, že to tam zná, brzy se ztrácíme. Nu nic, vytahuju mobil a jdeme podle navigace ...a protože jsme kokoti, valíme na Senoradský Mlýn, kde má být kontrola ... ovšem není. No to snad není možný! Vystoupáme ještě Nad Senoradký Mlýn, opět zbytečně. Všechno tu to fotím, důkazní materiál, že jsme tu byli a jdeme zpátky. Akorát začíná kapat, už abychom byli zpátky na chatě. A hurá, jsme tu! Ještě chvíli posedíme a pak zalezeme do postele, s Čertíčkem u postele se mi spí skvostně. Ani dnes se mi nechce ráno vstávat, ach jooo, proč zas musím vstávat! Ale trenér je opět neoblomný, musím z tý postele vylízt chtě nechtě. Ale vstávání s nachystaným kafíčkem, pivem a dokonalým gulášem stojí za to. Ještě chvilec  s petrolejářema poklábosíme a pak už se vydáme na trasu. Vzhledem k tomu, že na mapě ani nikde nejsou kilometry, naprosto netušíme na kolikátém jsme to vlastně spali. Však co, do cíle dojdem, jedno kolik nám ještě zbývá :-)
Vylezeme na Vlčí kopec, včera jsme tu potkali Tomáše, vtipný. Kousek odtud je rozhledna Babylon, byla tady živá. A nechali nám tu ještě hromadu věcí - pivo, čokoládu, buřta, mňam ...potěší to :) Potkáme tu i dvě holčiny, co vzdávají. Prý spali kousek odtud a večer byl na živé bujarý. Tak že bychom ještě dneska někoho potkali? Zvedáme se a vyráží dál, přes krásnou Mohelenskou step a Mohelenský Mlýn, kde potkáváme Rumánka s Lenkou a smějeme se mu, kterak se napil u petrolejářů vody z kanystru od benzínu. Už se vracejí zpátky, nás čeká ještě kusanec cesty na vyhlídku na Babách. Což o to, je to tam krásné, pauzičku tam hodíme a trochu načerpáme sil ...ale ty vracečky mě přestávají bavit. Myslela jsem, že Patrik bude mít tu trasu vymazlenější. Po odpočinku zase zpět, hlavně dolů tím labůžo krpálkem do kempu. Ten je akorát tak na sjetí po prdeli :D 
A jsme zpět, vodní nádrž Mohelno je nádherná, impozantní a cestička kolem ní je velice příjemná. Přes Rabštejn až do Dalešic, kde máme v pivovaru kontrolu. Do hospody tam ale nejdeme, mají tam nějakou slávu a tak si otevíráme hospodu naproti. Pivo mají výborné a pizza je exlusivní! Lepší pizzu jsem asi opravdu nejedla. Opět se tu setkáváme s Rumánkem, projdou kolem asi třikrát, nemůžou trefit na značku. K nám si přisedají nějací cyklisti ...a jak se brzy ukáže, jsou to trenérovic krajané, svět je malej :-) 
Čas popoplout, kolem rybníka Bezděkov a Stropěšín nás čeká opět jedna vracečka. Na zříceninu hradu Holoubek a zpět tou samou cestou. Už se mi chce skoro křičet jsme v cíli a já nespadla, když kde se vzala, tu se vzala, pod trenérovou nohou větev. Na milou větev šlápne, větev vystřelí a podkopne mi nohy. No jo, nebyl by to pořádný trek, kdybych se ani jednou nevysekala že :-D Ale to už jsme zpět na silnici, nasazujeme čelovky, přecházíme most a už je to opravdu jen kousek, kousíček přes Hartvíkovice až do kempu. A jsme tady, hurááá, chce se mi skákat radostí do stropu!
Ledová sprcha sice není to, na co jsem se do cíle těšila, ale budiž. V hospůdce je teplo a tam se krásně zahřeju. Jsem utahaná jak kotě, takže sobotní večírek tentokrát opouštím opravdu brzy a ukládám se do auta ke spánku. Místo sladkého spánku tedy třepu kosu celou noc, ale i o tom je trek :D Ráno výborná snídaně, vyhlášení, tombola a hurá domů, mám před sebou štreku. No domů ... galaxík jaksi nevydýchal mrazivou noc a musí přispěchat na pomoc trenér a nahodit ho. Děkuji! A děkuji Patrikovi za super akci! A petrolejářům za super páteční večírek ...a prostě všem za nejlepší narozeniny!!!

 

Začátek září - směr Držková a Fryšták... tak už to prostě je, to už je daný, taková je tradice :-)  Opět přijíždím až po rozpravě, opět asi jako poslední, no jo, je to kus cesty. Ale jsem ráda, že jsem se sem vůbec dostala, už to vypadalo, že nebudu moct ani odjet. Vítání opět nemá konce, zdravíme se až do rána. Až na jeden malý konflikt o medaily, je to boží! Jako Fryšták vždycky bývá. Ráno jsem jakási čilá, ani to nedá trenéroj moc práce mě dostat z pelechu. A tak se stává, že dokonce stíháme startovní okno!!! Jelikož Fryšták jdeme už poněkolikáté, přesně víme, jak výživný nás čeká začátek - po modré na Kopnou a Humenec. Trápí mě lehce sušáček a horko a tak, když potkáme lavičku Pod Kopnou, odhazujeme baťožinu a dáváme pauzu. Dohání nás Roman s vlky a odteď se stává naším partnerem na cestě. Vysoký Grún, Baťková ... úplně vidím jak jsme tu jeden ročník bloudili, úplně znovu cítím to zoufalství, pár km před cílem a naprosto ztraceni. Dneska se tudy jde krásně :-) 
Na K3 potkáváme Luboše, odpočívá tu. My jen štípeme kontrolu a šupajdíme dál, brzy bude Vsetín a hospoda, už mám hlad na pivo. Roman uslyší její volání jako první a zdrhne nám. Ale nakonec se scházíme v boží hospůdce všichni, i Luboš dojde, i Maťo s Coltíkem. A je nám tam tak krásně, že celkem posedíme, pivečko chutná, jen ta rýže trenérovi moc nejede ...ještě chvíli a tu čelovku prodá Lubošovi on, nebude muset shánět ani žádný vietnamce :-D  Ovšem čas je neúprosný, musíme se zvednout a vyrazit dál. Nejdřív seženeme Lubošovi tu čelovku, pak stihneme trochu zakufrovat a nakonec si Roman domluví rande ...prostě obyčejný trek. A už stoupáme ze Vsetína, kopeček je to opravdu pěkný, až se trošku zadýcháme. Ale je tu krásně! Sluníčko zapadá, romantika jako blázen prostě. Dohání nás Roman a brzy nás i předhání ...on má holomek motivaci, čeká ho ještě jedno rande v cíli :-D 
K4, štípeme kontrolu a přichází SMS, že živá na K5 jen do osmi! V zápětí telefonát od Romana, kde jsme a že to asi nemáme šanci stihnout do osmi! No to tedy né! Lezeme kopec jako kráva, ale šlapu co to dá a juchůůůů, vidím živou, počkali tu! Takže sundavačka bot, pivečko, průduškový, nějaká bašta a pohodá. Je tu Jarda, který se nechává svážet zpět, že mu kulhá pesan, je tu Peťan a Roman. Dokonce nám i zahrajou, tak si i poskočíme. Parádní pauzička, bodla. Ovšem tma jak v pytli, živá odjíždí a my co? Nahazujeme baťožinu a posouváme se kousek dál, na Vsacký Cáb ...a hospodu :-) A tady je taky krásně, tak krásně, že se nám hergot nechce zvedat a když dorazí i Maťo, tak kam spěchat jako. Pivo mi tu úplně nejede, ale ta pohoda je boží ...a když se začne tancovat mazurka, potom už to vůbec nemá chybu. Opět tu potkáváme nějaké místní, kteří se s námi dávají do řeči, prý se jeli nějaké závody dneska. Však my taky závodíme jako! Na trenérovo ,,ségra vstávej, jdeme" (jo ležím na lavici a je mi parádně) si na mě a na trenéra svítí baterkou a prý ,,vy jste sourozenci?" Samozřejmě :-D 
Jsme rozhodnutý popojít jen kousek a zalízt do lesa na bivak, noc je teplá, není třeba hledat nějaký přístřešek. A taky že jo, kousek od Cábu slezeme ze značky a uděláme si biváček v lese. Trenér asi tak přes půl lesa :-D Krásně se mi spí, miluju bivaky. A ty rána, ty jsou taky boží. I dneska se mi vstává hrozně lehce, však jsme taky spali hromadu hodin. Ještě za tmy se pobalíme a vyrážíme. Maťo bivakoval kousek od nás, ještě tu spí. Prý si to odsud zkrátí, po trase už nejde. My jo, my se vzdávat nehodláme. A šlape se krásně, Čertíček vyspalý do růžova maká jak šroubek, paráda. Svítání chytáme akorát kousek pod Tanečnicí, je to tady nádherné! Pokračujeme dále přes Hážovské díly, kde je sice hospoda, ale teď ráno bohužel zavřená. Šlape se krásně, lehce, občas se vyvalíme někde do trávy a najednou Velká Lhota. V Malé Lhotě má být hospoda, bezva. Potřebuji ale krátkou pauzu už teď a tak sedáme do autobusové zastávky na chvíli. A telefon - Roman - sedí v Malé Lhotě i s Peťanem. Tak se zvedáme a popoplujeme. Než tam dojdeme, jsou už pryč, zato tam potkáváme kolegu Bodláka. Zrovna začíná pršet, tak se aspoň schováme dovnitř. No jak to říct slušně, hospůdka takový spíš pajzlík a paní hospodská si hraje na mistr světa amoleta, ne úplně mě to nenadchlo tohleto. Zatím ale přestane pršet a můžeme vyrazit dál. U Jarcové nás pěkně potrápí Jarcovská kula, cesta k ní přes ten vykácený svah docela zážitek ...o to větší je pak překvapení, když najdeme neplánovanou ,,živou". Janča s manželem nám trekařům tu pod stromem nachystali něco k pití, pro pejsky i pro nás! BOŽÍ! Nejlepší pauza, moc, moc, moc děkujeme, jste úžasní! Posedíme celkem dlouho, čekáme na Luboše, který šel kousek za námi. Musel někde asi zabloudit, jinak to není možný. Čekáme dlouho, ale pořád nejde a tak se zvedáme k odchodu. Kolem památníku T.G. Masaryka, kde jsme posledně bivakovali do Oznice ...a tam je hospoda ...a tam se necháme zlákat. A líbí se nám tam moc.
Jelikož je asi šest večer a do cíle už máme jen 30 km, rozhodneme se pro krátký bivak ještě, pesani ať spočinou a my taky. V jedenáct asi mě trenér budí, že je třeba jít ...no, nechce se mi, zdálo se mi, že už jsem v cíli, tak jak jako ještě třicet kilometrů? A spadl mi mobil, ten už to chudák nerozchodí. Takže zbývajících třicet potmě, bez mobilu, no hurá, opravdu nelibá představa. Mám krizi, velikou ...trenér ale zapojí veškeré své schopnosti a dovede mě do Lázů, je tu hospoda a ještě o půlnoci mají otevřeno! A dají nám segedín a pivo a psům klobásy a jsou boží! Vytáhne mě to z krize ..no co, tak dojdeme až ráno, jak kdybychom ještě nešli celonočku, však čelovky máme. Trenér si ještě trsne mazurku a můžeme z Lázů vyrazit, děkujeme! 
A teď už se šlape zase krásně, jen musíme pořádně hlídat značku, abychom nekufrovali, každý krok promyslet. Přes Končiny do Hošťálkové, rychlá desetiminutovka chrupka na batohách a odtud už jen po zelené, tady už to známe, teď už to je jen z kopečka dolů. A přes louku, kolem stanujících, kolem chatiček, jsme tady! Kde jsou jako všichni?! Kdo nám jako zatleská? Je asi šest ráno, takže nakrmit Čertíčka a honem rychlo na kutě, aspoň pár hodin naspat. 
Pak už jen klasika, vyhlášení, bašta, rozloučení s přáteli a mějte seeeee