Morgen

neboli Moo, Mogý přibyla do naší smečky v září roku 2009 jako zástupce plemene maltézský psík. Je to fenečka, věk bohužel přesný nevíme, ale podle špatných zoubků a celkového stavu ji pan veterinář určil cca 5 let. Tudíž Mogýsek odteď bude vystupovat jako narozený v roce 2004.

Dovezla jsem si jí z Opavy, kde byla zabavena spolu s ostatními velkomnožiteli. Co všechno si tahle kulička chlupů prožila těžko odhadovat, o kvalitě předchozího života však dokonale vypovídá pokřivená páteř a vybočené lopatky následkem úrazu, nateklé bříško a cecíky díky neléčenému zánětu, chybějící přední zoubky, naprosto neosvalené nohy a panická hrůza z člověka. Když jsem si ji dovezla, byla to třesoucí se živá troska zalezlá v tom nejčernějším koutě, odmítala žrát, pohybovat se, komunikovat, žít. Jakmile jste se jí dotkli, zkameněla a zapomínala u toho i dýchat. Držet jí v náručí dýl jak 5 minut, tak se raději dobrovolně udusí než aby se nadechla a projevila se tím jako živý tvor. Nebyla schopná ujít ani 100 m aniž by se jí nepodlomily nožičky. Když jste se jí pokusili vzít do náruče, přestala strachem ovládat svěrače a celá se podělala. Když byla zavřená v boudičce, měla typické chování v kleci chovaných zvířat ... mlátila hlavou do stěn, vytrhávala si chloupky, okusovala si packy. Je mi úplně do breku, když si na to vzpomenu. První měsíc/dva byl dost krušný, ale zvládli jsme to! Je to veliká bojovnice!!!

Teď už je z Mogynky veselý psík, mazel největší a na klíně by se nejradši chovala 24 hodin denně :-D Od lidí už se většinou nechá i podrbat, vždyť přeci mají tolika dobrot :-) U chlapů je to ještě takové nijaké, bojí se jich jak čert ... aneb děkujem pane předchozí majiteli :-/ Ale jak miluje psy!!! Mezi těma je opravdu šťastná. Dá se říct, že čím větší je to pesan, tím víc si s nim Mogynka hraje :-) Není to žádnej troškař. Cvičit s Mogynkou je radost, když teda přijdeme jak na to. Je to trošku složitější, protože když jí chci rukou nějak pomoci, přestane vnímat a nedokáže myslet. Takže veškeré cviky se musíme učit bez fyzického kontaktu. Jakmile přijdu na to, jak jí ukázat co po ní chci, chápe neskutečně rychle a dychtivě mi nabízí všechny cviky co umí jen aby dostala tu dobrůtku :-)

Duší je Mogýsek jak malé štěňátko - neskutečně hravá, šťastná, akční :-) Vynahrazuje si roky strávené v izolaci bez pohybu, bez podnětů. A když chytne raplíka, přála bych vám ji vidět :-) Je totiž děsně roztomilá :-) Doma říkáme, že není naše, ale je Aríškova ... ten byl její bůh a my až ti vedlejší. Jeho odchod nesla velice těžce a až po několika týdnech se trošku adaptovala a přesměrovala svou pozornost k Čertíkovi.
 

S Mogýskem se nevěnujeme ničemu, má to u nás holka jako dovču :-) Jezdí s náma na akce, tábory a na cvičák jako doprovod a aby si užila pejsků, které miluje. Umí pár cviků z tance i poslušnosti, ale nějaké ambice fakt nemáme. Cvičíme si jen tak pro radost a pro posilování myšlení. Ona je beztak nejšťastnější, když si může pobýhat jen tak volně po place, všechno ošéfovat, se všemi psíky se kamarádit, vyžebrat od nějakých dobráků něco k snědku a pak se nadšeně vrátit zpět za námi :-) Má svůj svět ...