Na letošní trasování jsem zlanařila Jeníka a Julku. Vyrazili jsme tedy vstříc Malé Skále a jejím kopečkům :-) Počasí bylo ideální, šlapalo se jedna báseň a dokonce jsme i otestovali jednu hospodu na trati a dobrý :-) Takže snad jen bych si pro příště odpustila to dobíhání na vlak ... s Adélkou v šátku to bylo celkem dobrodrůžo, ještě že Čertíčka se pro tu chvíli ujala Julka. Prvních 13 km na Pojizeří máme tedy projito a musím říci ... závodníci se mají na co těšit, moooc pěkně jsme to naplánovali

Letos jsme se poprvé vypravili na choďáckou dovolenou pořádanou rodinkou Mejstříkovic a chybu jsme rozhodně neudělali, bylo to super! Ve středu večer jsme sbalili saky paky a že toho bylo, a vydali jsme se směr Žamberk do kempu. Auto doslova naložené až po střechu - jeden člověk, jeden miničlověk a tři psi. Poté co jsme se vylodili v chatičce a přivítali se s již dojetým osazenstvem jsme se začali těšit na první výlet :-)

Čtvrtek ráno jsme nabalili kočár, nalodili se do auta a frčelo se na Šerlich, kde jsme si dali velice příjemný okruh 7,5 km dlouhý, zakončený posezením u Masarykovy chaty. Největším zážitkem pro mě byly domácí borůvkové buchty, které se dali na chatě Šerlichu koupit, MŇAM! Počasí bylo opravdu velice teplé a tak jsme zbytek dne strávili odpočíváním v chatce, couráním v blízkém lesíku a rácháním v řece. Večer jsme se všichni opět sešli a poseděli, Pepa povyprávěl jak to bude zítra a zatímco většina osazenstva se později odebrala do vedlejší hospůdky trochu popít, my s Adélkou a klukama se zdejchli na chatku.

Páteční ráno dalo tušit, že den bude opravdu velice, ale velice horký! My jsme se však nezalekli, nahodili jsme co nejmíň oblečení, namazali se proti sluníčku a už vyráželi na druhý výlet. Tentokráte nás šlo míň, protože jistá část rozdýchávala včerejší párty na kempu :D Cílem cesty byla pevnost Hanička a naprosto luxusní rozhledna na Annenském vrchu, která mě opravdu nadchla. Kluci se chovali vzorně, kočár ustál všechny zákeřnosti na trase a ač teplota dosahovala tropické třicítky, nám bylo mezi stromečky fajnově a opravdu jsme si těch 10 km užili. Po příjezdu do kempu a zhodnocení situace, že v sobotu má být ještě větší pařák a trasa bohužel nebude na kočár jsme se rozhodli sobotní výlet již vypustit, vyklidit chatičku o den dřív a jet navštívit rodiče, kteří bydlí jen kousek odsud.

Moc děkuji Mejstříkovic za uspořádání a jelikož jsem byla z akce opravdu nadšená, už nyní slibuji účast na příští rok! :-)
Pár foteček mých a nějaké ukradnuté Pepovi jsou tady

Letošní ročník si vzal na starost Jeník a moc se mu to povedlo. Tímto mu děkujeme za uspořádání parádní akce a opravdu moc a moc mu děkuji za občasné hlídání mých psů, když jsme s Adélkou měli jiné věci na práci :-) Počasí bylo vysloveně letní, ale my se veder nelekli a utekli jsme před nimi do hor ... a jak tam bylo krásně :-) Sobotu jsme vyráželi z Horních Míseček a protože bylo už ráno 25 °C, variantu šlapat s Adélkou v šátku jsem zavrhla a holt se nabalil kočár. Takže výšlap na Vrbatovu boudu byl pro nás s klukama po silnici opravdu výživný :-D Sluníčko pražilo solidně, ale my se nedali a svižně si vyšlápli až nahoru, kde jsme počkali na ostatní, kteří šli po turistické značce lesem.

Po notné dávce občerstvení u Vrbatky jsme potom už všichni společně pokračovali k mohyle Hanče a Vrbaty a následně velice příjemnou pěšinou kolem Harrachových kamenů a Růženčiné zahrádky až na Dvoračky. A tam jsme si parádně nacpali bříška :-) Opět vyzdvihuji Jeníka až do nebes, že se mi postaral o psy než jsem se na Dvoračky dokodrcala i já s kočárem! Po parádní baště jsme se rozloučili, zatímco ostatní se vraceli k autům na Mísečky, já to vzala rovnou domů, protože cesta Kotlem je sice naprosto jedinečným zážitkem, ale bohužel kočárem se projet nedá. I tak jsem hrozitánsky ráda, že alespoň z části jsem si mohla užít výlet s nimi. Sakum pikum jsme si s Adélkou a klukama dali 14 km. Bohužel večerní posezení v kempu už neklaplo, jelikož se zbláznilo počasí a lilo a lilo a lilo.

Naštěstí se vše vypršelo přes noc a v neděli jsme vstávali opět do sluníčkového teplého dne :-) Dnešní výlet naplánoval Jeník okolo Jizerky a protože teplota byla mírně nižší než včera a příjemně pofukovalo, bylo rozhodnuto pro variantu šátku. A dobře jsem udělala! Užili jsme si parádní trasu na Pytlácké kameny, všude potůčky, říčky, takže kluci byli v sedmém nebi :-) Moc příjemných 10 km a k tomu sladká tečka na závěr v podobě borůvkových knedlíků neměla opravdu chybu! Jsem tak strašně ráda, že jsem se dostala mezi chodáčkáře, protože kde jinde najdete tak parádní skupinu lidí?! Tisíceré díky za ně a už teď se těším na další podobnou akci :-)

Fotky mé i tak porůznu ukradené Dědkovi, Sylvě a Marcelce jsou tady :-)
 

Po delší pauze nějaká psí akce :-) Jeli jsme do Vrchlabí na závody v dogdancingu - Krakonošův pohár. Původní plán jet i na zkoušku bohužel nevyšel, protože tele Aríš marodí s nohou. Je tedy jen Čert a to podpořit chodský speciál, který se při těchto závodech koná! Nu nečekaně jsme skončili poslední, ale Čertík cvičil parádně ... kdyby mu takovéto nadšení vydrželo i do budoucna, vůbec bych se nezlobila :-)
Celkově to byl velmi povedený den, Adélka celou dobu prospala v kočárku, Čerťas se choval slušně ... jo, takhle by to šlo :-)

Do naší bandy přibyl nový přírůstek, jmenuje se Adélka a má se čile k světu :-) Tudíž teď na nějakou dobu se naše aktivity omezují na procházkování a procházkování :-)

Jelikož bylo krásné počasí, volná velikonoční neděle vyloženě lákala na to protáhnout si drobet nožky :) A tak jsme vyrazili ve společnosti naší skvělé krkonošské chodobandy - s Fairynkou, Megí a Rejllou (Sajda hárá, tak měla omluvenku :D ) do Martinic projít okolí krásných rybníků. Sice po roztátém sněhu zbylo parádní blátíčko, ale hlavně co ... je tam rovinka! A já ty kopce už moc nedávám :) Psiska se parádně vylítali, mlaďoši se krásně vzájemně okousali, Čerťas měl skoro infarkt z jednoho ovčáka, který se vyloupl v běhu proti nám a tak jednou zase předvedl jak krásně neumí poslouchat. Bylo to moc prima, příjemné dvě hodinky v lese ... jen teda příště někdo musí Jeníkovi vysvětlit, že procházka se neběhá! Protože kdybych furt nefrfňala, že jim koukám pořád na záda, tak bysme za chvílu asi už běželi :-) 

Tak jsme již klasicky, letos pošesté, vyrazili na jarní trek do Polabí. Letos se tedy posunul o kus dále, až k Praze a tak jsme si udělali kolečko okolo Vyžlovky. Letos jsme se vzhledem k mé objemnosti vydali jen na kratičkou trasu, která měřila 12 km a bylo to super! Zapřáhla jsem oba kluky, takže stačilo jen zvedat nohy :-) Sluníčko nám svítilo, trasa vedla vesměs lesem a po krásných měkkých cestách a tak jsme se ani nenadáli a byli jsme za půlkou. Kdesi v jevanských lesích jsme si udělali pauzu na sváču, vyvalila jsem se tam na pařez a užívala si té krásy prosluněného probouzejícího se jarního lesa. Do cíle už zbýval jen kousek, kluci táhli (Čerťas až moc, jeho ideální tempo by bylo celou trasu odběhnout sprintem :D ) a tak jsme lehce po poledni hlásili příchod a ukazovali povinnou výbavu. Zatímco kluci odpočívali v autě, panička zdlábla jak oběd, tak dezertík ... těm palačinkám prostě nešlo odolat :-) a počkali jsme na výletníky, kteří šlapali trasu 27 km. S časem 2:52 jsme se umístili na krásném 6. místě, tedy v první půlce startovky. Ještě jsem pustila Čertíčka vylítat s Fairynkou, protože na něm by člověk známky únavy opravdu těžko hledal a vydali jsme se domů. Parádní den, tak snad nám vyjde ještě i ten příští víkend a poté si dáváme větší pauzu :-D
Pár fotek tady

Aríšek slaví své 8. narozeniny!!! Neskutečný jak to letí, ani jsem se nenadála a už mi dělá společnost 8 let ... a že jsme toho spolu už prožili :-) Tak Aríšku všechno nejlepčejší, hlavně zdravíčko ať stále slouží a ať se nám podaří všechny plány, které máme v merku :-)

Již popáté jsme se na jaře sešli s Míšou, aby nám během jednoho dne vtloukla do hlavy trocha toho frisbee :-) A bylo to opět parádní! Letos jsme termín posunuli skoro o měsíc dřív, takže na nějaké slunění a vyhřívání kostí to ještě nebylo ... ale domů jsem se dostala až v půl sedmé, tudíž zimu jsme ustáli celkem solidně :-) Navíc letos v Semilech a tudíž jsme si k obědu dali i pizzu :-)
Čerchmánek viděl frisbee podruhé v životě (poprvé loni s Míšou) a móc se mu líbilo! První kolo byl ještě takový celý vyjukaný ze všeho, takových lidí co ho můžou mazlit a tak mi občas vzal za někým čáru, ale hned se vracel a hned chtěl pokračovat ve cvičení. Druhé kolo už pracoval jak mazák a ani procházející pejsek okolo ho nezajímal a chtěl jen disk. Zkoušeli jsme chytat disky ze vzduchu, zkoušeli jsme multiple, zkoušeli jsme začátky na overy ... a všechno mu to děsně šlo, do všeho vložil svou přemíru energie a neutuchající nadšení. On je to kluk šikovná, když nastane zázrak a na pár chvil drží hubičku :-)

Aríšek už mazák stará, pilovali jsme naši neoblíbenou cestu kolem světa a multiple, trénovali jsme krátké úseky sekvencí s míjením a fakt se kluk snažil. Vysoké skoky a vaulty jsme už opustili raději nadobro ... přeci jen Aríš rád blbě dopadá na zadní nohy, když mu to trošku nešťastně hodím a už má nějaký ten věk a zadruhé já bych nějaký ten vaultík momentálně neustála :-)
Sakum pikum parádní den v parádní společnosti parádních lidiček! Večer jsme odpadli všichni tři totálně mrtvý, ale spokojení.
Fotky od Stáni najdete tady , moc za ně děkujeme :)

Tak jsme se odhodlali a vydali se s Aríškem pokusit o MD3, tedy pokořit další metu za naším vysněným cílem. Jak už u nás bývá pravidlem, trénink předtím nula nula nic, sestavu jsem si sesmolila tři dny předtím a zkoušet s Aríškem jsme stihli jen některé prvky ... třeba obíhání na druhou stranu, které doteď ještě neuměl :) Nu směle jsme vyrazili na plac, Aríšek ve výborné náladě, hudba začla hrát a na mě vlítl takový nerv, že jsem v tu ránu zapomněla komplet všechno! Taže hned ze začátku jsem Aríška poslala obíhat na špatnou stranu a tím pádem nám to už nevycházelo ... ale což, opravili jsme si to a vesele tančili dále, pochvala Aríšovi za luxusní klusací slalom, ten se mu fakt povedl a buch ho, opět panička řádila a chytře během opisování čtverce zapomněla, kterou stranu dělala a kterou ne! Takže jsme si udělali takový lehce hybridní čtverec, kdy jsme opsali chůzi doprava dvakrát ... no já jsem koza fakt :) Tak někdy příště ... což už asi bude náročnější i z jinýho hlediska :) :) :)