Již počtvrté jsme utekli v předvánočním čase k nám do hor a dali si výstup na Dvoračky :-) A již počtvrté to bylo peckový!!! Zatímco sluníčko celý týden svítilo ostošest, v neděli si usmyslelo že ne a nevyleze. Krakonoš se zase rozhodl, že prověří naše odhodlání a spustil na nás drobný deštík, mlhu, co by Rákosníček záviděl a parádní oblevu. My se ale nedali a statečně jsme se brodili tím, co původně byl sníh. A protože se opět sešla stará dobrá parta, ani nám to moc nevadilo.

Na Ručičkách jsme si dali pauzu na vánoční cukroví a zvesela pokračovali až na Dvoračky, kde jsme si ale parádně nacpali bříška! :-) Po nutné vrcholové fotce jsme se rozběhli dolů ...a to doslova :-) Silnice byla v takovém stavu, že člověk nemusel ani zvedat nohy a jel dolů jak kulový blesk. A protože tradice je prostě tradice, i letos jsme si to namířili dolů po sjezdovce ... copak jsme nějaký béčka nebo co? :D Byl to parádně strávený den, k naprosté spokojenosti mi chyběli už jen ti kluci Bolehovští. Všem přejeme krásné Vánoce a těšíme se na Vás v novém roce! :-)
Fotky od Dědka a fotky od Janči

Jedna taková rychlo akce a opět jako vždy tyhle rychlo akce byla naprosto parádní! Dopolední domluva, že vyrazíme nahoru nad inverzi, nalodění všech včetně kočáru a psů do jednoho auta a jelo se. Zvesela jsme vyskákali na Mísečkách za notného povzbuzování našeho Čerťana z auta, Věruška spakovala všechnu tu bagáž co momentálně má všude s sebou, přikurtovalo se dítko do kočáru a hurá směr sníh a sluníčko. A bylo to nejvíc nejlepší!!! Úplný balzám na duši, sluníčko svítilo, pod náma moře mraků a kolem nás křišťálově bílý snížek. I psiska si to vyloženě užívala.

Tomu kochání se taky odpovídalo tempo ... nejen že jsme byli jediní, kdo šel pěšky, ale k tomu jsme měli kočár a každou chvilku jsme stáli a kochali se pohledem na tu krásu. No a když sečteme naše tempíčko a 5 km stoupání do kopce, musí, prostě musí z toho zákonitě vyplynout, že na Vrbatku jsme dorazili po západu :D

Jaké bylo ale naše překvapení, když na dveřích visel nápis DNES ZAVŘENO! Nééééé!!!! Nechápali jsme to my, nechápali to psi a nechápala to ani Adélka, že jídlo teda fakt nebude. A tak jsme si to hooodně svižným krokem namířili zpátky dolů ...a to natolik svižným, že ke konci už jsme fakticky nefalšovaně BĚŽELI! :D Já, Julka a Káča ... běželi jsme ... s kočárem ... na sněhu ... po tmě :D Hurááá je tu Jilemnická bouda, naše záchrana! Konečně jsme si naplnili bříška, my i Adélka, to bylo spokojenosti na všech frontách :-) Nevim, fakt nevim, že se nám ty výlety vždycky nějak zvrtnou :D Za naprosto peckový fotky děkujeme Káče!

Zase jednou jsem měla nápad jít zkusit pokořit nějakou tu trojku :-) Myšlenku podpořily zkoušky konané v Jenštejně ... nemáme to tak daleko, byla tam Ála, tudíž někdo kdo by mi pohlídal Adélku a hala je pro Aríška lepší, lépe se v ní soustředí. A tak jsme tedy jeli! Dopadlo to krásným DISkem, protože Aríšek se rozhodl, že otočky prostě dělat nebude a nebude a že si místo nich vyzkouší jak by v té sestavě vypadal twist, panáček případně třeba podávání pacek :-) Nu jak řekla rozhodčí Šimona ...aspoň jsme si potrénovali, bo jsme se diskli na druhém cviku :D
Zkoušky byly ale moc pěkně pojaté, atmosféra vyloženě přátelská a i přes neúspěch si každý odvážel plnou tašku nadílky. Byl to velice příjemně strávený večer a do Jenštějna se určitě příště zase podíváme ... kdo ví, třeba si konečně odvezeme i kokardičku :-D

Kamču napadlo uspořádat seminář dogdancingu v Trutnově a tam jsme samozřejmě nesměli chybět že :) Aríšek se poctivě připravoval na trojkový zkoušky, co nám chybí, jsem fakt zvědavá, kdy se nám podaří nějaká složit! Čerťas už klasicky to vzal spíše tak jako lajdácky, bo to zvíře šílený něco učit je o prsty. A Adélka to vzala opět po svým a celý den si prolebedila buďto v kočáru nebo u někoho v náruči. V takové naprosto peckové společnosti celý den utekl jako voda a ani jsme se nenadáli a byl večer a odjezd domů.
Fotky od Stáni tady

Konečně se nám podařilo domluvit datum a vydali jsme se v naší správné bandě na Dvoračky :-) Kamča tedy bohužel kvůli práci dostala z výletu omluvenku, ale přibrali jsme do party Káču s Falouškem a musím říct ... dost se to povedlo! I počasí bylo docela rozumné, ani jsme nezmokli.

Psiska byli v podstatě skoro hodní, Kirinka měla trošku úlety a chtěla si běhat svoje maratonový kolečka a Bouráček zase chtěl být trošku pasáčkem, Faloušek už od začátku se tvářil jako ,,no dopr.ele kam jsem se to dostal" a Čertíček již klasicky zajistil kvalitní ozvučení ... to abychom náhodou nepotkali nějakou zvěř. Takže všechno vlastně normálně. No a abychom z té klasiky třeba náhodou nevybočili, tak kyselo na Dvoračkách opět NEBYLO :D Ale nenechte se mýlit, žranice byla i bez kysela! Ty shozený kila po cestě nahoru jsme museli někde doplnit no ne. Když jsme se skoro po šesti hodinách vrátili domů, byli jsme sice krásně vyčerpaní, ale naprosto spokojení! Více výletů v téhle sestavičce!!!

A je to tady, rok se s rokem sešel a opět tu je námi pořádaný trek Pojizeřím za sluncem! A že to letos dalo fušku s malou Adélkou! Ale protože mám to nejúžasnější dítě pod sluncem. Celý trek s náma odtrasovala, celý víkend byla zlatá, prostě jsme to ustáli bez ztráty kytičky :-)
V sobotu zatímco kluci vyrazili na trasu - Aríšek na střední 27,5 km a Čerťas na dlouhou 39 km, my s Julkou a Adélkou na základně chystaly ceny pro umístěné a tašky pro každého závodníka, vypisovaly diplomy a tak dále a tak dále. Bylo to náročný, ale konečně byl šlus, konečně došel poslední závodník a my si mohly do syta užít pohodu a atmosféru treku, který byl konečně za námi! Povedlo se to, hurá!
Jelikož v pondělí byl státní svátek, ještě i v neděli se vyráželo na hromadný výlet. Jeník nám vymyslel moc pěknou trasu přes Suché skály, i když pravda úplně nenáročná fakt nebyla :-) Odpoledne ještě někteří vyrazili na Pantheon, já seděla a vyúčtovávala trek. No a večer se zase sedělo dlouho do noci :-)

Prostě když se sejde parádní parta lidí, ani po čtyřech dnech se nechce domů! Takže ano, pořádat trek je náročné ... ale i přesto ahoj příští rok :-)

Tak jsme zase jednou vyrazili mezi ty blázny trekařské :-) Tentokráte až do daleké Držkové a rovnou na tři dny! Když už, tak už, vzali jsme to jako kulturní a socializační akci :-) Vzhledem k tomu, že se trekařsky vyrazila vzdělávat i Adélka, zvolili jsme pouze kočárkovou trasu ... no název lehce zavádějící, takovouhle kočárkovou trasu svět neviděl :D

Sobotu ráno jsme odhodlaně stáli na startu a cca v deset vyrazili vstříc avizovaným 15 km kočárkové trasy. Už začátek dal ale tušit, že pro kočáry to zrovna moc nebude :D Ono krpálem nahoru přes kořeny je sice pro mě a kluky záhul, ale náš boží kočár to dal v pohodě a Adélka spala jak nemluvně ... s kamenným žlabem přes cestu to ale bylo horší. Člověk takovou drobnůstku neřeší, přeskočí a jde dál ... my jsme se tam drobátko potrápili pravda, ale zmákli jsme to! Každopádně na nás musel být vtipný pohled ... nejdřív převíst psy, uvázat, pak následovala korbička kočáru s Adélkou a následně konstrukce kočáru. Nebyl to ani druhý kilometr, tak mě trošku děsilo co ještě na nás po cestě čeká. V hlavě mi běžela jedna jediná otázka ... ten co trasoval, asi nepočítal, že by se mu přihlásil nějaký blázen s kočárem že?! :D
Po zákeřném úseku ale následovala moc příjemná cesta a tak bylo postupně trasovačům odpuštěno ... na chvíli :D Zvesela jsme si došlapali až ke kontrole K1 na 5,5 km a tu se mi chtělo zase dosti smát. Cesta pokračovala krpálem nahoru dosti blátivým a s dosti vyjetými kolejemi, nu zkrátka Držkovské chodníčky jak vyšité. Nebýt věrných tahačů, kloužeme se tam doteď :D Ale Čerťas zabral a vyjeli jsme ač tedy blato jsem měla až u kolen. A to jsem stále netušila, že to není ta pověstná třešinka na dortu! Po velice příjemném úseku přes louky, kde svítilo sluníčko a my opět pořadatelům odpustili jsme se vydali kousíček po silnici a pak se mělo uhnout do lesa. Sranda! Chvíli jsem tam stála a přemýšlela, jestli jako fakt. Míjející trekaři mi pravili: ,,Broňa říkal, že to je nejhorší úsek". Bezva, že to ví. Lesní cesta by byla příjemná, nebýt těch kaluží hloubkou přesně do půli mých lýtek. Ano vím to přesně, poté co zůstal kočár zabořený v jedné z nich jsem si je plně vychutnala :D I to jsme nakonec zvládli a stále netušíc, že vždycky může být hůř, si to štrádovali dál. Těm trekařům přede mnou se cesta na kočár asi taky úplně nepozdávala, protože jeden z nich se vrátil bez psa, zda nám nemá pomoci. Ale to už cesta vedla zase jen krpálem přes kořeny a ty problém nejsou, když máte 16" kola a dva zdatné tahouny. Jako mákli jsme si s klukama pěkně, to tedy jo, ale pomalu a jistě jsme stále pokračovali kupředu k cíli :-) Těsně před kontrolou K2 Pod Humencem na 10 km ale nastal problém! Kočár přes potok jsme ještě s pomocí jedné trekařky zvládli přenýst, ale to co následovalo potom už se fakt nedalo. Přes vytěžené stromy, kořeny a kameny vymletým korytem prudce do kopce bohužel nedal už ani náš super kočár. Cesta 0,5 km od druhé kontroly pro nás prostě nebyla průjezdná a tím to všechno končilo. V tu chvíli jsem popravdě byla docela naštvaná, neměla jsem chuť to vzdávat, ale tohle se fakt nedalo! Na vytěžené planině jsme si udělali pauzu, Adélka dostala oběd a já studovala mapu. Dalo by se to objet po žluté, vede skoro souběžně s původní trasou. Nebo to vzít po žluté a pak cyklostezkou zpátky do Držkové. Jak to ve mně pěnilo, že tenhle trek nedokončíme, byla jsem rozhodnutá jít rovnou do Držkové. Sbalili jsme si saky paky, opět překonali potok již známým způsobem - psi, korbička, zbytek kočáru a vydali se na cestu. Jenže tak nějak se to ve mně zase rozleželo a domů se mi ještě nechtělo, tudíž na rozcestí jsme zabočili po žluté a vydali se na zbytek trasy :-)
Po modré do Držkové, konečně parádní cestička, příjemně lesem a přitom rovná, kočár jel skoro sám! Pravda, chvílema bylo třeba trocha improvizovat, to když se třeba přes cestu objevil padlý strom, ale co by mě mohlo ještě asi tak překvapit. Ani cesta prudce klesající dolů, opět řádně bahníčkatá a opět parádně vyjeté koleje už nás nezaskočila, trocha bylo třeba vyrovnávat balanc abychom se i s kočárem nezřítili do jedné z těch kolejí, ale co. Prostě jsme jeli kupředu a hotovo! :D A najednou jsme byli tu! Kemp Patriot už nám otvíral náruč. Nakrmit pejsky, ubytovat je, dát si horkou sprchu a smýt ze sebe zbytka bahna, kočáru už nepomůže ani to :D A pak už jsme trávili odpoledne, večer i noc v milé společnosti ostatních trekařů, kteří se postupně vraceli z midu a longu. V neděli po vyhlášení (Adélka dostala taky svoji cenu trekařka moje!) jsme naházeli všechny věci do auta a vyrazili vstříc těm několika stovkám kilometrů na cestě domů. Byl to naprosto parádní víkend a dokonalý relax!

Jen mě trošičku zpětně zamrzely dvě věci ... že jsme ve výsledkách uvedeni jako DNF (pravda kontrolu K2 jsme neměli, protože se to opravdu nedalo, ale zbytek trasy jsme také ušli) a že nám předem neřekli, že kočárová trasa není pro kočár (mohla jsem Adélku navázat do šátku a trasu bychom ušli i s druhou kontrolou ... ovšem nebylo by to takové dobrodrůžo :D ). To ale nechci nic kritizovat, opravdu jsme si víkend parádně užili, spíš jen takové zamyšlení ...
Fotky skoro žádné nemám, ono to bylo tak dobrodrůžné, že jsem vůbec nějak nestíhala fotit :D

A tak nám to konečně vyšlo, konečně klaplo počasí i konstalace hvězd a my se dostali na nějakou akci! Po dlouhé době jsme se vydali na Cimrmanův dogtrekking a bylo to naprosto super! Ráno nabalit psy, Adélku, asi milion věcí a přesto vyjet včas? Nemožné! Tak přiznávám, že jsme nevyjeli úplně podle plánu, ale začátek akce jsme stihli, to je přeci hlavní. Takže startujeme, s kočárem a natěšenýma klukama vedle něj jsme byli trošku za exoty, ale co, už si na to zvykám, že býváme ti na které se kouká :-) Vyrážíme vstříc avizovaným 20 km a hrozně se těšíme.

Čerťas táhne jako drak, ten pes je prostě stvořen k tahu, potřeboval by ale na své tempo nějakého běžce. Aríšek tu naši pohodičku, už jsme si spolu vypěstovali tempo, které vyhovuje nám oběma. Cesta zvesela ubíhá, občas někoho předběhnem a pak chvíli posloucháme hlášky tipu ,,hele i kočár nás předjel" :D Zhruba kolem poledne to zapíchnem v lese, Áďa má hlad a my si aspoň na chvilu odpočnem.

Po dostatečné regeneraci frčíme dál, cesta je příjemná, i s kočárem to zvládáme v pohodě. Cesta na hrad Helfenburg je drobet dobrodružná, ale i to se zvládne. Odpovídáme na kontrolní otázku, děláme fotku na krásném místě a fíí do druhé půle treku.

Nyní šlapeme po silnici, zrovna praží slunce, jezdí auta, není to zrovna příjemný úsek. Konečně slízáme na panelovku a mezi poli se ubíráme dál. Trochu nás potrápí červená značka ve Velkém Hubenově, kde hromadně asi 7 lidí kufrujeme. Nakonec ale najdeme tu správnou cestu a tradá dál. A teď nás čeká nejdobrodružnější úsek trati, vymletým korytem mezi kořeny a kameny prudce do kopce to jde ták pomalu ... ale my jsme bojovníci a nevzdáváme se! A tak se brzy dostáváme na kontrolu a tady potkáváme Stáňu s Michalem, kteří šlapou dlouhou trasu. Do cíle to máme ani ne 3 km a tak hurá na poslední úsek trati.  Cesta po poli mi po tom všem přijde jako spása z nebes, kočár jede skoro sám :-)

Ještě proběhnout Střížovicemi a jsme tam! Podle telefonu tedy 24 km, ne 20 km, ale hurá, hurá, hurá, Adélka došla svůj první oficiální trek :-)

Kluky dáme na chvilu odpočívat do auta, ještě je čekají slíbené ukázky. Zhruba za hoďku vysekne Čerťas frisbee ukázku jak kdyby ani nikde nebyl, že utáhl kočár s Adélkou po trase 24 km skoro sám, protože my s Aríškem jsme se moc nepředřeli, na něm není naprosto znát. Aríšek ukázku dogdancingu taky zvládne, ale už jde na něm vidět, že je to přeci jen rozvážný pán a moc se nepředře.

Zbytek dne strávíme v milé trekařské společnosti převážně se Stáňou a Michalem a když nastane čas odjezdu, ani se mi nechce domů ... bylo to super a už se hrozně těšíme na další ročník! Na naše fotky i fotky různě sebrané od ostatních můžete kouknout tady

Skoro celý červenec panovaly tropické teploty a tudíž jsme odpískávali jednu akci za druhou. Adélka ty vedra moc dobře nesnášela a tak jsme v podstatě léto strávili zavřené v domě, kde bylo jakž takž příjemno. Když se alespoň trocha ochladilo, vydali jsme se kouknout za choďáčkama do Police nad Metují, kde se zrovna konala týdenní akce s chodským psem. My přijeli jen na schůzi a poklábosit s přáteli a užili jsme si tam príma den :-)
Aríšek si přebral ceny za choda ve výkonu, na nějakou dobu to bylo asi naše poslední umístění, teď už toho moc stíhat nebudeme :-)