Rok se s rokem sešel, zima uběhla, zazářilo sluníčko a tudíž nastal čas pořádně se provětrat na dogtrekkingu Po stopách Toulovce, pro mě již třetí návštěva na Luckém vrchu :-) Čtvrteční večírek byl veselý jen veselý a v pátek ráno se nám moc z postele nechtělo, ledová sprcha ale udělá své a tak dokonce i ve startovním okně s plnou polní a Čertíčkem u pasu vyrážíme vstříc 92,5 km. Je nádherně, sluníčko svítí, pofukuje větřík ... místy pofukuje až moc, hotová vichřice! Brzy potkáváme K1 na 2,5 km, odkud zvesela jen zvesela ťapeme dále ...škoda jen že né úplně po trase :-D Nu což, když už zacházka, tak aspoň s vesnicí a obchodem, tudíž jedno lahvové ještě nikdy nikoho nezabilo. A teď zpět najít znovu značku. Hurá, jsme zase na trase ...a co že na oficiálním 3. km máme už nachozeno kilometrů deset, stane se no.

Zvesela jen zvesela ... a ta mrcha značka už nám zase utekla, no je toto možné?! Má čůza sedět na stromě a volat haló tady jsem a ne běhat po lese, schovávat se za větve a podobně. Kdo pak má tu správnou cestu jako trefit! K2 na 6,5 km, dvě odpoledne, dáváme oběd. Tedy ne všichni dávají oběd, já teda místo oběda raději volí celkovou detoxikaci těla :-D V nohách máme asi dvacítku, na mě doléhá lehká krizička ...a tak směle dál, tohle se musí vychodit! Šlapeme jako ďas, snědla jsem celý balíček hroznovýho cukru a už je mi zase do zpěvu, brzy štípeme K3 na 10,5 km ... ovšem trenér se nám ztratil! Po telefonické debatě,kdy se nám ztrácí signál bo co, se domlouváme, že pokračujeme bez něj, někde nás dožene.

K4 na 14,5 km a nádherný kout Vysočiny, vesnička Podlesí, mně totálně učarovala. Tak tady bych brala chalupu,je tu nádherně! A o to krásněji tu je, když konečně objevíme hospodu! No hospodu, spíše luxusní hotel s velice vstřícnou obsluhou. Bramboračka jakou svět neviděl, no fakticky, větší hnus jsem ještě nejedla. Samá majoránka, plavalo mi tam něco jako slimák, no hnus velebnosti, jdu blejt. Aspoň, že to pivo mají dobrý! Lehounce si dám šlofíčka na stole, dožene nás trenér a po nutném občerstvení můžeme pokračovat směr Buchťák se živou kontrolou. Pravda, živá tam byla cca do čtyř, my se na ten dvacátý kilometr dostáváme lehce po šesté :-D Nevadí, máme svoje zásoby!

Seběhneme dolů do vesničky Sněžné a nacházíme tu naprosto perfektní hospodu! A světe div se, sedí tu dva trekaři! Pavla a Rumánek, nejsme na světě úplně samy! Pavla se brzy zvedá dál, ale Rumánek s námi posedí. Musíme po těch 20 km přeci nabrat pořádně síly no ne! A tak si někteří z týmu dávají šlofíčka na stole ... já ne, já už dneska v hospodě jednou spala :-D

Když se zvedáme, je tma, no jo čas bivaku skoro. Trenér se rozhoduje zůstat tu do rána, já su rozhodnutá dojít na bivak aspoň za další vesnici. Pět minut a už mi volá ať na něj počkáme, že nemá mapu a jde s náma. Jo dohnal by nás celkem rychle ... kdyby nešel na druhou stranu a nevyšlapal si to na Buchťák ještě jednou :-D My zatím uléháme kolem půlnoci na bivaku pod Drátenickou skálou na cca 23 km, v lese na jehličí, pěkně v závětří, v teploučkým spacáku a s přesvědčením, že ve čtyři vstaneme a jdeme dál. Usnu snad dřív než si položím hlavu. Zhruba ve tři ráno mě vzbudí řev krvelačných bestií, bože vlkodlaci! Ale ne, to jen trenér došel a kdesi tam v dáli v lese bivakuje a Čertíček to musel samozřejmě okomentovat. Ještě na chvilku si zdřímneme, ještě máme hodinku. Sotva zavřu oči už mě budí to velké šílené zvíře s mou botou v hubě! Héééj já ho fakt miluju jako! Dej mi botu a lehni, kolik je hodin ... a jéje skoro šest! Poplach a balíme, valíme!!!

Ráno po bivaku je to nejkrásnější ráno! Fakt to zbožňuju! Člověk krásně odpočatý, probouzející se les, prostě šlape to samo a ani se nenadějem, mává nám 40,5 km a K6. Jo takhle by to šlo. Nutné odskočení si do nízkého lesíka a můžeme zvesela jen zvesela pokračovat přes Cikháj do Tří Studní, kde máme na hotelu Horník živou. K7, 50 km a jedenáct dopoledne. Sluníčko svítí, polívka hřeje v bříšku, pivo v ruce a rum se na nás směje z lahve ... jo takhle by to prostě fakt šlo. Tak moc se nám tam líbí, že se ze živé zvedáme až před druhou odpolední, však kam spěchat, času do limitu ještě máme.

HOP a SKOK, hop a skok, dalších 7,5 km na kontě a na nás se tu směje zvesela HOSPODA v Maršovicích! No jen blázen by odolal, my ovšem blázny nejsme a směle její pozvání přijímáme. Pivečko a druhé, třetí, už je zase na světě krásně, jsme připraveni zvednout kotvy, nasadíme tempo a jéje ... potkáváme naprosto perfektního pána co tu chová koně, pívo nám donese, slivovičku rozlije, krásně by se tu sedělo, krásně. Ale my se silnou vůli se zvedáme a vyrážíme dál ... vstříc vesničce Odranec (K9, 64,5 km). Tu má být taky hospoda. Projíždí kolem místní borec na fichtlu, trenér na něj mává kde je jakože ta hospoda a řach ho, borec to poklopil na asfalt. Oklepává si vaťák a montérky, vstává se slovy: ,,Ty vole, tys mě vyboural" ...a já jdu do kolen :-D

Z K9 na K10 to má být jen 4,5 km ... a proto aby nebyla nuda se vydáváme po modré na druhou stranu. A protože se nám jde fakt jako krásně a je to tak hezky značený, nekoukáme do mapy dřív než dojdem k rozcestníku. A jejdanánku, nějak se nám povedlo vyjít z mapy, ještěže mám tu aplikaciů od Jeníka. Volíme tedy cestu přes Věcov a následně jakousi cyklostezkou zpět na modrou, všechny nás chytá menší krizička a nikdo nemluví. Ono dát si místo čtyř kilometrů rovnou dvanáct úplně tu správnou pohodu nepřinese. Bloudění přes zoraný pole je taky super nakopávka a k tomu dochází rum! Tragédie mezinárodního významu. Konečně pod hradem Štarkov a odtud už jen kousíček k vytoužené K10 na 69 km. Je deset večer, hezky pěkně, to se nám to pěkně protáhlo. Hážu do sebe brufen, zapíjím posledním douškem rumu a mám největší chuť to vzdát.

Ovšem brufen, pane jo, to je matroš! Okamžitě se mi zvedá nálada a cestou dolů do Jimramova už si i zpívám. Je mi neskutečně, neskutešně dobře ač podle některých ,,melu hrozný hovna". Jimramov vypadá jak po vymření, ani človíček tu není, natož nějaká otevřená hospoda. Dyť je sobota večer proboha, to lidi jako nechlastají bo co?! Po pauze na náměstí a výměně ponožek se vydáváme směr Sedliště ...a hle, trekaři! Sice jdou opačným směrem a prý to vědí, ale opět tu nejsme jediní na téhle planetě,ještě někdo žije :-D

Sedliště ... má to pár baráků a jednu naprosto exkluzivní hasičárnu! A v té se svítí, tam hraje televize a tam vypadá veselo ... a protože líná huba, holé neštěstí a to my nemáme, už ťukáme na dveře. Otevírá nám trenér hasič :-D No rozumět mu moc není, ale jinak je to moc příjemný pán, pivo nám dá, když si hoďku počkáme než to přestane pěnit, dort nám donese, díky bohu, že aspoň ty zavináče nenašel. Asi sem pojedeme někdy na dovolenou :-D Ještě dáme jedno a pak ještě jednoho zrzavýho šnita a můžeme se zvednout k odchodu. Hodiny hlásí, že už nějakou dobu je neděle, hergot :-D

Ujímám se vedení, hernajs já su tak dobrá. Přes Korouhev na Jelínka, štípeme K11, hlásí nám to 82,5 km a na chvilec usínáme. Následuje nekonečný pochod smrti po zelené do Telecího, kde štípeme K12 a máme ofiko 90,5 km. Všímejte ... vede Věruška a neztrácíme se! Pak už jen vyběhnout na Lucký vrch ... no řekne se to vyběhnout, mám pocit, že ta chata před náma utíká, pořád ju vidím a pořád se nechce přiblížit. A protože toho mám fakt jako dost, tak to vemem přes pole ...pomočkovaný pole! Ovšem chata už na nás bliká, už na nás volá a už jsme tady!!! Zatleskat nám nemá skoro kdo, všichni už jsou dávno v čudu, sedí tu posledních asi pět statečných ...a MY :D Po sdělení, že není ani pivo ani nic odcházíme na chatu, dokonce jsem natolik schopná ještě, že se osprchuju, rozešlu nadšené SMS, že jsme v cíli a v půl šesté za ťukání kapek deště na okno usínám. Tak to jsme stihli fakt úplně akorát!

Nedělní ráno jak vymalované, při snídani se vyhříváme na sluníčku, Čertíček dostane za odměnu, že makal jak šroubek nový postroj a kecáme s ostatními trekaři. No jo ... zas to uteklo tak hrozně rychlo, ach jo. Ale dvěma slovy ... PECKA VÍKEND!!!
Fotky jen pár mobilovek, foťák zůstal bohužel bez baterky :-)

Už tradiční jarní dávka frisbee :-) Letos trošku chaotické, to když den předem napadne 10 cm sněhu a na druhý den hlásí přívalové lijáky. No a tak jsme se narychlo domlouvali a stěhovali z venku do haly v Trutnově. K tomu mi Adélka dostala teplotu. Prostě když se daří, tak se daří. Nakonec tatínek pohlídal a já mohla jet alespoň na odpoledne ... a bylo to perfektní! Ono když se sejde ta správná parta, úspěch je vždy zaručen. A co teprve když se sejde ta správná parta choďáků ... na semináři z devíti účastníků jich bylo sedm choďáckých :D
Čertíček se moooc snažil, Míša nás postrčila zase dál a třeba se letos na ty závody fakt jako dostanem, no uvidíme, necháme se překvapit :-)
Tak za rok zase ahooooj!
Video z celého dne od Jeníka je tady

aneb pod krosnou jen zvesela :-D

Zase jednou na oběd na Dvoračky, tentokrát jsme tam vytáhli Aničku s Kubíkem a Julku. Vzali jsme cestou to pod Vlčákem  a cesta prímově utíkala, člověk se pořádně nerozkoukal a už stál dole pod kopcem na Dvoračky. Nesnáším ten půlkiláček nahoru a s Adélkou na zádech ho nesnáším ještě víc, umírám tam vždycky úplně totálně! Ale ufff, jsme nahoře, úplně durch, ale jsme tu! Bude bašta,mňam!
Při odchodu ještě pohoupáme děti venku na houpačce, Anička tvrdí že to Kuba ještě nezná ...no soudě dle toho co provádí na houpačce ona, asi ji tam taky nikdo moc jako dítě nedával :D Společné foto a hurá na sestup. No sestup, jak je možný že jdeme do kopce tam a jdeme do kopce i zpátky? Nějaká nevysvětlitelná záhada asi :-D
Druhý den s Adélkou na zádech, jako jo, ke konci už mě solidně bolí kyčelní kosti. Ale bylo to moc fajn a těšíme se někdy na příště:-)

Konečně dlouho očekáváný výlet s Jeníkem na Jizerky! A konečně vyšlo parádní počasí! Tedy pořádný výlet na Jizerky jsme nakonec vyměnili jen za Paseky a výlet cca 8 km dlouhý, ale bylo to super! Scházíme se na Bosně - Jeník s Míšou už tu jsou, Julka jede z Liberce, už by tu taky měla být, ale kde nic tu nic. Sluníčko sice svítí, ale dost fučí a tak je během chvilky postávání a čekání docela kosa. Je rozhodnuto trochu se hnout, Julku nějak odnavigujem přes telefon. Nacpu Adélku do krosny a vyrážíme. Ještě zkouším Julku přes telefon ,,jo já už jedu ale nevim jestli dobře" ... ale už vidíme stoupat nahoru její autíčko ,,jedeš dobře, hurá"
Míša že mě vyfotí se skorochoďákem Lokim, tak jo. Hele a taky na něm občas jezdíš? :-D

Vyrážím napřed bo nám to s Adélkou jde pomaleji. Taky že jo, za chvílu nás dohání, předhání a pak už jim vidíme jen záda. Naštěstí i jim se to v tom sněhu boří, zvlášť Julce v městských letních botičkách :-D A jak je tu krásně, sluníčko svítí, viditelnost parádní. Musíme to kousek vzít přes sjezdovku, tak občas profrčí nějaký lyžař, za chvíli vlezeme do lesa na cestu, tam je to alespoň zmrzlé a tak se to neboří. Potkáváme partu taky nějakých pejskařů, většinou akita, nějaký malamut a tak, raději nám uhnou z cesty a Čertíček je nezapomene okomentovat. Ani se nenadějem a Hvězda nás vítá, hurá na baštu ... a že si dáme pěkně do čumáku a nacpeme si bříška :-) Po jídle svěřím Čertíčka Jeníkovi, já než nacpu Adélku zase do krosny, tak by z toho mohli v hospodě ohluchnout, raději ať si čeká venku, Jeník se toho zhostí velice schopně, myslím, že by mu nový job seděl :D Jeník - venčič psů :-D

Vydáváme se na zpáteční cestu, po urolbovaném se jde krásně a cesta parádně ubíhá, je to téměř ideální. Ovšem trošku jsme zapomněli, že čert nikdy nespí a Jeník vždy překvapí ...a tak poslední kilometr slízáme z krásné urolbované cesty, abychom si prošlápli tím půlmetrem sněhu svou vlastní cestičku, je to super! Párkrát zahučím do sněhu až po koleno a moc dobře se odtama leze, když má člověk na zádech 15 kg :D A jednou už mi to nohy ani neustojí a sesunu se celá, musejí se Julka s Míšou nade mnou slitovat a vytáhnout mě zpět na nohy. A vedoucí výpravy? Zkoumá terén vepředu a dělá že ty naše protesty a nářky neslyší! To je mu podobný, v osmým měsíci těhotenství mě taky nechal lízt po červený po schodech na Kozákov :-D Ať žije Jeník! Ale my ho i přesto máme rádi, no fakt že jo :-D A pak ... vylezeme z lesa a jééé, ta romantika zapadajícího sluníčka nad Kotlem, to je nádhera!

Ovšem brzy opět vystřízlivíme, když zjistíme, že cesta jako není! Žádná cesta prostě není, k těm autům to holt musíme vzít přes hluboký sníh, třikrát hurá. Aspoň, že to je fakt kousek, už už tu jsme a juuuu zapadající sluníčko na závěr. Perfektní výlet, měli bychom chodit častěji! Za fotky děkujeme Míše

Taková rychloakce na zvednutí nálady, dnes to bylo opravdu potřeba! 15. březen a o měsíc a den později 16. duben mám v srdíčku zapsaný černě ... dnes by měl Aríšek 10 let, kdyby tu s námi byl, téměř rok utekl a stále mi tu moc chybí :-(
Takže rozhodnuto, nebyla jsem jediná, kdo potřeboval přijít na jiný myšlenky a tak vyrážíme na běžky! A kam? No přece na Dvoračky! Z původně domluveného srazu na pět se stává sraz na půl šestou, v reálu se potkáváme na Rezku skoro před šestou. Ale Míša jede s Kamčou, naštěstí, takže konešně na nás jednou nečeká :-D Zaparkovat, přezout běžecký boty, vytáhnout běžky, batoh, psy ... Čertíček už se tak moc těší, že svou hlasitou radostí rozštěká celý Rezek a holčičky mu ještě z auta vesele přizvukují. Pán, co akorát přijel z běžek a skládá se do auta zaparkovaného vedle mého, se ptá ,,a vy jste nějací ti mašeři"? No jasněěě :-D Kamča to ukáže hned v další minutě, jak máme ty psy zmáklé anatěšené k běhu, když ji holčičky zatáhnou přímo do hospody :D
Tak nazout běžky a jedem ...ale co to jako kurňa je! Dyť je to brutálně zmrzlý! Klouže to všude možně jen ve stopě to nedrží, no to se mi zas jednou povedlo vymyslet akci. A místy to jehličí a šišky na cestě jsou taky super. Jako ale to se nedá, tohle se fakt nedá, umírám tu, dřu tu jako kůň, Čertíček dře jako kůň a místo abysme jeli dopředu, kloužeme dozadu ...a Kamčoooo uhniiii ... výborně a jsem zamotaný. Další pokus zdolat trasuna Dvoračky a opět po pár metrech končíme zamotaní, né tohle fakt už né. Míša vepředu s Lokišem volá na Fairynku, která je přišpendlená pod holčičkama a ty jsou zamotaný do vodítka Čertíčka a my tam jen stojíme a už ani nevíme který vodítko vlastně patří ke kterýmu psu! Ale jo, povedlo se, konečně trocha jedem, hergot trocha víc jedem, ale teda už až moc jedem, klouže to jako blázen, ČERTÉ STŮŮŮJ! No ani kulový jako, vedle něj si poskakuje Fairyna, občas ho jakože jen tak mimochodem kousne do krku a pak zrychlý jako dělej si pomalej ty loudo. A Čertíček se nenechá přemlouvat, jede, prostě on ji jako ukáže zač je toho loket ...hužel za sebou vláčí olověnou kouli v podobě měna běžkách, držím se na tom silou vůle, brzdím i očima a doufám, pekelně doufám, že se nerozsekám, protože hůlka mezi nohama, kterou jako v tý rychlosti nemám šanci vytáhnout (doprčič proč ty hole jsou tak dlouhý!) neslibuje v případě pádu ale vůbec nic pěknýho. No docela se zapotím než toho pitomce naspídovanýho konečně uřvu a zastaví, fuj a ještě jednou fuj. Se smrtí v očích se obracím na své kamarádky ...houby kamarádky, smějou se až jim tečou slzy, tomu se říká ta podpora!
Kamča protestuje, že už nic nevidí a že nutně potřebuje už tu čelovku. Tak si ji vytáhni, mám ju v batohu ... a zatímco si ji vytahuje Lokíšek uzná, že už stojíme moc dlouho a že jako taky už hodně tahal a že by potřeboval pomazlit. A tak koná. Bohužel Míša na běžkách není úplně tak stabilní a taky stojíme lehce v kopci, tudíž začne ujíždět dozadu na Kamču a následně se zpomaleným efektem co jde snad jen ve filmech padá. A padá přímo do houfu holčiček, které se připlácnou k zemi a rozptýlí se do stran jak jim to jen umožňují vodítka. Ještě ladně za Míšou následuje i její hůlka, která elegantně opíše oblouk kolem jejího ucha ...bože, jsem stejná jako ty dvě, teď slzím smíchy já :D
Už jen ten šílený půlkilák nahoru, který tedy absolvuju s běžkama v rukách a hurááá jsme tu! Bude bašta! Trošku dilema co si dát dobrého, když kyselo už došlo, trošku rozruch na celou hospodu, když se před námi objeví ten střapatej vořech, trošku psycho,když Fairyna se rozhodla zasebevraždit a leze Rejle do držky, trošku sebeovládání, když přes Lokiše přeskakují děti sem a tam a pozor, dnes máme Dvoračky i s kulturní vložkou, přímo proti nám se chystá nějaká kapelka a bude párty. Zatrsáme na ,,Pod dubem, za dubem, my si na tě počíháme, ... " a pak už jen zaplatit, oblíct a hurá na ten sjezd :D
No hurá, ono nám všechno drobet trvá a taky každá přesně víme kde a na jakým vodítku máme svoje psy, že Kamčo! Takže si tak stojím nachystaná k odjezdu a najednou koukám, tamhle běží Čert!  A Kamča? ,,Jé promiň, já ti ho odepla" :D Jedno foto pod večerníma Dvoračkama a fííí dolů.

No fííí, neseme to v ruce žejo, ten půlkilák by byla fakt smrt to sjíždět, ještě na tomhletom ledu. Psiskům ve světle čelovek úplně hrůzostrašně svítí oči, jít si sama tmou a vyběhnout na mě pět párů svítících očí, tak asi potřebuju vyměnit spoďáry :-D Nazouváme a jde se sjíždět, achich ach. Je to zmrzlý, je to tvrdý (ozkoušeno na vlastní koleno, to mi do zítřka stopro krásně zmodrá!) a je to furt dolů, au au kyčle, nohy, tělo, všechno volá SOS ... hužel k těm autům se dostat musíme. A tak statečně bojujeme, umíráme a znovu bojujeme a znovu umíráme ....zlatá Špindlerovka!!! Ale pozooor, tamhle už je světýlko a jo hurá, jsme tu! A asi protože mi konečně otrnulo, že už to mám za sebou, mám další super nápad ... neobcházet ten kousíček po silnici, ale vzít to přes zasněženou louku, no dyť je to zmrzlý ne. No tak není no :D No bóže tak se těch poseldních pár metrů k autům probrodíme po kolena ve sněhu no :D :D :D
Jako ... BYLO TO SUPER! :D Tak brzy repete :-D

Vyrazíme, nevyrazíme, vyrazíme, nevyrazíme ...ale jo, jedem, vyrážíme ve dvě! Původně se měla přidat i Jida, ale nakonec jsme vyrazili pouze ve složení já s Adélkou a Kamča s Patrikem. No a povedlo se to :-D Vyjíždíme pod Rezek, mám tam jednu takovou super cestičku na Dvoračky, Kamčo bez kopců, slibuju! Sliby, chyby :-D Místo startu je lehce zasněžené, no tady autem nevyjedem, hergot. Posouváme se tedy dál a nejbližší možnost zaparkování je až na Rezku. Nu, změna plánu tedy. Zatímco zkoumám aplikaců v mobilu kudma to teda vemem, bo vracet se teda po silnici rozhodně nehodlám, rozjíždí se mi dozadu auto! Cožeee???!!! Ovšem jsme dosti sehraná parta, v jedné vteřině Patrik skáče po Adéle, já za volant a Kamča zezadu chytá velké černé :-D Uff, trošku adrenalinu že :-D
Konečně pobaleno, rozhodnuto, že se jdeme ztratit ... podle aplikacé tu je neznačená cesta až na Dvorky, zkusíme ju najít :-D Vyrážíme a abysme měli radost, vylízá sluníčko, mraky se rozestupují a máme parádní azurko, úplně ideální na focení, ještě že jsme vyrazili! Teda aby ta radost nebyla zas tak velká, Adéla se rozhodne stávkovat a prostě v krosně jako nece být a ce jít sama. Úúúú, takže sama no, vyfotíme psy, jednou, podruhý, postý a stále sama ... už jsme ušli skoro půl kilákuheč! No touhle rychlostí ty čelovky vytáhneme ještě před příchodem na Dvoračky :-D Po menší vztekací krizi, se mi ji podaří přesvědčit, že krosna je fajn ...a já holt až na Dvoračky skáču jako koníček :-D Né Kamčo, foť rychle, já nezastavuju dokuď mi dítě sedí v krosně.

To bez kopců se taky moc nepovedlo, uznávám, takže cestou nahoru lehce chcípám. Těžce chcípám těsně pod Dvoračkama, když nás čeká ten závěrečný krpálek. Naštěstí před náma jde nějaký pán s borderou, Čertíček sice řve jak idiot, ale aspoň pořádně táhne, to si nechám líbit ...ale co to, pán odbočuje do lesa, néééé a jsem bez pohonu, no tak teď už chcípnu jako opravdu. Naštěstí kyselo je silná motivace a tak i přes počítání andělíčků to nahoru vylezu, huráááá. Povinná vrcholová na Dvoračkách a hurá do hospody.

I tady má Adélka svou nece formu ... nechce sundat boty, následně nechce obout papuče, nechce polívku, nechce na záchod, prostě NECE :D Asi jim ju tam na chvilu nechám. Naštěstí nece fázi zachrání chleba a Patrikovi hranolky, krize zažehnána! Zato holčičkám a Čertíčkovi se nelíbí ten opelichanej pudl běhající po celé hospodě a musejí nám a všem okolo to říct. Takže za kretény pohoršující okolí jsme i nadále :D Ale bašta je výborná! Jako vždycky na Dvoračkách, fakt na ně nedám dopustit. Při odchodu stihneme ještě západovku, dneska to focení jde úplně samo, psiska se asi vyřádili včera a dneska pózují jedna radost. Nacpu Adélku tentokrát bez protestů do krosny a hurá zpět k autům, už za svitu čelovky. Dokonce jsme se ani neztratili, dokonce mi tu i vydrželo stát auto a nemusím ho hledat dole v Rokytnici, jako byl to supr výlet!
Fotky od Kamči

Taková rychlo akce, všichni měli čas, Stáňa nesměla daleko od práce bo měla pohotovost a tak se vyrazilo do Martinic. Naštěstí den předem trocha mrzlo a lehce zasněžilo, tak se bahenní lázně ještě nekonaly. Svítilo sluníčko a bylo perfektně, my s Adélkou po dlouhé době vytáhli kočár a psiska se vylítala ku spokojenosti všem. Jen to focení bylo jakési moc vtipné tentokrát :D Na oběd jsme si pak s Míšou prošli skoro půlku Jilemnice než jsme našli volnou hospodu, ale zato jsme si parádně nacpali pupky, mňam!
Fotky od Kamči

Krásné odpoledne se musí využít a protože Kamča končila v práci brzo, sbalili jsme si saky paky a vyrazili za ní a holčičkama do Vrchlabí. A tam na běžky, jen kousek a i s Adélkou :-D Takže v jednom zápřahu Čert - já - saně s Adélou jsme jistě byli k nepřehlédnutí. Svítilo parádně sluníčko a tak nám Kamča udělala úplně peckový fotky ... nu a pak zase v našem vtipném zápřahu zpět. Parádní odpoledne :-)
fotky od Kamči

Druhý den po závodech jsme s Čertíčkem a naší super partou vyrazili opět na běžky a tradiční trasu Špindlerovka - Špindl v délce 11 km jsme tentokrát jeli celý den :-D Už příjezd do Špindlu byl dosti vtipný, lehce se zpožděním jsme hledali alespoň nějaké volné místo na parkování co nejblíž hasičárny ...povedlo se! Balíme se, přezouváme, Čertíček vše komentuje, lidi po nás koukají, zvláštní, proč asi a hurá za zbytkem bandy. Trošku jsme se pomotali mezi lyžaři, trošku jsme až do půl lýtek zapadli do sněhu, ale jsme tu, pakujeme všechny psy do jednoho auta a Patrik s Kamčou je vyvezou nahoru na Špindlerovku ... my ostatní autobusem a jsem dosti ráda, že nemusím mít s sebou i Čertíčka :D Konečná, vystupovat, přebíráme si zpět psy, běžky, povinná společná startovní a vyrážíme.

Hergot to fučí, zas nějakej hurikán Kamča či co. A lidí jak v mraveništi a tak je rozhodnuto asi po půl kilometru, že se jdeme fotit. Zouvám běžky a néééé, pomožte mi někdo! Kamarádky jak hrom, nejdřív si mě samozřejmě vyfotí a až pak mě vytáhnou ze závěje :-)

Focení ...společné a každej zvlášť a ještě z týhle strany taky. Konečně taky máme počasí a je něco vidět, toho se musí využít! Další výhodou je, že nám to trvá tak dlouho, že zástup lidí stihne odejít asi až dolů do Špindlu :-D

No hurá, můžeme pokračovat dál, mírný sjezd a kopec nahoru k bývalé Petrovce, fučí tady jako blázen, stačí roztáhnout ruce a člověk může sjet až dolů, příjemné to moc není, ale my ty fotky tady fakt potřebujem! Tradice je tradice a tak v tom šíleným vichru společná ...a několikrát :-D

A už jen kousek a je čas na další pauzu ... tentokráte perníkovou, ještě že jsme s sebou tu Stáňu přibrali. Schovaní v závětří nově se budující Petrovky do sebe cpeme buchtu, abychom doplnili energii po těch 2 km. Člověka to dosti vyčerpá jako tydle výlety na běžkách. Následuje vtipná úzká cestička k Ptačím kamenům ... je to zmrzlý jako prase, rozježděný to je ještě víc a člověk v podstatě jede jen na jedné noze bo ta druhá mu neustále ujíždí z kopce dolů. S táhnoucími psy, lahůdka, opravdu lahůdka. Taky pád na sebe nenechá dlouho čekat a druhej a třetí ... že Kamčo. Hurá, kameny před námi, hurá bude focení! A takhle a takhle a ještě společnou takhle a teď každej sám. Jen ta paní co si tam přišla sníst svačinu asi netuší co vše se jí může stát :-D Míša s Julkou vyráží napřed, my ještě nutně potřebujeme ty fotky na kameni!

Odteď už jen klesáme, lahůdka dne ... sjezd na Brádlerky lesem po tom zmrzlém sněhu, to vám je teprve sranda. Netrvá dlouho a nesou to všici v ruce, po tom co to zapasujeme s Míšou do sebe, také i my :-D

Brádlerky, bude bašta! K jednomu stolu už se nevejdeme, tak si spojíme dva stoly k sobě a mňam, mňam, bašta už se nese. Taky nějaká sladká tečka na závěr je třeba, protože máme za sebou už 5 km! Přecpaní k prasknutí se za vydatného ozvučení zajištěného naším Čertíčkem, vykolíbáme ven, kde jsou dle Kamči ,,nějací ti islamisti" :D A hlavně jakási obří školka či co to je. Tak rychle pryč od nich. Stáňa chce tak strašně rychle pryč, že si pořádně ani nezapne běžku a ta se vydá na výlet sama bez ní :-D Obtíže vyřešeny, těšíme se na druhou výživnou část naší perfektní trasy ... plužení až do Špindlu. Julka na klasiku - běžky v rukách, my urputně bojujeme na běžkách a je to vtipný, su tolikrát na zemi, že už to počítat nemá ani cenu. Stáňa před náma spadne na pěti metrech asi třikrát, tudíž jasný pokyn pro to, sundat běžky a kousek je poponýst :-D

Prostě pluženíčko, plužení, veselý průjezd Špindlem a závěrečná fotka s Krakonošem, máme to tak tak, za chvilu se začne stmívat :-D Ale bylo to opět perfektní, už se těším na další legendární běžky!
Fotky od Stáni a fotky od Kamči

V Zásadě, tedy kousek od nás se konaly mushingové závody ... nu a jelikož otvírali kategorii pro příchozí, hecli jsme se a s Čertíčkem vyrazili brázdit stopu :-D No ... byla jsem tam jediná s normálníma běžkama, jediná v normálním oblečení a jediná, kdo neuměl na běžkách ani bruslit. Ale bojovali jsme hrdině a nevzdali to, ač spousta týmů ani nevystartovala,kvůli natátému sněhu a tedy obtížné trase. A nám se jelo docela dobře, sice rychlostí lážo plážo, ale bylo to fajn, párkrát jsem se lehce vysekala, nejvtipněji asi, když jsme projížděli kolem skupinky diváků a Čertíček se rozhodl, že by nutně potřeboval ten rohlík, co drží ta malá holčička. Vůbec se mi tam nikdo nesmál :-D Do cíle jsme sice dorazili jako poslední ...ale dorazili a to se počítá! V číslech řečeno 11,2 km a hodina, deset minut na trase. Jako jo, jakýkoliv druh zápřahu nás s Čertíkem fakt baví, asi zase někam vyrazíme :-)
 

No to byl zase jednou nápad! Strašně, strašně, strašně nutně jsme chtěli na běžky, ale protože všichni jsou přes týden v práci a víkendy jsme se nemohli sejít, padlo rozhodnutí ... vyjedeme po práci a pojedeme i za tmy s čelovkama! Míšo,jsi geniální, byl to nejvíc nejlepčejší nápad! Samozřejmě se toho nápadu chytl i trenér a Jida a tak ve středu ve čtyři hodiny se scházíme ve složení trénér, Jida, Míša a Stáňa na Benecku na úplně prázdném parkovišti. Rumík na posilněnou od trenéra, perník na posilněnou od Stáni a vyrážíme! Ještě nutnou fotku se sluníčkem a honem, honem na trasu ať stihnem kousek za světla. Čertík je jak nafrčenej a tak nemusím ani hrábnout hůlkou, jen se vezu ... vezu a točím :-)

Jida ještě ani nešlápla do běžek a už se válí po zemi, ale co, stejně se budeme zase fotit, počkáme na ni. A kousek zase popojedem a jejdaaa, Rovinka, první hospoda. A tak dáme si něco že. V nohách (běžkách) máme asi dva kilometry, to je třeba něco na posilněnou. A fotka taky nutně je potřeba, bo když vylezeme z hospody, už je tma :-D A teď začíná teprve to pravý dobrodrůžo ...a je to parádní, už chci jezdit jen potmě! A že to frčí tyjo, trenér nasadil a Čertíček s ním nutně musí držet krok. A když ne trenér, hecují se s Lokym nebo Tripem, takže chvílema se fakt bojím, že to neustojím a rozbiju si tlamičku :-D Je to pecka, fakt že jo. Teda Stáně toho věčně zamotanýho Baďáčka moc nezávidím, zvlášť i když zamotaný,přesto chce už jeeet za ostatníma. Po nějaké době zjišťujeme, že jsme vlastně úplně jinde než jsme měli být a že okruh dokola by byl hrozně dlouhej a že hospodu Piráta jsme už minuli. No je rozhodnuto, po perníkopauze se obracíme a fičíme zpátky tou samou cestou. Říkám si tyjo my máme tempo, my ženeme, když tu znenadání nás předjíždí manik bez čelovky,bez psa a než se stačíme vzpamatovat, už ho ani nevidíme! Dobře, tak zas takové rychlo tempo teda nemáme :-D

Pirát! Nejlepčejší hospoda! Paní nejdřív vylekaná,že tolik velkých psů proboha ne, to se dovnitř nevejde, ale naštěstí si to rozmyslí a pustí nás dovnitř, přece nás v těch minus dvaceti nenechá stát venku.Hospoda je boží, pan hospodský je ještě lepčejší a Jida svým ,,jé já zapo mnělaříct, že cibuli nejím" asi nejdokonalejší :-D Umíráme tam smíchy a nikdo nám nevěří, že jsme jako fakt všichni řidiči a že jsme naprosto čistí. U vedlejšího stolu sedí náš rychloběžec a ačkoliv sedí ještě když se my zvedáme k odchodu, stejně nás ještě jednou dožene ...bože na čem ten frčí jako? :D Při odchodu s sebou Jida ještě párkrát flákne, to aby opravdu všem ukázala, že jsme ničeho nepožili a pak huráááá parádní rovinkou až k autům. Trenér zase valí jako drak, tudíž Čertíček se nenechá zahanbit a já bych si u toho mohla snad i číst nebýt tma :-D Parádní, parádní, parádní to bylo a chci ještě nějaké opáčko!!!!
Fotky od Stáni zde a takový sestřih jak to frčelo tu